Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného

Když je maminka učitelkou a školní lavici nahradí jídelní stůl

16.02.2011

I když to český právní řád umožňuje, jde o věc, kterou známe většinou jen z televize. Řeč je o individuálním vzdělávání, o vyučování dětí ne v lavicích základních škol, ale pěkně doma a vlastními rodiči. „Je to naprosto mimořádná událost, takové případy neřešíme často. Za tu dobu, co ta možnost existuje, jsme se možností individuálního vzdělávání zabývali třikrát čtyřikrát, víc asi ne,“ přiznala ředitelka třebíčské pedagogicko-psychologické poradny PhDr. Miluše Němcová.


CARMEN
Individuální vzdělávání umožnil nový školský zákon, který vstoupil v účinnost už 1. ledna 2005. Pravomoc povolit, nebo nepovolit domácí výuku má ředitel základní školy, na kterou je dítě zapsáno. Jak uvádí paragraf 41 školského zákona, lze individuální vzdělávání povolit pouze žákovi prvního stupně základní školy. „Na prvním stupni to může povolit každý ředitel každé školy. Ale na druhém stupni jsou určené jen pilotní školy, kde se to teprve zkouší. Pilotně se to ověřuje na pár školách v republice. Kdo chce dítě na druhém stupni vzdělávat individuálně, tak je musí zapsat právě jen na tyto školy v Praze nebo třeba v Ostravě,“ vysvětluje Miluše Němcová.

Do individuálního vzdělávání je možné dítě zařadit kdykoli, od prvního do pátého ročníku základní školy, klidně i během školního roku. Výsledky jeho domácího vyučování se budou pravidelně ověřovat přezkušováním ve škole. Někdy se touto formou řeší problém nedostupnosti školy. „Prostě si vyberou školu, na kterou chtějí chodit, třeba církevní, bratrskou. Takových případů bylo víc. Ale je to škola v Praze. Takže je to nakonec tak, že jsou děti doma a do Prahy jezdí jen na přezkušování,“ popisuje nejčastější situace Miluše Němcová.

Rodiče, kteří mají převzít roli pedagogů, musí mít minimálně maturitu. Než se o žádosti rozhodne, musí také dítě navštívit nějaké poradenské zařízení (pedagogicko-psychologickou poradnu nebo speciálně-pedagogické centrum).

Kdy může být učení doma výhodné? „Vždycky musí být na zřeteli zájem dítěte. Mohou to být děti nemocné, které nemohou denně do školy docházet, nebo je to pro ně problematické. Tam si myslím, že je to nejvíc na místě. Někdy je tento způsob výuky dobrý u dětí extrémně nadaných, kterým škola prostě nestačí. Ale tento případ jsme u nás neřešili,“ dodává Miluše Němcová.

A nebudou dětem chybět jejich vrstevníci? „Záleží, jak k tomu rodiče přistoupí. Pokud jsou osobnostně v pořádku, tak dítěti nic chybět nebude. Často dětem zařídí spoustu mimoškolní zájmové činnosti. Děti tak sice nechodí do školy, ale chodí do skauta, do angličtiny, do hudebky nebo na balet,“ vysvětluje Miluše Němcová.

Individuální vzdělávání je prostě variantou, která není pro každého, ale která má v systému našeho školství nezpochybnitelnou roli.

Autor: Vendula Krausová
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk