TŘEBÍČ – Existuje mnoho způsobů, kterými lze ve veřejném prostoru zachytit naši historii. Aby významné události a konkrétní jména nebyly ani pro budoucí generace zapomenuty a neskončily, jak se mnohdy klišovitě říká, v propadlišti dějin. Ona historická paměť může být ukotvena v pomnících, pamětních deskách, ale také ve svátcích, rituálech či událostech. Jednou z takových událostí je například Běh pro Paměť národa. Ten se letos v průběhu měsíce května běžel celkem na osmnácti místech, v sobotu 31. května také v třebíčském Libušině údolí.
„Běžíme za všechny, kteří se nevzdali. Připomínáme si ty, kteří bojovali proti totalitám v minulosti, i ty, kteří za svobodu bojují dnes,‘‘ zní oficiální představení Běhu pro Paměť národa. Tato slova ale nejsou marketingově vhodně zvolenou frází, ale skutečně realitou této akce. To ostatně ukázaly samotné běhy v jednotlivých městech a obcích napříč Českou republikou. V Praze, Brně, Plzni, Ústí nad Labem, Ostravě a dalších třinácti místech. Výjimkou v poslední květnový den nebyla ani Třebíč.
Běh pro Paměť národa není pouze sportovní akcí, při které běžci prověří svoji fyzickou zdatnost a s dalšími porovnají své výkony. Jedinečný a společensky významný je hned v mnoha ohledech. Hlavní na této události je připomínka hrdinů z let minulých i ze současnosti. Připomínka těch, kteří stáli a stojí na straně svobody a demokracie. Vzdání úcty všem bojovníkům proti hladové sani nazývající se jako totalita a nesvoboda. Povětšinou se jedná o statečné lidi z éry protektorátu a druhé světové války nebo období komunismu, ovšem jak ukazuje válka na Ukrajině, boj za svobodu a demokracii není otázkou minulosti. Zároveň ale Běh také napomáhá k ukotvení historické paměti ve společnosti. Zaplacením startovného závodníci vždy přispějí Paměti národa, která dokumentuje a dále zprostředkovává osudy pamětníků. I sami běžci také díky své účasti napomohou ke společenské osvětě.
Zatímco samotný Běh pro Paměť národa v letošním roce oslavil své desáté narozeniny, zde v třebíčské Borovině se jednalo o osmý ročník. Podobně jako ty předcházející i letos se veškeré organizace chopili studenti Gymnázia Třebíč. Nutno dodat, že ti se díky zdárnému průběhu akce museli do školy po víkendu vracet s velmi dobrými pocity. Nejen že se pořadatelům naskytlo až letní počasí, zároveň byl letošní ročník tím historicky, co se účasti týče, nejúspěšnějším. Jak nám pověděla hlavní organizátorka a předsedkyně studentského parlamentu gymnázia Karolína Moudrá, do Běhu se letos zaregistrovalo tři sta dvacet dva běžců a chodců. Za sobotního odpoledne tak bylo v okolí Libušina údolí a zahrádkářských kolonií poměrně živo.
Pro účastníky připravili pořadatelé jako každým rokem celkem tři tratě. Na měřených okruzích pět a deset kilometrů zápolili zdatní sportovci. Tato trasa vedla od hřiště u Domova dětí a mládeže přes Libušino údolí, kolem zahrádkářských kolonií a lesíkem zpět ke startu. Prudký kopec v kombinaci s letními teplotami dali zabrat nejednomu běžci. Na poklidnou procházku a spíše pro symbolickou podporu byla připravena i krátká trasa o vzdálenosti jednoho kilometru. Soutěžit také mohla jednotlivá družstva ve štafetovém běhu.
Před samotným startem ale běžce nečekalo pouze protažení svalů, ale i nadepsání svých závodnických čísel. Právě to, že běžci a chodci nemají připnutá jen přidělená čísla, ale uvádí, i pro koho se rozhodli trať zdolat, je jakýmsi poznávacím znamením Běhu pro Paměť národa. „Běžím za Jana Bulu a už jsem třeba běžel i za Josefa Toufara. Prostě za lidi, kteří byli v pozici, kdy neměli moc na výběr, ale dokázali se postavit na správnou stranu,‘‘ pověděl například ředitel Muzea Vysočiny Třebíč Michal Zábrš. Známá jména jako kněží Jan Bula a Josef Toufar či dále například Milada Horáková, Záviš Kalandra, Václav Havel a další se objevovala nejčastěji. Spousta účastníků však ale svá čísla nadepsala tím, že běží za Ukrajinu nebo obecně za svobodu. Mnozí účastníci dali vzpomenout i na své rodinné příslušníky. „Běžím za Tomáše Nahodila, je to můj prapraděda. Neměl to v životě lehké a chtěl bych na něj takto vzpomenout,‘‘ sdělil gymnaziální učitel Ondřej Mareček a podobně navázala i jeho kolegyně Aneta Karasová: „Běžím za Josefa Filu, protože to je můj pradědeček a byl legionářem.‘‘ I hlavní pořadatelka Karolína Moudrá by, pokud by mohla, běžela za svoji prababičku, zatímco její kamarádka a také pořadatelka Hana Klimešová zase za návrhářku Hanu Podolskou. Další odpovědi z menší ankety k třebíčskému Běhu pro Paměť národa mezi účastníky naleznete na našich sociálních sítích.
Po doběhnutí a dohrání školní kapely Redcells pak přišlo na řadu vyhlášení vítězů. Vůbec nejrychlejším běžcem na deset kilometrů se stal Jan Vančura, jenž tuto trasu zaběhl v čase 37 minut a 37 vteřin. Z žen byla na desetikilometrovém okruhu nerychlejší Petra Tesařová s časem 51 minut a 53 vteřin. Podrobné výsledky dle věkových kategorií jsou k dispozici na webových stránkách Běhu pro Paměť národa.
