Jediným řešením pro Třebíč jsou parkovací domy

Třebíč - Doprava v Třebíči je vděčné téma, které nebude nikdy vyčerpáno. Definitivně se ji nepovedlo vyřešit dosud žádnému zastupitelstvu a asi ani nepovede. Počet aut se neustále zvyšuje a tím i nároky na komunikace a parkoviště. Ta jsou problémem, který je v poslední době vzpomínán velmi často. Dotkl se ho městský architekt Lubor Herzán, hovořil o něm i místostarosta Pavel Svoboda, který má dopravu ve městě na starosti. Ti dva se na řešení problému shodují a to je dobře. Lékem na blížící se kolaps jsou parkovací domy. Pro někoho možná sci-fi, podle nich však nutnost, bez které se Třebíč neobejde.

V principu je řešení velice jednoduché, ale v tom je ta složitost. Jiné reálné řešení ne-existuje a je jedno, jestli to bude nad zemí nebo pod zemí. Asi by bylo možné ještě deset dvacet let lavírovat. Tady vykácet dva stromy a dát tam parkoviště, tam zrušit trávník a umístit tam auta. Je ale jasné, že takto to bude vždy na úkor zeleně. Jinde brát nelze, a stejně to situaci nevyřeší. Takže nakonec to bude dražší, protože než se k parkovacím domům odhodláme, budeme léta flikovat a nahrazovat zeleň asfaltem, což také není zadarmo. Takže se jedná o politickou odvahu jít do toho. A ta je snad konečně tady.

Jak stará myšlenka to v Třebíči je?

Již v územním plánu z roku 1998 byly jasně vymezeny plochy pro parkovací domy, ale když mělo dojít na lámání chleba, město couvlo.Důvod?

Prý to lidé nechtějí. Samozřejmě že nechtějí. Dokud budou mít možnost parkovat zadarmo pod oknem, byli by hloupí. Ta možnost však pomalu končí a je třeba myslet trochu dopředu. Majitelé aut se budou muset smířit s tím, že se k zaparkovanému autu projdou třeba 200 metrů a ještě budou muset něco zaplatit. Parkovací domy jsou totiž drahé.

Kde je tedy problém?

Určitě ne technický a urbanistický. Problém je politický a finanční. O politické odvaze jsme již mluvili, zbývají finance. Těžko si myslet, že parkovací domy bude zcela financovat město. Určitě bude třeba hledat soukromé investory a budoucí provozovatele.

První parkovací dům v Třebíči ale již stojí.

Ano, stojí na ulici Františka Hrubína hned vedle mostu nad Týnským údolím. Je to první vlaštovka, já z toho mám velikou radost, ale nevím, jak je to s obsazením. To bude třeba se zeptat majitele a provozovatele, kterým je pan Vrbka.

Jak to vypadá s parkovacím domem v Židech?

Tento parkovací dům je trochu výjimka. Jeho hlavním smyslem není výrazně zvýšit počet parkovacích míst v židovské čtvrti, ale přemístit parkující automobily do míst, kde by nebyly v konfliktu s turistickou atraktivitou území a jeho památkovou hodnotou. Na první pohled se může zdát, že vysoké náklady na zbudování patrových garáží nejsou přiměřené dosaženému efektu, ale ze zahraničních zkušeností je známo, že taková investice se dlouhodobě vyplatí. Turisté totiž vyhledávají historicky zajímavá místa, která mohou vychutnat bez rušivých vlivů, jsou ochotni se zde zdržet déle a utratit zde více peněz.

Jak je to s dopravou v Zámostí nyní a jak by měla vypadat v budoucnu?

Z roku 1995 tu existuje studie firmy Aktiv na zklidnění dopravy v Židech. Tato studie má tři kroky. Prvním krokem bylo definovat, kdo má v této čtvrti právo parkovat. Toto již bylo provedeno. Naopak stanovit, kdo tam nemá co dělat. A to jsou třeba hosté pohostinství, kteří tam jezdí na oběd. To bohužel funguje jen zčásti. Městská policie zde nemůže být stále, a tak odchytí jen část provinilců.

Následovat by měl další krok, a to je vyloučení lidského faktoru, aby to policie hlídat nemusela. To znamená mechanická zábrana, která by do čtvrti pustila jen ty, kteří tam patří. Nejjednodušší jsou výsuvné sloupky na čip. To je akce do deseti milionů a pro město naprosto reálná.

Třetí, poslední a také nejdražší je najít vhodná místa a vytvořit na koncích čtvrti víceúrovňová parkoviště, kde budou moci parkovat zejména místní obyvatelé.

Myslíte si, že se parkovacích domů v Třebíči a Zámostí bez aut dožijeme, nebo jsme si jen pěkně popovídali?

Nechci si hrát na jasnovidce, je známo, že vývoj se mnohdy ubíral zcela jinými cestami, než mu bylo předpovězeno. Přesto si myslím, že parkovací domy, ať už nadzemní nebo podzemní, jsou v tuto chvíli jedinou reálnou alternativou pro několik nejbližších desetiletí. Nelze je však chápat jako izolovaný problém, ale jako nedílnou součást systému dopravy ve městě ve všech urbanistických, provozních a ekonomických souvislostech.