Marsyas vrátili čas o pětatřicet let

„Á, pustili domov důchodců!“ „Vzal sis naslouchátko?“ Takové poznámky zaznívaly první únorový pátek z davu postarších pánů dam hrnoucích se do třebíčského Národního domu na koncert skupiny Marsyas. Veselé průpovídky natěšených návštěvníků připomínaly skutečnost, že kapela existuje od neuvěřitelného roku 1973, přičemž ve své nejslavnější sestavě Petr Kalandra, Zuzana Michnová a Oskar Petr hrála jen do vydání prvního alba v roce 1978.

Zuzana a Oskar opět spolu

Pak Oskar Petr opustil skupinu a záhy i komunistické Československo. Když se po roce 1989 vrátil, dělo se toho tolik, že nějací Marsyas nikoho nezajímali. Jakékoli úvahy o obnovení legendárního tria skončily smrtí Petra Kalandry v roce 1995. Teprve po dalších patnácti letech se podařilo dát Zuzanu a Oskara dohromady. Husarský kousek se povedl Mírovi Kuželkovi, zpěvákovi skupiny Petr Kalandra Memory Band. Tím byl dán rámec večera. Kuželka, jehož hlas se barvou podobá Kalandrovu, odzpíval jeho party ve starých skladbách zachycených na albech Marsyas, Kousek přízně a Jen tak, k čemuž přidal i výběr z období Kalandrova působení ve Spáleného ASPM či vlastním Blues Session. Skupina Petr Kalandra Memory Band pak doprovodila i Oskara Petra v písních z jeho projektu Fabrica Atomica a Zuzanu Michnovou v písničkách z desky V přítmí vzniklé v době, kdy už v Marsyas zůstala ze slavného tria sama.

Pro pamětníky seznam skladeb stačí

Pro ty, kteří Marsyas znají, stačí vyjmenovat odehrané skladby. První půle: Lodník (I Used To Be A Sailor), Chci tě znát (Ballad Of A Thin Man), Dům z obilí, Dětské šaty (Heart Of Gold), Asi v tom bude nějakej háček, Odejdu, Měšťácký blues (Bourgeois Blues), Napiš, Pojď se mnou, Zmrzlinář. Přestávka. Druhá půle: Mašinka (instrumentálka harmonikáře Igora Šikuly), Zní (Teach Your Children), Hrnek (Sleepy Mountain Ectasy), Za městem, Sám ví líp, Země Bójů, Marsyas a Apollón, Dívka z plakátu (Pin Up Girl), Příště se ti radši vyhnu, Záliv žár, Břímě (The Weight). Přídavky: Jako solnej sloup (Like A Rolling Stone), S Luisem, Nebeská brána (Knockin´ On Heaven´s Door), Zavolej jen moje jméno (You´ve Got A Friend).

Aranžmá nová, texty původní

Pro ty, co ještě nepotřebují naslouchátka a původní Marsyas nezažili, je informace o atmosféře tříhodinového koncertu nutná. Petr Kalandra Memory Band začali nekompromisně, což vyplynulo z nástrojového obsazení: Jiří Charypar (g), Oldřich Šimků (g), Jan Petrásek (bg), Jiří Stárek (dr), Igor Šikula (harm). Místo Nejezchlebova violoncella bigbítový zvuk a světe, div se, ono to fungovalo. Teprve před přestávkou se na podiu objevil Oskar (dvakrát Fabrica Atomica + filmem Pupendo znovuobjevený Zmrzlinář), Zuzana dokonce až v druhé půli. Jen v triu s Oskarem a Mírou Kuželkou připomněli Zní (Teach Your Children), již si kdysi Marsyas vypůjčili od čtveřice Crosby, Stills, Nash and Young. Pak dlouho patřilo podium především jí, Oskar se znovu přidal až při Dívce z plakátu (s komunisty neschváleným textem Pin Up Girl) a dvojici písní ze singlu Příště se to radši vyhnu a Záliv žár. I zde bylo původní aranžmá se smyčci opuštěno, elektrická kytara Jiřího Charypara (s úsměvem a la sportovní komentátor Jakub Bažant) však má taky něco do sebe.

Pět krásných závěrů

Vybrat jednu skladbu na závěr je v případě Marsyas nemožné. Na rozdíl od jiných legend, které nás svým jediným hitem budou strašit i za sto let, mohla kapela zahrát ze svého repertoáru cokoli. Z mile zmateného konferování Míry Kuželky vyplynulo, že existoval scénář, který nebyl dodržen. Bouřlivě aplaudující publikum však detaily neřešilo. Ve vytržení, že vidí po létech opět Zuzanu Michnovou, vůbec nezareagovalo, když zpěvačka v The Weight opustila sloku, aby plynule pokračovala v jiné. Nadšený domov důchodců vytleskal Dylanovky Like A Rolling Stone a Knockin On´ A Heaven´s Door, Zuzanino S Luisem (věnováno režiséru Buňuelovi) a ještě Zavolej jen moje jméno, které začal Míra Kuželka českým textem Petra Kalandry, aby je Zuzana dozpívala v originále podle Američanky Carole King. S ní prý Kalandra hrál, když se jako mladíček dostal do Ameriky. Jestli je to skutečně pravda, se můžeme zeptat 14. dubna v Béčku Jiřího Černého při poslechovém večeru Petru Kalandrovi věnovanému.