Třebíčské perly se staly regionálním produktem

Třebíč - Sklo k Vysočině bezesporu tradičně patří. Horší už je to s typem finálních výrobků. Skleněné korálky jsou přeci jen typičtější v Podkrkonoší nebo na Šumavě. Když proto paní Jana Pašková z Třebíče požádala kraj Vysočina o udělení značky Vysočina Regionální produkt, obávala se, že ji nezíská.

Regionálních produktů přibývá

Certifikát Vysočina Regionální produkt garantující zákazníkovi skutečný původ zboží získaného na Vysočině obdrželo od roku 2007 už šestatřicet místních produktů. Patří mezi ně tasovské celozrnné křupavé placky z pekařství Švestka, farmářský jogurt a tvaroh z farmy rodiny Němcových z Radostína nad Oslavou nebo mouky z Biomlýna Březník. Naposledy certifikát obdržely pivo z chotěbořského pivovaru, krucemburské klobásy Vysočina, ručně malované hedvábí Hany Číhalové z Jihlavy a vinuté perly Jany Paškové.

„Věděla jsem, že některé vinutkářky ze Šumavy mají certifikát Originální produkt, tak jsem zkoušela zjistit, jestli něco takového nelze získat i na Vysočině,“ říká Jana Pašková, která se výrobou originálních skleněných perel zabývá přes rok. „Mně se na Vysočině moc líbí. Tak si říkám, když už existuje certifikát, tak proč Vysočinu nepropagovat,“ dodává Jana Pašková, která je učitelkou v mateřské škole a výrobu bižuterie a samotných korálků bere jako koníček a relaxaci.

Sklářská dílna v domě

Nahlédnout do její sklářské kuchyně je zážitek. Police plné skleněných asi centimetr silných prutů, průsvitných i neprůhledných. V nádobách zapíchnuté různě silné kovové dráty a tyčky zdobí pracovní stůl, na který dopadá velkým oknem denní světlo. Všechno jako v malířském ateliéru. Vždyť taky originální vinuté perly jsou na šňůře navlečená malá umělecká díla. Jana Pašková původně vystudovala uměleckou průmyslovku. Má tedy k podobné činnosti blízký vztah. „Na škole jsem ale vůbec nepracovala se sklem, dělala jsem plastiku, keramiku a sochařinu. Sklo jsem navíc nikdy neměla ráda, protože pro mě bylo studeným materiálem. Ne jako hlína, která mi připadala živá a tvárná,“ vzpomíná s úsměvem Jana Pašková.

Je to o trpělivosti

Vyrobit ručně skleněnou perlu trvá klidně půl hodiny. Je to náročná práce, která potřebuje naprosté soustředění. Kovová tyčka, na kterou se navíjí roztavené sklo, musí být natřená kaolínem rozpuštěným ve vodě. Tahle hmota později zajistí, že se korálek bude moci z tyčky sundat a nepřilepí se. Pomalým otáčením se na tyčku navíjí rozehřáté sklo. Gravitace už udělá své a za chvíli vznikne nepravidelný kulovitý tvar. Dokonalou perlu vytvarují speciální kleště. Formy se používají i pro perly netradičních tvarů, třeba zploštělé. Perly se v závěru dekorují různými technikami, skleněnou nití, skleněnou drží nebo plátkovým zlatem a stříbrem. Navíjí se i víc různých barev dohromady. Pro laika to vypadá jako čáry, protože roztavené sklo má úplně jinou barvu než zchladlá perla. „Nejhorší je, když se kombinuje černá a červená, protože v roztaveném stavu mají skla stejnou barvu. To pak vlastně vyrábíte naslepo,“ vysvětluje Jana Pašková.

Hotová perla musí velice pomalu zchladnout, jinak praskne. Ještě na tyčce se ponoří do chladicího granulátu. Nejčastěji se používá perlit, který drží teplotu a sklo tak chladne jen velice zvolna. Pak už nezbývá, než perlu pomalým pohybem z tyčky sundat. U ručně dělaných perel zůstává dírka vprostřed potažená kaolínem, tak je zaručeně poznáte.

„Tahle práce mě naučila trpělivosti, musíte pracovat velice přesně. Je to o soustředění a o čase, který musíte každé perličce věnovat. Myslím si, že výhoda je právě v tom, že se to nedělá ve velkém. Vinutkářky, které se perlami živí, dělají jeden vzor třeba ve sto kusech. U mě je každý korálek originální. Když mě žádný hezký vzor nenapadá, tak toho nechám. Ale když k tomu sednete a práce vám jde, tak je to návykové. Je to jak droga,“ uzavírá Jana Pašková.