Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného
Karel Makovička, pohled do výstavy v barokním Špitálu, v popředí snímek nazvaný „Oslnivá tvář“.
(foto: ap)

Makovičkovy toulky naším časoprostorem

16.01.2020

JAROMĚŘICE NAD ROKYTNOU (ap) - Výstava černobílých i barevných výtvarných fotografií Karla Makovičky byla zahájena ve čtvrtek 9. ledna v jaroměřickém barokním Špitále.


Jaroměřický rodák Karel Makovička (1949) dodnes bydlí v Jaroměřicích nad Rokytnou. Od mládí se věnoval sportu i kulturním aktivitám jak v rodném městě, tak i v nedalekých Moravských Budějovicích, kde absolvoval gymnázium a v Brně poté pedagogickou fakultu dnešní Masarykovy univerzity. Po studiích působil jako učitel na jaroměřické základní škole i na dalších školách v blízkém okolí se zaměřením na tělesnou, hudební a výtvarnou výchovu. Není proto divu, že do oblasti jeho zájmů patřilo i fotografování – a jako kytarista i zpěvák také doprovodil se svými žáky vernisáž své aktuální výstavy zpěvem písní.

Výstava nabízí k vidění jednak snímky ze 60. a 70. let minulého století, kdy tomuto umění vládla černobílá fotografie, focená na film a chemicky zpracovávaná, sušená a leštěná v temné komoře. Druhá část výstavy představuje barevné snímky ze současnosti pořízené digitální technikou. Ke cti autora je třeba přičíst, že to jsou snímky bez jakýchkoliv dodatečných počítačových úprav. Zachycují často známé motivy jaroměřického zámku, jeho parku, ale i květin. „Většina z nich se snaží poukázat na půvab a krásy našeho okolí, přiblížit v naší mysli tradice a historii našeho časoprostoru,“ uvedl Makovička.

Snad nejvýznamnějším cyklem je na výstavě soubor fotografií, nazvaný „Ještě jsem“. Autor v něm celkovými pohledy i detaily svým poetickým okem zachytil podobu konstrukce starého, zprohýbaného, dřevěného mostu přes řeku Rokytnou v zámeckém parku. Most se má v dohledné době bourat. A tak je Makovičkův zájem o tuto letitou konstrukci na místě, vždyť zvláště detailní snímky umožňují kochat se krásou starého popraskaného dřeva a kovových akcentů v něm. „Most by se měl v letošním roce demontovat. Nemám na něj ještě rozpočet, čekám na peníze, ale počítáme s tím,“ potvrdil Horáckým novinám kastelán jaroměřického zámku Radim Petr. Po tomto starém mostě se dnes už nesmí jezdit, zvláště když už je k dispozici nový most v ose zámku.

„Chodit se po starém mostě dá, ale čert ví, jak ještě dlouho,“ zauvažoval kastelán. Tento starý most je zachycen ještě na fotografiích náměšťského fotografa Ondřeje Knolla. Na dobových snímcích je vidět most, který měl jenom středové piloty v korytě Rokytné. „Protože je to ale jen dřevo, které stárne, bylo koncem 70. let minulého století rozhodnuto, že budou pod most přidány další dvě krajní piloty. Tehdy však neměli řemeslníci k dispozici žádné pneumatické beranidlo, čím by piloty řádně zatloukli. A když ten most dokončili, tak aby vyzkoušeli, jak své dílo provedli, najeli na most s nákladním autem, naloženým pískem. Tím došlo k dalšímu zanoření pilot a tím je ten most také neobvykle zvlněný,“ přiblížil neobvyklou lapálii kastelán Petr. V průběhu let a používání mostu se jeho piloty dál a dál zanořovaly a nechtěné vlny mostní konstrukce dále zvětšovaly. O co asi jde, nabízí srovnání s nedalekým novým mostem v Rokytné, který má středové piloty postaveny na skalním podloží v osmimetrové(!) hloubce. „Nabízí se i srovnání s USA, s New Yorkem na jižním Manhattanu, kde stojí mrakodrapy, protože tam je skalní podloží. Ale na severu Man- hattanu už jsou nánosy, proto se tam už mrakodrapy nestaví. Podobně mohu říct, že náš nový most v parku se nehne, protože stojí na skále, táhnoucí se k zámku až od lomu Královce,“ řekl Petr. Někteří turisté nicméně oceňují kouzlo nechtěného v případě starého dřevěného mostu v jaroměřickém parku a říkají, že by se možná ještě více než do jeho francouzské nebo anglické zahrady hodil do zahrady japonské. „Je to dáno technologií jeho výstavby, stářím a časem, že se takto pokroutil. Je to jako s člověkem, který se narodí poměrně rovný, většinu života je vzpřímený a teprve ke stáru se zkroutí jako ten mostek,“ zafilozofoval si nad během času kastelán Petr. Výstava potrvá do 28. února.

Foto HoN: Arnošt Pacola

Autor: ap
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk