Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Svatováclavský místopis Třebíčska a okolí XVII.

11.02.2013

Historicky zajímavá Brtnice byla v pomyslném hledáčku tohoto seriálu už na úplném začátku, ale tehdy svatováclavský prvek zůstal nepovšimnut. Patrně proto, že pozornost byla zaměřena na sochy na obou historických mostech, nikoliv však do interiéru zámku a na obec samotnou.

Brtnickou návštěvu začínáme v tzv. velkém sálu (sál vjezdů, Kaisersaal). Cenný popis cyklu jedenácti rozměrných olejomaleb na plátně s náměty oslavujícími významné císařské návštěvy byl nalezen v magisterské diplomové práci Michaely Trlíkové nazvané Nástěnná malba v díle Karla Františka Antonína Teppera (Filosofická fakulta Masarykovy univerzity Brno, 2011). Z tohoto pramene vychází i dnešní díl místopisu.

Autor cyklu ? Karel František Antonín Tepper (1682-1738) ? patří k zakladatelům tradice barokní nástěnné malby na Moravě. Současně je řazen i mezi představitele tzv. velkého slohu spolu s Řehořem Ignácem Ecksteinem a Janem Jiřím Etgensem. Tepper je méně znám. Podle Michaely Trlíkové proto, „že svou poměrně bohatou uměleckou činností nezasáhl do samotného centra jižní Moravy, tedy do Brna. Jeho tvůrčí oblastí se stalo zejména moravsko-české pomezí s těžištěm ve Velkém Meziříčí, kde po celý svůj zralý věk sídlil, ačkoliv se narodil v českém královském městě Chrudimi.“ Ve Velkém Meziříčí se usadil po roce 1700, 30. ledna 1715 byl jmenován měšťanem.

Přejděme nyní k zámku v Brtnici, kam byl na sklonku roku 1723 Tepper pozván. A to proto, aby vytvořil dílo zachycující návštěvy Ferdinanda II. roku 1630, Ferdinanda III. roku 1638, Leopolda I. roku 1679, Josefa I. roku 1701 a Karla VI. v roce 1723. Autorem literární předlohy byl patrně hrabě Rombald Collalto. Zmíněná plátna jsou instalována v sále tak, že pomocí dřevěné konstrukce obepínají celý obvod tzv. velkého sálu. V mnoha ohledech to připomíná freskové pojednání stěn interiérů. „Myšlenka zhotovení reprezentativního cyklu „císařských vjezdů“ se zrodila v hlavě hraběte Antonína Rombalda Collalta poté, co brtnický zámek dvakrát navštívil samotný císař Karel VI., jenž se v Brtnici zastavil 23. června 1723, když mířil z Vídně do Prahy, a rovněž při cestě zpáteční na podzim 15. listopadu téhož roku. Již začátkem prosince počalo jednání s velkomeziříčským malířem o nákupu barev a dalšího materiálu nezbytného pro realizaci právě zadaného úkolu. Hrabě jej mohl Tepperovi svěřit pravděpodobně proto, že poznal jeho malby v klášteře jihlavských kapucínů, kterým Collalto poskytoval záštitu,“ popisuje genezi Michaela Trlíková.

Vysvětluje i motivaci zadavatele: „Velkolepá série pláten dokumentujících vjezdy císařů Ferdinanda II., Ferdinanda III., Leopolda I., Josefa I. a Karla VI., jež mezi léty 1630-1723 poctili Brtnici svou návštěvou, zastupuje klasický příklad reprezentace šlechtického rodu, ve snaze posílit vědomí o vlastní moci, důležitosti a výlučné společenské prestiži. Collalto jako představitel zdejší nové pobělohorské šlechty italského původu, jež panství získala teprve před sto lety, usiloval o náležité uznání ještě intenzivněji. Hrabě se zjevně inspiroval specifickým a v podstatě již tradičním tématem monumentálních i grafických obrazů, zachycujících slavnosti a jiné mimořádné události spjaté s triumfálními vstupy světských či církevních vysokých hodnostářů do evropských měst. V případě brtnického cyklu si lze povšimnout mírného posunu ve významu, protože jeho účel spočívá, kromě vzdání holdu císaři, zejména v oslavě objednavatele a jeho předků, tedy hostitelů vzácné návštěvy.“

Vzhledem k úzkému zaměření svatováclavského místopisu je třeba se omezit pouze na popis obrazu (340x240cm, v cyklu je sedmou částí) se sv. Václavem. V literatuře se označuje jako „Císařský průvod Karla VI. přijíždí na náměstí v Brtnici“. Nacházíme ho v situaci, kdy spolu s dalšími zemskými patrony (sv. Ludmilou a sv. Janem Nepomuckým) pokleká před Nejsvětější Trojicí. Pod touto scenérií tvořící horní část obrazu se ve spodní části nachází zobrazení triumfálního vjezdu průvodu císaře na lidmi zaplněné náměstí. Stalo se tak při návratu z pražské korunovace zpět do Vídně. Významnost Karlovy korunovace českým králem posilují ještě dvě jiné postavy na obraze: zosobněná Víra a Mír jakožto záruky toho, že vláda císaře Karla bude Bohem požehnaná. Alegorická scéna je vlastně vyjádřením uspokojení šlechty, která uvítala, že se císař po několikaletém odkládání odhodlal přijmout českou korunu. Vedle zmíněných postav se vznáší drobný putto nesoucí na podušce císařskou korunu a pásku (s nápisem CARLO TANDEM DEMITITUR ALTO MDCCXXIII DEI 23. JUNY.

Autor: Viktor Velek
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk