Drogové doupě, vězení i zničené životy. Vlak ukazuje dětem tvrdou realitu.

Profilovka
před 1 hodinou

Náměšť nad Oslavou (pek) - Závislost nemusí začít drogou. Někdy začíná obyčejnou cigaretou na diskotéce, energetickým nápojem, snahou zapadnout mezi ostatní nebo prostou zvědavostí. Právě na to upozorňuje unikátní projekt Revolution Train, který o uplynulém víkendu zastavil v Náměšti nad Oslavou. Jeho návštěvu využili žáci místních i okolních škol a podle reakcí mnohých z nich šlo o zážitek, na který jen tak nezapomenou.

Silácké řeči, vtípky a úsměvy. Tak vypadá nástup mnoha školních skupin do vlaku. Jenže když po více než hodině vystoupí zpět na nástupiště, bývá atmosféra úplně jiná. Mnozí odcházejí zamlklí, zamyšlení a s vědomím, že špatná rozhodnutí mohou mít mnohem vážnější následky, než si do té doby připouštěli. Také já jsem si celou prohlídku prošla. A přestože jsem věděla, že jde o preventivní program, několikrát jsem měla husí kůži. Revolution Train totiž není obyčejná přednáška ani promítání filmu. V šesti vagónech o celkové délce 165 metrů se nacházejí čtyři kinosály a osm interaktivních místností, kterými návštěvníci postupně procházejí. Jednotlivé části na sebe navazují a společně vytvářejí příběh natočený podle skutečné události. Film se prolíná s reálným prostředím a návštěvník se stává součástí děje.

Autorem projektu je Pavel Tůma. Impulzem k jeho vzniku byla tragická zkušenost, kdy se mu předávkoval kamarád. Právě jeho osud se stal základem příběhu, který dnes sledují tisíce dětí a lidí po celé republice.

Příběh začíná nenápadně. Skupina mladých lidí si zapálí cigaretu, vyrazí na fotbal a později na diskotéku. Na první pohled nic neobvyklého. Jenže právě tady začíná řetězec událostí, který postupně vede k alkoholu, drogám, tragické dopravní nehodě a nakonec i smrti. Během celé cesty vlakem žáci prostřednictvím mobilních telefonů odpovídají na otázky související s dějem. Anonymně hlasují například, jak by se zachovali v konkrétní situaci, zda by přijali nabídnutou cigaretu nebo jak by reagovali na rizikové chování svých kamarádů.  Ve chvíli, kdy se děj přesune do prostředí baru, film se zastaví a projekční plátno se zvedne. Za ním se objeví skutečný bar. Návštěvníci se tak během několika vteřin ocitnou přímo uvnitř prostředí, které ještě před okamžikem sledovali na plátně. Dozvídají se například, kolik peněz stojí pravidelné kouření. Další část programu vede chodbou simulující stav pod vlivem alkoholu. Návštěvníci si zde mohou vyzkoušet, jak zkreslené bývá vnímání člověka po požití alkoholu a jak obtížné je zvládat běžné situace.

Nejsilnější moment pokračuje scénou, kdy parta mladých lidí z diskotéky usedá pod vlivem alkoholu a drog za volant. Následuje riskantní jízda, vysoká rychlost a tragická nehoda. Ve chvíli nárazu se film zastaví. Zůstává pouze zvuková stopa a napětí. Poté se zvedne plátno a před návštěvníky se objeví vrak havarovaného automobilu s motorkou zaklíněnou pod vozidlem. Právě tady je vidět neuvěřitelná propracovanost celého projektu. Auto, motorka i nejmenší detaily přesně odpovídají tomu, co účastníci před několika vteřinami sledovali na plátně. Virtuální příběh se najednou promění ve skutečnost.

Stejným způsobem pokračuje i zbytek programu. Návštěvníci procházejí drogovým doupětem, výslechovou místností, vězením, místem činu i dalšími prostory, které navazují na děj filmu. Právě propojení filmových scén s reálným prostředím patří k nejsilnějším stránkám celého projektu. Drogové doupě působí až mrazivě skutečně. Stejně jako ve filmu jsou zde rozházené věci, poničené vybavení i totožné nápisy na stěnách. Člověk má pocit, jako by do filmové scény skutečně vstoupil. Podobně působivé je i místo činu, které připomíná vyšetřování známé z kriminálních seriálů. Každý detail má své místo a nic zde nepůsobí náhodně. Na samotném závěru se návštěvníci ocitají u takzvaného Stromu života. Právě zde si mohou uvědomit, jak dlouhá životní cesta je ještě čeká a o kolik let může člověk vlastními špatnými rozhodnutími přijít. Hlavní hrdina příběhu, který propadl drogám, se dožil pouhých dvaadvaceti let. Jeho život skončil ve chvíli, kdy jej většina mladých lidí teprve začíná naplno žít. 

Příběh přitom nesleduje pouze jednu postavu. Významnou roli hraje také Petra, přítelkyně hlavního hrdiny. Zpočátku se zdá, že drogám nepropadne tak hluboko jako on. Postupně se však závislost stává i součástí jejího života. Zlom nastane ve chvíli, kdy jí jedna z kamarádek přiměje navštívit lékaře. Petra se dozví, že je těhotná. Současně ale přichází varování, že dítě nemusí být kvůli jejímu předchozímu životnímu stylu zdravé. Následují roky léčby, odvykání a nelehkého návratu do běžného života. Nakonec se jí podaří závislost překonat. Její dítě však dodnes žije s následky, které si nese od narození, a pohybuje se na invalidním vozíku. Na opačné straně stojí Zuzana. Dívka, která po celou dobu odolává tlaku okolí a odmítá drogy i alkohol. Nechce se zalíbit za každou cenu a nenechá se strhnout ostatními. Její příběh ukazuje, že říct ne neznamená přijít o kamarády ani být outsiderem. Naopak dokazuje, že i v obtížných situacích lze zůstat věrný vlastním hodnotám a žít plnohodnotný život.

Silným symbolem je také samotný interiér vlaku. Stěny některých prostor připomínají lidskou tkáň. Na začátku působí zdravě, postupně se však mění a chátrají. Stejně jako lidské tělo pod vlivem závislosti. Projekt ale nekončí vystoupením z vlaku. Mnohé školy s tématem dále pracují. Žáci píší slohové práce, dopisy jednotlivým postavám nebo výtvarně zpracovávají své dojmy. Často se vracejí právě k Petře nebo Zuzaně a zamýšlejí se nad tím, jak se jejich životy vyvíjely dál a jaká rozhodnutí je na jejich cestě ovlivnila.

Síla Revolution Trainu nespočívá v tom, že dětem říká, co je správně a co špatně. Ukazuje jim důsledky. Nenásilně, srozumitelně a především velmi realisticky. Celým programem jsem prošla stejně jako tisíce návštěvníků přede mnou. A mohu říct, že mě jeho zpracování opravdu ohromilo. Vše působí skutečně, promyšleně a uvěřitelně. Nejde o strašení ani moralizování. Jde o příběh, který člověka donutí přemýšlet. A pokud dokáže alespoň části dětí otevřít oči dřív, než se samy ocitnou před podobným rozhodnutím, pak má celý projekt obrovský smysl.

Foto HoN: Petra Klementová