Mladá Boleslav (pek) - Zatímco si část otužilců u Polanky užívala sobotní koupačku, zástupkyně Klubu ledních medvědů Andrea Klementová vyrazila na závody v zimním plavání do Mladé Boleslavi.
Ty letos patřily vůbec k nejnáročnějším v celé zimní sezoně. Organizátoři se museli na závod připravovat několik dní dopředu. Na řece Labi byla předem vyřezána závodní trať dlouhá 250 metrů, kterou bylo v silných mrazech velmi složité udržet. Hladinu bylo nutné neustále hlídat a během závodu organizátoři z loděk vodu čeřili, aby znovu nezamrzla.
Podmínky byly extrémní. Teplota vody se pohybovala kolem nuly, vzduch klesl k minus třem stupňům, pocitově však panoval výrazně silnější mráz. „Mráz udeřil naplno. Hlídalo se, sekalo, jezdilo se s loděmi i v noci, aby hladina nezamrzla. Klobouk dolů před organizátory, že se závody nakonec podařilo zvládnout,“ popsala Andrea Klementová.
Původně měla přihlášenou trať jeden kilometr, nakonec se rozhodla pro poloviční vzdálenost. „Zvolila jsem pět set metrů, chtěla jsem si trochu přispat, dorazit později a zároveň to pojmout jako trénink na kratší tratě směrem k mistrovství světa a Evropy,“ vysvětlila. Hned po startu na sebe chlad nenechal dlouho čekat. „Ruce i nohy mi ztuhly téměř okamžitě. Připomnělo mi to podmínky v Estonsku, bylo to opravdu hodně mrazivé. Místy jsem si nosem doslova razila cestu mezi krami ledu,“ doplnila.
Závod byl podle ní především o hlavě. „Byl těžký, ale přesně ten typ, který vám připomene, proč to vlastně děláte. A také proč si pak doma tolik vážíte teplé sprchy,“ uvedla. Ve své kategorii na trati 500 metrů si nakonec doplavala pro vítězství a potvrdila, že i v extrémních podmínkách patří mezi českou špičku zimního plavání.
Ať už se někdo s chladem seznamuje doma ve sprše, občas se ponoří do řeky nebo se vydá až na závodní trať, jedno mají všichni otužilci společné. Respekt k přírodě, k vlastnímu tělu a radost z pohybu, který není samozřejmostí. Otužování na Třebíčsku ukazuje, že zima nemusí být překážkou, ale naopak příležitostí, jak zůstat aktivní, potkávat se s ostatními a dělat něco, co má smysl v každém věku.

