Jak si pan kurátor nakouřil pěnovku

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Petr Herbrych

před 2 hodinami

TŘEBÍČ (herb) - Povídku o malostranském prodejci krup, panu Vorlovi, z pera Jana Nerudy zná z hodin českého jazyka a literatury každý student. Ve zmíněném příběhu byla pěnovka počátkem tragického osudu mladého člověka. Z ní se vanoucí dým zasmradil veškeré zboží, vinou čehož se v pražské komunitě neuchytil Vorlův krámek a ani on sám mezi místní nezapadl. Z toho důvodu si pak sáhl na svůj život. Avšak Povídky malostranské pro tuto chvíli nechme stranou. Pěnovky i další dýmky mohou přinášet krásné chvíle oddechu a setkání se svými známými. Dokladem toho budiž tradiční Třebíčské kouření v prostorách zámku, jehož devětadvacátý ročník se uskutečnil v sobotu 8. listopadu.

Kouření v dřívějších dobách značilo společenskou prestiž. Ačkoliv ne všem mohl tabák chutnat, pobafávat si cigareru, fajfku či doutníček bylo noblesní záležitostí. Bez ohledu na zdravotní dopady. Dnes už tomu tak není. Přece jen při procházce městem potkáte kolikrát s klasickou či elektronickou cigaretou i kluky a holky, u kterých je občanka pouze předmětem ve škole, nikoliv osobním dokumentem. Co ale k vidění příliš není, je pěchování a následné kouření dýmky. Možná tak u akademických profesorů, v městském prostředí málokdy. Ovšem Třebíč je každoročně na podzim jistou výjimkou.
Kouření je v hospodách a restauracích zákonem zakázáno od roku 2017. Za těch osm let si už štamgasté víceméně zvykli, že si holt musí jít zapálit před daný podnik. Kouření z uzavřených prostor ale nezmizelo úplně, někde je kuřákům nadále přáno. Nicméně pokud by se vám někdo pochlubil s tím, že si zapálil v historických prostorách, zřejmě byste si zaklepali na čelo. Ne ale pokud dotyčný a nepochybně i vášnivý kuřák zrovna přichází v listopadu z třebíčského zámku. Zde se konající závody v kouření jsou už jakousi podzimní stálicí. Jak také pověděl ředitel Muzea Vysočiny Třebíč Michal Zábrš, jedná se snad pro jeho instituci o nejtradičnější akci, na které se muzeum rok co rok podílí. Letošní Třebíčské kouření se totiž konalo už po dvacáté deváté. V nedávných letech sice nastal po úspěšných ročnících lehký pokles v počtu účastníků, pomyslná šipka ale opět míří směrem nahoru. Cestu do Třebíče si druhou listopadovou sobotu našlo celkem jednaosmdesát závodníků. Například z Brna, Mariánských Lázní, Českých Budějovic, Ostravy, Valašska či slovenské Oravy.

Hned na úvod tak padl na adresu ředitele Zábrše dotaz, zda se s ohledem na počet dýmkařů neudělá přístavba konírny. Ač byla otázka pochopitelně míněna z legrace, pohled na zaplněný sál k podobným úvahám mohl vybízet. Mezi soutěžícími si dýmku vychutnával také kurátor Muzea Vysočiny Třebíč Petr Kolaja. Sobotní odpoledne by se tak po nerudovském vzoru dalo nazvat Jak si pan kurátor nakouřil pěnovku. Ovšem v tomto příběhu by sedělo jedině tak kouření dýmky. Pan kurátor jednak neměl pěnovku a jednak zde nebylo co „zasmradit“ jako v malostranském krámě. Konírna v ten den plně patřila kuřákům. Kurátor Kolaja ale nebyl jediným reprezentantem Třebíče. Závodů se za klub Podskalák Třebíč dále zúčastnili Pavel Hladík, Pavel Jaroš, Karel Muller, Petr Tesař, Rudolf Křivánek, Jiří Penn, František Jonáš a Milan Nedělka. Hojná účast byla vůbec patrná smyslovými vjemy. Konírnu postupně zavalil bílý dým, jemuž kromě očí neunikly ani nosní dírky přítomných. Tento odér ale nebyl tím cigaretovým z hospůdky páté cenové skupiny. Měl v sobě jistou eleganci, noblesu a závan starých časů.

Pro neznalé je ale třeba osvětlit, oč v tomto netradičním klání jde. Každý soutěžící si donese vlastní dýmků, ke které na místě obdrží tabák. Následně v časovém intervalu pěti minut si musí tabák připravit a svoji dýmku napěchovat. V další fázi pak mají soutěžící minutu na zapálení dýmky. A pak už se jen pohodově pobafavá. Samozřejmě nad půllitrem piva, u některých stolů i nad lahví pálenky či stylově nad skleničkou whiskey. Většina závodů vždy spočívá v rychlosti, u této akce je tomu naopak. Zde se závodí v pomalém kouření, a je tak důležité si dýmku vychutnávat co nejdéle to jde. Například vítěz letošního ročníku Jiří Janků z Valašského Fajfklubu tu svou kouřil 1 hodinu 39 minut. Déle než hodinu si spokojeně vykuřovalo dalších sedmnáct účastníků.

Jistou vědou je nejen příprava tabáku a nachystání dýmky, ale také výběr z čeho kouřit. Tu jeden dává přednost klasické dýmce, druhý se spokojí s klasickou cigaretou a třetí si zase smlsne na doutníku. Když se ve známé pohádce snažil mladý Lotrando společně s drvoštěpem Drncem odvést pozornost sultánského úředníka Halího, aby u princeznina paláce pokáceli stromy, posloužil jim k tomu právě tabák. „Halí je doutníkovej,“ pravil prodejce bižuterie Lustig a po dlouhé kuřácké pauze byla u paláce „nadělaná slušná paseka“. Proč je zde najednou zmíněna oblíbená pohádka? No protože i onen Halí by si na třebíčském zámku přišel o sobotním odpoledni na své. Součástí akce byl také prodej nejen dýmek, ale i doutníků a tabáků. Zkrátka když Třebíčské kouření, tak už čehokoliv. Samozřejmě povoleného.

Třebíčské kouření 2025
1. Jiří Janků (Valašský Fajfklub) - 1:39:20
2. Petr Vobořil (ŠPC Prachatice) - 1:32:20
3. Alois Pospíšil (Dýmal klub Nový Malín) - 1:31:25
4. Jan Vodička (1.DKKM České Budějovice) - 1:23:07
5. Michal Hubacz (PC Dýmka.net) - 1:21:39