Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného
Mši svatou zahájila písní Dáša Vokatá.
(foto: Petr Chňoupek)

Magorovo Vydří není v žádném Vydří

07.07.2011

Meziříčko - Vydří máme tři - Kostelní, Prostřední a Zadní, ale Magorovo Vydří se koná na Skalákově mlýně u Meziříčka. Bývávalo kdysi na statku Martina Magora Jirouse ve Vydří, ale to už dávno není pravda. U Skaláka se dnes schází vybraná undergrandová společnost a je tam hezky a příjemně.


CARMEN
Stejně jako první červencový víkend, kdy se tu Magorovo Vydří opět konalo. Od pátku do neděle zněla vesměs tzv. undergroundová muzika a ze svých děl četli spisovatelé a básnící. Dobře se pilo, dobře se jedlo a náladu nezkazil ani nedělní déšť. Letošní ročník byl věnován Mejlovi Hlavsovi a Věře Jirousové, ale nejen na ně se tu vzpomínalo.

Na mlýn jsme dorazili v neděli dopoledne, abychom se zúčastnili mše svaté, sloužené jako vždy Ladislavem Heryánem. Do mše je ještě čas (tady je čas na všechno), a tak nás martínkovský bard Pavel Herot provádí areálem. Nejvíc lidí je na dvoře, kde nefouká a je blízko k občerstvení. „Teď se tady všechno probouzí,“ říká Pavel Herot a rozhlíží se po nádvoří. A opravdu. Rozespalé postavy se mátožně pohybují po areálu. Nejsou naštvané, nejsou otrávené, ba právě naopak jsou v pohodě a velmi přátelské.

Procházíme do baru, který je vyzdoben nejrůznějším, v dobrém slova smyslu, harampádím. Naše další kroky směřují do stanového městečka na louce, které už je na nohou. Vedle stanů stojí automobily světových značek. Nelze tedy neutrousit poznámku, že je dobré vidět, že undergroundu se u nás daří.

Kolem cedule s nápisem: „Modli se a chlastej,“ přicházíme na loučku u malého rybníka, kde se nedělní bohoslužba odehraje. Už je tu spousta lidí a také pan farář. Ve chvíli, kdy má bohoslužba začít, se znovu spouští déšť. Ladislav Vochyán se začátkem mše tedy váhá a chvíle čekání vyplňuje hrou na kytaru a parodií na slavnou irskou kapelu U2. Na chvíli se mezi lidmi mihne i Magor, ale jak rychle se objevil, tak rychle mizí.

Mše začíná, jak jinak, písní, a to v podání legendární písničkářky Dáši Vokaté. Prší, ale ze mše nikdo neodchází. I tu vládne pohoda. Do tichého šumění deště se line slovo Boží.

Pomalu Skalákův mlýn opouštíme. Po pravdě řečeno neradi. Být tak lepší počasí? Snad příště.

Autor: Petr Chňoupek
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk