Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného
Další fotografie
Tereza Boučková u /poutače/.
(foto: Jan Uher)

Tereze Boučkové se u nás líbilo

07.04.2011

Ve středu 30. března hostilo Divadélko pod schody v třebíčské ZŠ Benešova spisovatelku Terezu Boučkovou, která s batůžkem svých knížek přijela za kamarády ze sdružení Břehy a pochopitelně i všemi svými čtenáři.


CARMEN
Pro ty, kteří se právě nechystají na maturitu (Tereza vtipkovala, že na některých školách byla maturitní otázkou), připomeňme, že je autorkou ceněných próz Indiánský běh a Rok kohouta a také scénáristkou filmů Smradi a Zemský ráj to napohled. Všechny zmíněné práce silně vycházejí z jejího životního příběhu, byť žádnou z nich nelze brát doslova.

Čas od času to nějaký čtenář nebo recenzent udělá a Tereza se baví, když jí vysvětlují její vlastní život: tak to nebylo, to se přece odehrálo jinak? Jenže právě v tom je kouzlo toho typu literatury, kdy ze silných zážitků vznikne i silná literatura nebo film. Tereze Boučkové se to stalo dvakrát a vždy to byla zásadní situace, která ovlivnila její život na řadu let.

Sama za sebe

Poprvé si s ní osud zahrál, když ji v sedmdesátých letech komunisté nepustili na žádnou ze škol, které chtěla studovat, protože byla dcerou nejprve prominentního, po roce 1968 však zavrženého básníka a spisovatele Pavla Kohouta. Ironií osudu dodnes mezinárodně uznávaný spisovatel Kohout v té době s rodinou vůbec nežil. Terezina reakce na takovou nespravedlnost předznamenala její další osud: když už ji pronásledovali kvůli tatínkovi, který ji, maminku i sourozence opustil, podepsala se jako dvacetiletá pod prohlášení Charty 77, aby měla komunistická moc skutečně důvod předvolávat ji na výslechy do Bartolomějské ulice.

Na vlastní kůži

V letech normalizačního bezčasí se počínal další její životní příběh. Se svým manželem Jiřím adoptovala dva romské chlapce a poctivě je vychovávala. Dlouho je bránila proti lidem, kteří je obviňovali z různých špatností (viz film Smradi s Petrou Špalkovou a Ivanem Trojanem), až skutečně došlo k tomu, že kluci začali dělat tak špatné věci, že před nimi rodiče museli zamykat peníze a cenné věci, u dveří zvonila policie a později i exekutoři (kniha Rok kohouta).

Svou zkušenost zveřejnila Tereza nejprve v rozhovoru pro ženský časopis Marianne a potom popsala v knize, která dosáhla na dnešní dobu úctyhodných padesáti tisíc výtisků. Aniž to autorka zamýšlela, její příběh využili nejrůznější holohlavci, knihu naopak kritizovali ti, kteří ji pochopili jako jednoznačný odsudek adoptování romských dětí. Omyl, Tereza Boučková pouze popsala situaci ve vlastní rodině, čímž zveřejnila rizika osvojování romských dětí.

Od napsání a vydání Roku kohouta uběhla nějaká doba, a tak při středeční besedě mohla spisovatelka uzavřít toto téma informací přece jen optimističtější, než jaký je závěr knihy. Oba synové, dnes už dospělí, sice žijí na ulici, jsou však spokojení a na Vánoce své rodiče dokonce navštívili.

Uznání od deváťáků

Ještě přímější souvislost než mezi filmem Smradi a knihou Rok kohouta je mezi Indiánským během a Zemským rájem. Zemský ráj to napohled je vlastně zfilmováním Indiánského běhu, byť se postavy jmenují jinak, některé vypadnou a jiné přibudou. I na toto téma při besedě došlo, ještě víc se Tereza Zemskému ráji věnovala druhý den dopoledne, kdy absolvovala druhou třebíčskou besedu, tentokrát se žáky 8. a 9. tříd ZŠ Benešova. Ti totiž film viděli v rámci svého Filmového klubu a část z nich ho označila za nejlepší z promítaných v letošním školním roce (v konkurenci Protektora, Třech sezon v pekle, dokumentu Zakázané uvolnění, Dámy na kolejích a Kawasakiho růží).

Mezi odpovídáním na dotazy četla spisovatelka ze svých knih fejetonů Jen si tak trochu schnít a Boží a jiná muka. Druhá má podtitul „fejetony o lásce ke kolu“ a Tereza k ní s gustem dodala, že cyklistickou vášeň svého manžela Jirky sice nesdílí, ale aby mu na vyjížďkách stačila, pilně trénuje. I v den besedy nejprve odjezdila svou dávku na rotopedu a teprve potom vyrazila na Moravu.

V Třebíči, jejíž pamětihodnosti si prohlédla ve čtvrtek dopoledne, se jí líbilo stejně jako se publiku s převahou žen líbila beseda v Divadélku pod schody.

Autor: mei
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk