Redakce

23. 11. 2023

visibility 186

DUKOVANY - V Jaderné elektrárně Dukovany pracuje již pátým rokem jako provozní elektrikář. Jak Miloš Tomek uvádí v rozhovoru, je to zajímavá práce nabízející možnost seberealizace. Pokud by se dnes měl znovu rozhodovat pro práci v elektrárně, volil  by stejně.

Dělat elektrikáře, nebo elektrikáře v jaderné elektrárně je asi nemalý rozdíl. Co vlastně obnáší vaše práce?
Jsem provozním elektrikářem druhého bloku elektrárny a tato pozice je hlavně o manipulaci se zařízením, specifikování závad, zajišťování a předávání zařízení do opravy a samozřejmě přebírání z oprav. To nejdůležitější, na co se musím v práci spolehnout, jsou rozhodně znalosti a zkušenosti. Přesto, že se snažíme, tak jsou některé zkušenosti obtížně přenositelné. I po pěti letech mě stále v provozu leccos překvapí. Při práci mi nejvíce pomáhá systém GOMS. To je pro mě totálně špičková věc. Dá se tam najít úplně všechno, co pro svoji práci potřebuji, jako jsou informace k zajištění zařízení a mnoho dalších důležitých informací.

Když se řekne ČEZ a energetika, co se vám hned vybaví?
Vybaví se mi můj svět a to, že mě moje práce baví. V oboru energetika, ve kterém pracuji, chci pokračovat a dál se rozvíjet. Pokud bych se měl dnes rozhodovat pro práci v elektrárně, tak bych určitě volil stejně, už jen proto, jak velká společnost ČEZ je a co všechno obsahuje, nejen co se energetiky týká. Jako elektrikáře mě zajímá výroba energie, obnovitelné zdroje, jaderná energetika a tohle všechno ČEZ dělá. Naplňuje to mé cíle i požadavky.

Letos v květnu jsem dokončil obor elektroenergetika na vysoké škole v Ostravě. Díky tomu budu do budoucna schopen v elektrárně využít i dalších dosažených kvalifikací a zkušeností.

Pro celkovou spokojenost v zaměstnání nestačí mít jen zajímavou práci, ale i fajn lidi kolem sebe. Máte v elektrárně dobrý kolektiv?
Kolektiv lidí je zde výborný, jsme poměrně mladá směna, a tak se v práci docela i nasmějeme. Pracovat zde mi proto dělá velkou radost. Se všemi kolegy si hodně pomáháme i v rámci různých pozic. Když dojde na nějaký problém, tak se sejdeme a jdeme to řešit. Nikdo tady nikoho nenechá ve štychu. Zhruba jednou za dva měsíce se scházíme i mimo elektrárnu, což je moc fajn. A setkání se účastní i bývalí kolegové, kteří jsou dnes již na penzi.

Jak na vás vlastně působí prostředí elektrárny?
Je to velmi zajímavé prostředí a zajímavý je i rozdíl mezi dnem a nocí. Ve dne, a hlavně ve všední den, je elektrárna jako mraveniště, strašně moc lidí, hodně se toho řeší a hluk. V noci je to úplně jiný podnik – ztlumená světla, provozní šepot. V době odstávky mám tak nejraději ranní směny – spousta zajímavé práce a rychle to utíká. Naopak když je blok v provozu, tak mi nejvíce vyhovují směny noční.

Jak jste se vlastně dostal k práci v jaderné elektrárně?
K práci v Dukovanech mě vedla nejen škola. Od malička mě totiž zajímala technika a to jsem asi zdědil po otci, který je podobně strojně technicky orientovaný. Úplně na začátku jsem vystudoval učiliště, elektrikáře silnoproud. Poté jsem šel na průmyslovku v Třebíči, kde jsem vystudoval obor energetika. A tam jsem se našel, a to i díky průmyslovce, na kterou rád vzpomínám.

Práce v elektrárně zabere hodně času, ale určitě nějaký ušetříte i na své koníčky. Co děláte ve volném čase?
Moje práce se prolíná i s mým volným časem, kdy se rád věnuji všem možným technickým věcem. Rád chodím i do kina, vyzkoušel jsem i autokino u nás v elektrárně, a když nebudu mít směnu, tak zase rád přijedu. Mým oblíbeným žánrem je sci-fi. Na tom mě zajímá to, že se někdy v budoucnu může sci-fi potkat s realitou.
Působím také jako dobrovolný hasič u nás v obci Studnice. Jako sbor se podílíme na všech akcích, zábavách a dětských dnech. To vše mají u nás na starost dobrovolní hasiči. A samozřejmě pomáháme, když se někde vyskytne požár či nějaký problém. (pr)