Mladé svatomartinské víno je příjemnou předzvěstí příchodu zimy

Sádek - Bílého jezdce na koni vyhlížejí asi všechny děti na Vysočině. Na mysli samozřejmě nemám nějaký přízrak, ale skutečný, pohádkový příchod zimy. Ne ten kalendářní, na ten si budeme muset počkat až do prosince, ale ten, který nám možná přinese bílou pokrývku a s ní i zimní radovánky, na které se těší nejen malé děti. Znám paní učitelku, která s dětmi 11. listopadu první vločky toužebně vyhlíží u oken třídy.

Kdo však svátek sv. Martina toužebně vyhlíží v kalendáři, jsou milovníci dobrých vín. Je jedno, zda nosí sukni nebo kalhoty. Důležitá je láska k vínu a tradici.

Na svatého Martina se totiž otevírají lahve mladého vína. A to je vždy obřad. Jaké letos bude? Svatomartinské víno je, stejně jako svatý Martin sám, tak trochu pohádkové. Mladé víno předurčené k tomu, aby se stalo svatomartinským, je vinaři pečlivě vybíráno a vyráběno z raných odrůd stejnou technologií jako tradiční francouzské Beaujolais. To ať si ale pijí Francouzi. My máme víno svatomartinské! Tradice, kterou se naši vinaři snaží obnovit, praví, že pravé víno světce na bílém koni se může otevřít nejdříve 11.11. v 11 hodin 11 minut. A kdo má přesný chronometr, může si odměřit i 11 vteřin.

Vína, která si mohou na lahev hrdě nalepit vinětu s jezdcem na bílém koni, musí projít velmi pečlivou kontrolou. Kritéria stanovuje Vinařský fond České republiky. Degustace odborné komise probíhá koncem října ve Valticích. Každý rok se tam sejdou stovky vzorků a jen ta nejkvalitnější vína se nakonec mohou pyšnit nálepkou s jezdcem na bílém koni. V loňském roce to bylo více než 200 vzorků od stovky vinařů a lahví s prestižním označením bylo na milion.

Má však skutečný svatý Martin něco společného s jiskrným mokem? Přiznejme si to, mnoho ne. Jedná se o skutečnou historickou postavu Římana Martina z Tours, který se coby římský voják legií smiloval nad nahým promrzlým žebrákem. Mečem rozsekl svůj plášť a polovinu dal ubožákovi. V noci se mu pak ve snu zjevil Kristus a na sobě měl darovanou polovinu pláště. Vize byla tak silná, že se Martin nechal pokřtít a začal jinak vnímat bídu a chudobu ostatních. Po dvaadvacátém roce byl propuštěn z armády, stal se potulným mnichem a založil nejstarší klášter západní Evropy. Roku 372 přijal biskupský stolec v Tours. Dál však žil prostým životem mnicha ve své chatrči poblíž řeky Loiry, kde později vzniklo opatství Marmoutier. Zemřel 8. listopadu roku 397 a 11. listopadu se konal jeho pohřeb. A 11. listopadu je také datum, kdy otevíráme první víno z letošních hroznů. A to je také vše, co má svatomartinské víno se svatým Martinem, ochráncem chudých a žebráků, společného.

Svatomartinské víno je takovým opakem vín archivních. Ale jak pravil jedem moudrý vinař: „Víno se má vypit a ne archivovat.“ Mladé víno opravdu vhodné k archivaci není, je doporučováno vypít ho do Nového roku. Přesto však jsou to vína kvalitní, která mají svůj speciální charakter. Mají svěží chuť s příchutí ovoce. Z bílých odrůd se používá Müller Thurgau a Veltlínské, z červených odrůd je to pak Modrý Portugal a Svatovavřinecké.

V kraji Vysočina si již své nesmazatelné místo na vinné mapě Moravy vybojovalo Vinařství Sádek Lubomíra Lampíře. Také tam se lisuje svatomartinské víno a pořádají se vyhlášené martinské hody. Jaké zkušenosti s tímto speciálním vínem a s pořádáním martinských hodů mají na Sádku, jsme se zeptali přímo pana Lampíře. Na otázku, zda Vinařství Sádek produkuje svatomartinská vína, odpověděl: „Přiznám se, že svatomartinské víno se u nás již několik let nelisuje. Jsme přece jen chladnější oblast a mladá vína, konzumovaná na Martina nestačí jaksepatří vyzrát. Abychom mohli víno expedovat zájemcům, museli bychom ho lahvovat již kolem 20. října. A to je na nás opravdu brzy. To ale neznamená, že se tu nedá popíjet. Hledali jsme a našli spolehlivého partnera. Takže v listopadu si tu můžete k huse objednat víno z vinařství Botur ze Strážnice.“ Že by svatomartinská tradice byla moravská specialita, Lubomír Lampíř popírá: „Popíjení mladého vína je celosvětový trend, jehož obliba stále roste. Ale spojení se svatým Martinem je naše specialita. Z vinařského pohledu je to tradice velmi milá, protože po náročném roce, kdy má vinař jen práci a náklady, se část zisku vrací ještě před koncem roku. V podstatě je to prastará tradice, kdy vinař se svými pracovníky nad sklenkou mladého vína a třeba i nad pečenou husou hodnotili rok a vyplácela se odměna. A protože víno se musí dělat s láskou, bylo toto zakončení vinařského roku odměněno i ochutnáváním plodů celoroční práce ve vinici.“

Také tady má pití mladého vína narůstající trend a objednávky na svatomartinské hody na Sádku se jen hrnou. Je to takový příjemný začátek chladného období roku, na který se všichni těšíme.