Budíkovice se v posledních letech staly zvučným pojmem. Ačkoliv na mapě České republiky tohle místo leckdo snadno přehlédne, ve světě sportu, zejména tedy v tom hasičském, je zná každý. Když se v roce 2022 staly budíkovické hasičky součástí Extraligy, hned první rok v této prestižní společnosti vybojovaly první místo a navíc ve Zderazu nedaleko Chrudimi stanovily s časem 15:05 nový národní rekord požárního útoku. Jednorázová záležitost? Ale kdeže! Po premiérovém triumfu následovalo v roce 2023 stříbro a v posledních dvou sezonách se vrátily na samý vrchol stupně vítězů.
Letošní zlaté medaile nebyly jediným úspěchem hasiček z Budíkovic. Hned třikrát se jim totiž podařilo přepsat vlastní rekord z doby před třemi lety. Nejprve v Úněticích na konci července dokončily útok v čase 15:04 sekund, zápis historicky nejrychlejších sestřiků se pak dvakrát měnil během posledního extraligového víkendu. V sobotu 6. září nadzvedly vlastní laťku o jednu setinu na čas 15:03, druhého dne se časomíra zastavila na famózních 14:90 sekund. Symbolicky se tak opět stalo ve Zderazu. Tedy na tom samém místě, kde padl první rekord. Mimo sportovních úspěchů si ale hasičky z Budíkovic získaly sympatie veřejnosti i díky jejich originální sebeprezentaci. Na svém instagramovém profilu zveřejňují nejen informace z jednotlivých závodů a mnohdy až dramatické momenty z útoků, ale i vtipné nahlédnutí do zákulisí.
Jelikož třetí extraligové zlato a hned trojí přepsání rekordu v jedné sezoně je skutečně velkým úspěchem, sluší se o něm také informovat na stránkách Horáckých novin. A kdo jiný by o něm mohl blíže pohovořit než samy hasičky z Budíkovic. Holky se tak o nedělním odpoledni sešly a kolektivně, jako správný tým, odpověděly na pár zvídavých otázek z dílny našeho sportovně-zábavného oddělení. V krátkém rozhovoru se ohlédly za letošní sezonou, poodkryly cíle do budoucna a povědly, v čem samy vidí kouzlo hasičského sportu. A jaký je recept na skvělé výkony? „Před útokem společně vypijeme jedno pivo a po útoku nás čeká zázvorovice. Tahle tradice nás provází celé 4 roky a zatím funguje,“ pověděly s úsměvem extraligové mistryně.
Získaly jste třetí extraligový titul za poslední čtyři sezony, letos jste navíc hned třikrát posunuly národní rekord. Jak velké byly oslavy? Nebo se teprve nějaké chystají?
Oslavy trvaly tři dny a moc jsme si celý závodní víkend užily. Slavily jsme společně s našimi kamarády z Trnavy a Čechtína, kdy jsme se sešli na našem budíkovickém areálu! Na podzim nás ale čekají ještě dva větší závody – Široký důl a Orlické dozvuky.
Nedoprovází ale tu současnou radost i jakási obava, že jste si nasadily laťku až příliš vysoko? Že obzvláště po tomto ročníku se od vás budou přepisování rekordů a další úspěchy očekávat pořád dokola?
Obavy určitě nemáme. První rekord jsme stanovily v roce 2022 a celé 3 roky „čekaly“ na další. Příští sezonu si plánujeme opět užít a doufáme opět v co nejlepší výkony. Jestli budou padat další rekordy? To necháme ve hvězdách!
Národní rekord jste letos přepsaly hned třikrát, až se ustanovil na konečných 14:90. Máte vůbec po tomhle ještě nějakou další metu, kterou byste chtěly zdolat? Jde vůbec ještě mít nějaký cíl?
V tomto sportu jsme si splnily snad všechny cíle - titul, který jsme zvládly obhájit třikrát, rekord, který jsme několikrát posunuly až na historicky první čtrnáctkový čas v ženské kategorii. Náš cíl pro další roky je udržet své výkony a opět třeba obhájit titul mistryň Extraligy.
K letošní sezoně… Jistě nezapomenete na poslední dva závody Extraligy v Oldřiši a ve Zderazu. Byl právě závěrečný víkend takovým tím top momentem celého roku, nebo jím bylo něco jiného?
Určitě byl tento závěrečný víkend taková třešnička na dortu celé sezony. Skvělé výkony padaly i u ostatních týmů a myslím, že se všichni těšili. Měly jsme již jistý titul a nervozita šla mírně stranou. Šly jsme do toho naplno a zadařilo se. Panovala u nás podobná euforie jako při našem prvním roce a prvním překonaném rekordu.
Objevil se ale na druhou stranu letos nějaký závod, na který byste nejraději zapomněly? Případně proč?
Na každý závod máme super vzpomínky, i když se nezadaří, umíme si to užít se vším všudy! Kdo zná náš Kárabar, tak ví, že pořádáme spoustu herních večerů s beerpongem, basketbalovým králem nebo petangem. Na jednom jediném závodě máme ale každý rok prokletí – v Letohradu se nám za 4 roky nikdy nepovedla rychlá voda… Tak snad příští rok?
Teď se ale blíže podíváme na vás. Srdcařky jste jistě všechny. Kdo je ale ve vašem týmu takový ten neustálý řvoun, co vždy dokáže tým nabudit, kdo třeba dlouho dumá nad proběhlými závody, co šlo udělat lépe a kdo je naopak flegmatik?
Řvoun u nás není bohužel asi nikdo! Všechny se vzájemně podporujeme, ale křičíme až společně po povedeném útoku. Nad útoky ale zpětně moc nedumáme, pokud se nepovede, rychle na to zapomeneme a jedeme dál! A největší flegmatik je určitě naše levá proudařka a třeba i košařka.
Za vašimi skvělými výkony stojí určitě pořádná příprava. Jak ta u extraligového celku vypadá?
Mimo sezonu trénujeme každá zvlášť podle toho, na jakém jsme postu. Každý trénuje dle svého uvážení. Někdo více. někdo méně! Ale nakonec se všechny sejdeme před sezonou a dorovnáme síly na společných trénincích už na dráze.
Ještě k té přípravě… V jednom vašem instagramovém příspěvku jsem zahlédl, jak zdatně lovíte velkou flašku zelený. Je tohle váš týmový nápoj během sezony, nebo něco jiného?
Na závodech máme jasná pravidla, aby se nám dařilo. Před útokem společně vypijeme jedno pivo a po útoku nás čeká zázvorovice. Tahle tradice nás provází celé 4 roky a zatím funguje!
Máte každá nějakou zvláštní průpravu, řekněme třeba i rituál před samotnými závody? A nervozita bývá?
Rituály máme většinou společné, již zmíněné pivo a zázvorovice. Ale aby to nebylo jenom o alkoholu. společně se před závodem rozběháme a na přípravné základně si všechny společně plácneme.
Když už je po závodech, tak co je pro vás tak ideální - jít si odpočinout nebo ve vašem případě slavit do nočních hodin?
My nikdy neodpočíváme. Hned po útoku jdeme většinou slavit, koukáme na zbytek týmů a po ukončení se vydáme na vyhlášení výsledků. Poté nás čeká vždy přejezd na další závodní místo, kde si nejprve postavíme stany, zajdeme na večeři a zahrajeme u Kárabaru nějaký další sport nebo hru! Samozřejmě se podíváme v pozdních hodinách i na parket.
Určitě jste se i vy setkaly s lidmi, kteří hasičským sportem pohrdají, jelikož jejich slovy pro ně „párvteřinovej běh není sport…“ Jak byste takovýmto lidem představily kouzlo vašeho sportu a nalákaly je třeba na další soutěže?
Kouzlo tohoto sportu je určitě v tom mít skvělou partu, se kterou trávíte celé léto. Závodní víkend je sice o pár vteřinách běhu, ale předchází mu také spousta tréninků, které jsou náročnější. Některé z nás se věnují více druhům hasičského sportu, jako jsou např. stovky a věže, které také každý rok jako SDH pořádáme. Je to týmový sport a věřím, že kdo ho pozná blíže, tak si ho také zamiluje!
----------------------------------------
Kdo jsou hasičky z Budíkovic?
Bylo by na tomto místě asi poměrně suché, abychom budíkovický tým a jeho jednotlivé členky představovaly postupně jednu po druhé. Takovým tím klasickým způsobem, kdy se napíše jméno, pozice v týmu a nějaká ta osobní vlastnost. Navíc jistě by se nám nepodařilo obsáhnout vše. Poprosili jsme tak holky, aby nám svoji partu představily ony samotné. Jelikož ze sociálních sítí jsou známé na základě svých přezdívek a jimi je také na závodech oslovují komentátoři, je tomu tak i na řádcích níže.
Hasičky z Budíkovic (zleva): Skoupí, Sjů, Pítr, Nikita, Sab, Kudr, Markýta.
Jsme sedmičlenný hasičský tým z Třebíčska, který už čtyři roky spojuje láska k požárnímu sportu. V aktuálním složení běháme dva roky a tvoříme skvělou partu holek, která si rozumí na trati i mimo ni. Na start nás posílá Pítrs a Sjů, které se starají o rychlou vodu. Strojnice Markýta, jediná maminka týmu, to umí roztočit a posílá vodu vpřed, kde ji na béčkách chytá Kudr. O rozdělovač se spolehlivě stará Sab a proudy drží naše sehrané duo Nikita a Skoupí. Jsme tým, který si zakládá na spolupráci, dobré náladě a bojovnosti. Každý závod bereme jako výzvu, ale zároveň i jako příležitost užít si společný čas, posunout se dál a ukázat, že hasičský sport není jen o rychlosti, ale hlavně o partě lidí, kteří táhnou za jeden provaz.
