Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Umělečtí kováři z Vysočiny slavně zvítězili v Itálii

23.09.2019

TOSKÁNSKO (ap) - Veni, vidi, vici (Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem). Toto Caesarovo prohlášení mohla směle citovat skupina uměleckých kovářů z různých vesniček Vysočiny, kteří se letos poprvé vydali do Itálie na prestižní mezinárodní soutěž ve svém řemesle - a hned v ní zvítězili.


Symbolickou palmu vítězství si z 23. ročníku celosvětové kovářské soutěže, konané v obci Stia, odvezli Třebíčané Luboš Jan a Václav Noha, Jiří Ondráček z Radostína nad Oslavou a Josef Tulis z Dlouhé u Nového Města na Moravě.

Každé dva roky se koná v italském městečku Stia, asi padesát kilometrů od Florencie, mezinárodní kovářská slavnost a kovářské soutěžení pod širým nebem. „Je to velmi příjemné místo v údolí říčky s klasickými kamennými domečky na svažitých stráních Toskánska. Celé město žilo tou slavností od čtvrtka do neděle,“ zavzpomínal Luboš Jan. Pro letošní kovářskou exhibici pořadatelé bienále připravili na tamním náměstí v ohraničeném prostoru dvanáct zastřešených pracovišť, přesněji šest dvojvýhní. Po třech hodinách se v nich střídali jednotlivci nebo týmy kovářů ve čtyřech kategoriích. A po tři dny jejich umění mohli z velkého schodovitého hlediště sledovat i početní diváci.

Pracovali tam kováři-jednotlivci klasickým řemeslem i s použitím moderních technologií a také čtyřčlenné týmy kovářů s klasickým nářadím a nebo moderními technologiemi. Naši zástupci pracovali ve čtyřčlenném týmu na dvou výhních a dvou kovadlinách klasickým způsobem. Letošním tématem soutěže bylo 500. výročí úmrtí Leonarda da Vinci.

Místo výletu soutěž

„Prvně jsme si říkali, že si uděláme do Itálie jen výlet, ale pak jsme si řekli, že si zkusíme i zasoutěžit. Ve čtvrtek ráno 29. srpna jsme se šli jako první zaregistrovat a jako první začali ještě ten den v 17 hodin kovat. Časový limit tří hodin byl striktně dán zazvoněním na zvonek. Kovali jsme z několika dílů trojrozměrnou plastiku, stylizovanou loďku ve vlnách umístěnou na kamenném podstavci. Jednotlivé díly jsme pak kovářsky svařovali a používali třeba i probíjení nebo nýtování. Kámen symbolizoval útes, na který je loďka směřována s otazníkem, zda na něm ztroskotá, nebo ne. Divák se může domýšlet. Dílo jsme nazvali Fortitudo (Odvaha) v návaznosti na odvahu a novátorství da Vinciho v mnoha oblastech vědy, umění i života. Ale byla v tom i naše odvaha, vydat se 1 100 kilometrů do Itálie,“ konstatoval Luboš Jan.

Naši kováři si tak v Toskánsku užili napětí a profesní rivality, ale na přátelské úrovni. Mezi soutěžícími kováři byli Japonci, Izraelci, Američané, Chilané, Ukrajinci, Němci, Belgičané, několik rakouských týmů, které přijely dokonce autobusem, a samozřejmě také řada italských kovářů. Konkurence veliká.

„Byla to soutěž a organizátoři chodili a přísně kontrolovali, jestli nemáme něco předdělaného. Také výchozí materiál musel být nejprve odsouhlasen. Povolili nám použít naše profily v metráži. Taková důslednost se nám líbila. Ani na jiných soutěžích nemáme rádi, když někdo vytáhne něco na půl udělaného a na místě to jen zkompletuje,“ poodhalil roušku kovářského soutěžení další z kovářů Václav Noha.

Chvíle slávy

V pátek a v sobotu pak mohli naši kováři už v klidu a bez nervozity okukovat umění tří set soutěžících kolegů kovářů z celého světa. „Jsou to zkušenosti k nezaplacení, když ty lidi vidíte, jak pracují,“ konstatoval Luboš Jan. Prohlédli si i postupně vznikající výstavu devadesáti exponátů, vykovaných na letošní soutěži, mezi nimiž nechyběl ani tepaný reliéf s da Vinciho portrétem, který také vyhrál jednu ze zlatých medailí.

Soutěžící kováři však do poslední chvíle netušili, kdo z nich jaké ocenění získá. O to větší to pak byla v neděli večer radost, kdy si před zcela zaplněným náměstím Stie šli pro zlaté medaile ve své kategorii kováři z Vysočiny, za nimiž skončily dva týmy Rakušanů. „Krčili jsme se tam v podloubíčku na kraji náměstí. A když najednou vyvolali naše jména a že zvítězila Repubblica Ceca, byl to úžasný pocit. Jdete středem náměstí plného lidí na pódium. Dostanete medaile na krk, diplomy, hotové dílo do ruky, abyste je ukázali divákům a hraje naše hymna. Byl to opravdu velmi silný zážitek, když vidíte tu velkou konkurenci a všechny ty lidi na zaplněném náměstí, kteří stojí pod vámi,“ popsal hvězdné chvíle vysočinských kovářů Luboš Jan a dodal: „To vítězství byla i zásluha našeho nekovajícího kapitána družstva, trenéra a maskota v jedné osobě Dalibora Rybníčka, který nám, usilovně pracujícím, podával především nápoje a občerstvení. Hecoval nás a snad nám i utíral pot z čela. Potili jsme se tam na tom rozpáleném italském náměstíčku opravdu hodně,“ ocenil Rybníčkův podíl na úspěchu Luboš Jan.

Vítězné práce zůstaly v majetku pořadatelů bienále. „Pak už jsme jen hodinku a půl trošku bez alkoholu slavili a jeli čtrnáct hodin domů. Celou noc jsme se střídali za volantem,“ dodal Luboš Jan.

Foto: Archiv LJ

Autor: ap
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk