Velikonoce - svátky jara, obnovy života a zmrtvýchvstání

Velikonoce (Velkonoce, Veliká noc, Červené svátky, Šmigrust) jsou svátky obnovy života na přelomu zimy a jara a zároveň křesťanské svátky upomínající na umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Křesťanský základ má pak modlení pod stromy, na poli, hrkání či vrkání chlapců, zvyk honění Jidáše, procesí, uctívání kříže, hlídání božího hrobu, pálení Jidáše, svěcení ohně, kočiček, mazanců, beránků, vajec a dalších pokrmů. Na to se pak napojují tradice vycházející z mimokřesťanské víry ? polykání svěcených kočiček, šlehání dobytka, zastrkování svěcených ratolestí a vajec do polí.

Tradiční jsou v tomto čase taky praktiky, které měly zajistit ochranu a prosperitu v souvislosti se začátkem nového hospodářského roku. To vše souvisí s kontinuitou života a cyklickou obrodou přírodních sil. V této souvislosti jsou proto v tomto období také známy tradice vynášení smrti a přinášení nového léta.

Vazba na úplněk

Velikonoce jsou pohyblivé svátky, jejich termín je každý rok odlišný a vypočítává se podle prvního jarního úplňku - Boží hod velikonoční je pak slaven první neděli po něm. Samotným Velikonocům předchází čtyřicetidenní půst, který začíná Popeleční (Škaredou, Černou či Bláznivou) středou, která uzavírá předchozí období masopustů. Do těchto čtyřiceti postních dnů spadá celkem šest neděl před Velikonocemi a každá z nich má v tradiční lidové kultuře svoje pojmenování.Černá (Pytlová, Líščí, Pučálka) ? ženy by měly v tento den obléct černý oděv na výraz smutku jako připomínky ukřižování Krista.Pražná (Černá) ? v tuto neděli se jedlo tradičně jídlo pražmo, což je upražené naklíčené nedozrálé obilí (ječmen).Kýchavná ? věřilo se, že kolikrát si člověk v tuto neděli kýchl, tolik roků měl být ještě naživu.Družebná (Liščí, Růžová) ? znamenající radost z toho, že touto nedělí se překonává polovina půstu. Uvolňovala se přísná postní kázeň.Smrtná (Smrtelná, Černá) ? má připomenout atmosféru umučení Krista, v kostelech se proto zahalují kříže. Je však spojena s pohanskými zvyky (vynášení smrti, Morany, Moreny, Mořeny, Mařeny, Smrtholky) jako symbolu odcházející zimy.

Tuto tradici v našem regionu udržují často mateřské či základní školy, skauti atp. Setkat se s vynášením Morany můžeme v současnosti v Okříškách, Stříteži či Třebíči. Obdobnou tradicí je i obchůzka Smrtelnošek v Dědicích a Báňovicích na Jemnicku.Květná (beránková, palmová) připomíná příchod Ježíše Krista do Jeruzaléma, kde byl vítán palmovými ratolestmi. V našem prostředí bývají nahrazeny nejčastěji jívovými kočičkami, které se ten den světí v kostelech (zastrkávají se pak v domácnostech za kříž či svatý obrázek a mají domu a jeho obyvatelům přinést štěstí a zdraví).

Pašijový týden

Po poslední Květné neděli začíná tzv. pašijový týden zvaný také někdy velký nebo svatý. Slovo pašije vychází z hebrejského Pesah označujícího židovský svátek, který jel Ježíš oslavit do Jeruzaléma. Součástí této tradice bylo obětování mladého beránka, což je motiv objevující se ve velikonočních zvycích.

Pašijový týden začíná Modrým (žlutým) pondělím, pokračuje Šedivým úterým, Sazometnou (Škaredou) středou, což je den, kdy Jidáš zradil Krista. Na tento den bylo zvykem vymetání komínů, někde i bílení stěn.

Pak přichází velikonoční třídení (čtvrtek, pátek, sobota). Zelený čtvrtek ? den Poslední večeře, mělo by se jíst pouze jedno postní jídlo (zelenina); v poledne umlkají zvony (odlétají do Říma) a začíná hrkání (vrkání), klapání pomocí hrkaček a klapaček, se kterými děti (dříve to bylo doménou pouze chlapců) obcházejí několikrát denně ves (3x či 4x), děti se zastavují u kapliček a křížků, které jsou po cestě a v některých obcích se zde i modlí.

V Příložanech na Jaroměřicku je doložena píseň, která se užívala při hrkání a ve které se zpívá: „My hrkáme a klapáme, // aby každý katolický křesťan věděl, // že se modliti má.“

V Třebíči velikonoční hrkání organizují vodní skauti o jedné z velikonočních sobot. Z vyhlídky na Hrádku vyjde průvod dětí i dospělých s hrkačkami a klapačkami. Před sebou ženou vysokou zahalenou postavu, která má zřejmě symbolizovat smrt či zimu a s ní spojené nečisté síly. Přitom účastníci obchůzky po židovské čtvrti odříkávají: „Odháníme, odháníme, odháníme. // Nečisté síly zahání // to silné dřeva klepání. // Točme, točme dokola, // zvuk to špatné udolá. // Potom nám všem bude hej, // může začít jara rej.“

Velký pátek ? den ukřižování Krista je pro křesťany nejsmutnějším dnem roku. Uctívá se Svatý kříž a Boží hrob, čtou se pašije (tradiční Pašijové hry ve Žďáru nad Sázavou). Před východem slunce se praktikují očistné rituály, platí zákaz práce na poli, v zahradě, zákaz hýbání se zemí a je nařízen přísný půst a pokání. Podle pověr se v tento den otevírá země a vydává své poklady.

Bílá sobota ? ze soboty na neděli došlo ke Zmrtvýchvstání Páně (Vzkříšení). Název nese podle bílého bohoslužebného roucha, které se ten den užívá. Slouží se noční bohoslužba tzv. vigilie, při které se světí oheň a zapalují se noční svíce tzv. paškály. V domácnostech se pak pálí tzv. Jidáši ? svaté oleje. Ráno se uskutečňuje ještě poslední hrkání, pak děti obejdou obec a vyberou syrová vajíčka a peněžní odměnu, kterou si na závěr rozdělí.

V Příložanech u této příležitosti používají říkanku: „Tetičko, vajíčko, // stréčko, krécárek ? polámala se nám hrkačka i klapačka, // nemůžeme hrkati, ani klepati, // proto musíme žebrati za vraty.“

Hod boží velikonoční (Velká neděle) symbolizuje radost křesťanů ze svého vykoupení. V kostelech jsou svěceny pokrmy - mazance, beránci, vejce, chléb, víno atd.Pondělí velikonoční (červené) není spojováno se žádnými liturgickými úkony, ale je ze všech velikonočních svátků nejoblíbenější, patří k němu tradiční obchůzka chlapců s pomlázkami (žílami, pletenci).“

Po velikonočním pondělí následuje pak sedm velikonočních neděl, které předcházejí svátku zvanému Hod boží svatodušní, který bývá také označován jako letnice. S těmi jsou spojeny další tradice, jako je např. obchůzka královniček na Bítešsku.