Zelené obzory třebíčské na počátku dubna

Třebíč - Ta věc je jednoduchá až primitivní. Smluví se pár známých, kteří se chtějí dozvědět víc o místě, v němž žijí, pěkně poprosí někoho, kdo věci rozumí a je ochoten zadarmo své zkušenosti předat, vyhlásí čas a místo srazu a jde se na vycházku. Od jara loňského roku vodil takové průvody po Třebíči ing. arch. Lubor Herzán a seznamoval zájemce s architektonickými pamětihodnostmi města. Vycházek si připravil celkem pět a účast míval mezi šedesáti až sty pochodníky. Nečekaný úspěch akce ponoukl její organizátory k tomu, aby vymysleli pokračování. Letos se bude chodit po parcích! Novým průvodcem se stal správce městské zeleně ing. Petr Urbánek, který za místo srazu určil Máchovy sady v podmračeném nedělním odpoledni 11. dubna.

Všichni jsme stavitelé nebo pěstitelé

Mělo to svou symboliku. Máchovými sady totiž výprava pravověrných Třebíčanů procházela poslední únorovou neděli, kdy se uzavíral cyklus Lubora Herzána. Ten zde tehdy vzpomínal na již neexistující ulici Ve stodolách, aby pak odvedl účastníky na Bráfovu třídu. Petr Urbánek na stejném místě začal citátem z brazilského spisovatele Paula Coelho, podle něhož jsou všichni lidé buď stavitelé, nebo pěstitelé. Dílo stavitelů je omezeno jeho ukončením, dílo pěstitelů není ukončeno nikdy. Stavitel dostaví a už nemůže nic změnit, pěstitel mění neustále, a stejně definitivní výsledek své práce nikdy neuvidí. V té chvíli už měl kolem sebe shromážděnu téměř šedesátku zájemců o procházku po nejstarším městském parku (vznikl v 80. letech 19. století).

Následoval výklad o historii Máchových sadů, které jsou jediným z třebíčských parků, jenž se v nedávné době dočkal zasloužených úprav. Pak se průvod prošel až k vyústění sadů u nemocnice, kde ing. Urbánek připomenul nenápadnou sochu sv. Václava, stojící původně na jedné ze tří kašen na náměstí. Poté výprava prošla dětským hřištěm s herními prvky z ceněného akátového dřeva, sestoupila znovu do údolíčka a seskupila se k dalšímu výkladu na skalkách proti zimnímu stadionu.

Od zachované stodoly ke kulometnémuhnízdu

Z tohoto místa prezentoval ing. Urbánek svůj nedávný objev. Ukázalo se totiž, že poslední ze stodol oné ulice Ve stodolách (neplést s ostravskou Stodolní plnou nočních podniků) je odtud vidět. Dobu, kdy Máchovy sady vznikaly, připomenul úryvkem ze vzpomínkové knihy Karla Dvořáka Ze staré Třebíče. Tento Starotřebíčan v něm paradoxně želí ztráty divoké podoby mělkého údolí vznikem sadů, neboť bylo místem jeho chlapeckých her a dobrodružství.

Druhá informace na tomto místě se ukázala být informací zásadní. Ze skalek bylo dobře vidět ˝zelené obzory třebíčské˝, cennou jedinečnost města v údolí Jihlavky. Z několika stran totiž pronikají až do jeho centra jako klíny zalesněné svahy, jejichž severní a východní části tvoří Hrádek, stráně pod sídlištěm na Obránců míru a konečně samotné Máchovy sady s Lísčím. Takový přirozený zelený nápor na městské centrum jen tak někdo nemá?

Následně se účastníci v drobném dešti přesunuli do městského přírodního parku Lísčí, obnoveného v polovině 90. let. Prostor nazývaný dříve Radostínskými sady je oficiálně pojmenován podle toho, že se v něm nacházejí lískové keře, zatímco varianta Líščí, předpokládající v příkré stráni existenci lišek, nenašla oporu.

To už se výprava sunula podél nemocniční zdi a přišla chvíle přítomného ing. arch. Herzána. V krátkém výstupu (na balvanu opíraje se o kmen nejbližšího stromu to ani jinak nešlo) upozornil na dva architektonicky zajímavé nemocniční pavilony. Nejprve na moderní stavbu extřebíčského architekta Radka Martiška, v níž je dětské oddělení, lékárna a další provozy, a pak na pavilon infekční, jehož autorem je Bedřich Rozehnal, profesor brněnské fakulty architektury, specialista na zdravotnické stavby (např. léčebna na Žlutém kopci v Brně). K seriozním informacím přidal ještě jednu neověřenou, o to však zajímavější:. Ve věžičce nemocniční kaple, vystavěné v roce 1902 stavitelem Josefem Herzánem, bylo možno v době komunistické totality nalézt nečekané překvapení: kulometné hnízdo, z něhož byl dokonalý přehled o okolí?

Z Lísčí jen skokdo Lorenzových sadů

Další zastávkou byl altánek pod tenisovými kurty, odkud ing. Urbánek kromě jiného upozornil na dobrou spolupráci s firmou stavějící nákupní středisko Kaufland. V jeho těsném sousedství se totiž nachází vzrostlý dub, kvůli jehož zachování firma změnila podobu nájezdové rampy. V době, kdy jiný provozovatel potravinových obchodů likviduje vše zelené v okolí svých ošklivých krabic, je to zpráva velmi dobrá.

Teprve zde začínala ta hlavní a pravá část Lísčí, teprve zde se ve stráních objevovaly sasanky, dymnivky a další zatím nesměle kvetoucí rostliny. Přesně podle další čtené ukázky, tentokrát ze Zahradníkova roku Karla Čapka. Tak dlouho čekáte na první pupenec a pak stejně vyrazí ve chvíli, kdy se koukáte na něco jiného.

To už pochodníci dospěli k nejzazšímu bodu výletu, k informační tabuli pod silnicí na ulici Sportovní. Zde Lísčí končí a dříve tu přímo navazovaly Lorenzovy sady. K postupu do nich by bylo nutno projít po ˝koňské stezce˝ pod mostem přes Jihlavku nebo se vrátit k lávce nad silnicí za hřištěm Horáckého fotbalového klubu. A tak o Lorenzových sadech ing. Urbánek jenom povídal. Připomněl význačnou třebíčskou postavu dr. Otmara Urbana, z jehož pera se zachovala poetická a hlavně faktograficky cenná vzpomínka na to, jak Lorenzovy sady vypadaly dříve. Účastníky zajímaly podrobnosti týkající se Peřinovy mohyly, památníku letce, který tragicky zahynul při leteckém dnu v roce 1931. Možnosti města při jejím zpřístupnění jsou ale omezené. Za prvé neleží na třebíčském katastru, nýbrž na kožichovickém, za druhé se nachází na soukromém pozemku.

Tím první vycházka po třebíčských parcích v dalším drobném dešti skončila. Při srovnání s počasím při úvodní akci celého cyklu, loňském dubnovém putování s ing. arch. Herzánem po čtvrti Horka-Domky, však bylo ještě hezky. Napodruhé, v Borovině, už naopak sluníčko pálilo jak na objednávku. Přejme si, aby se přízeň počasí opakovala i letos. Pokračování vycházek s ing. Urbánkem je naplánováno na neděli 23. května. Čas srazu je obvyklý: 14.30 hod. Místo netradiční: prostor před bývalým kinem Moravia. Nepůjde se však na promítání, nýbrž do Tyršových sadů.