JEMNICE (herb) - Když se řekne Jemnice, většině lidí se ve spojitosti s královským městem na první dobrou vybaví letitá tradice jménem Barchan. Jihozápadní cíp Třebíčska a vůbec celé Moravy si však s sebou nese i další specifika. Už jen fakt, že se jedná o region v bezprostřední blízkosti státních hranic a s dřívější přítomností hned tří kultur, přináší rozmanitost zdejších dějin. To ostatně také ve zrekonstruovaných prostorách Muzea Jemnicka nově připomíná expozice s příznačným názvem Život na pomezí, k jejímuž slavnostnímu otevření došlo ve čtvrtek 11. června.
Už jen při projížďce autem dokáží člověka upoutat venkovská stavení v obcích na Jemnicku, zvláštní kapitolou je pak historické centrum Jemnice. Popřípadě v polovině června vyhlášený Barchan daleko přesahující krajský rozměr. Za tím vším se ale skrývá mnohem více než jen tuny kamení či tisícovky návštěvníků. Aby však zájemce mohl poznat dávné příběhy této pohraniční oblasti, musel v posledních dvou letech čerpat v odborných knihách. Jeden z uchovavatelů zdejší historické paměti, Muzeum Jemnicka, byl totiž od září 2024 zavřený. Až do závěru minulého týdne.
Pobočka třebíčského muzea prošla za necelé dva roky rozsáhlou rekonstrukcí za bezmála 19 milionů korun. Na jejím konci jsou opravené prostory historického domu na náměstí Svobody v Jemnici, nová expozice a také završení série projektů Muzea Vysočiny Třebíč. „Rekonstrukcí Muzea Jemnicka můžeme říct, že jsme dokončili velký okruh rekonstrukcí všech našich budov. Ať už to jsou v Třebíči zámek, nový depozitář a Šmeralův statek, nebo také pobočka v Moravských Budějovicích,“ ohlédl se ředitel muzea Michal Zábrš za posledními roky. Neopomněl také dodat, že veškeré projekty mohly proběhnout díky dotačním titulům a podpoře zřizovatele, Kraje Vysočina.
Muzeum Jemnicka se ale z těchto projektů lehce vymyká. Stěžejním partnerem je taktéž samotné město, dále pak Muzejní spolek Jemnice. Nicméně velké pouto je zde i s kolegy z protější strany hraničního pásma. Vždyť také dějiny jemnického regionu jsou s dolnorakouskými sousedy silně provázané. Což ostatně zmínila i trojice hostů, která se slavnostního otevření muzea ve čtvrtek 11. června zúčastnila. Jmenovitě hejtman Kraje Vysočina Martin Kukla, členka rakouské Spolkové rady Viktoria Hutterová a starosta Jemnice Pavel Nevrkla. „Vedle společné historie máme společnou současnost a hlavně společnou budoucnost. Mám opravdu velkou radost, že hranice, která je pořád čárou na mapě, pomalu mizí,“ ocenil dlouholetou spolupráci Nevrkla. Obdobná slova o společné historii zvolili také hejtman Kukla i rakouská politička lidové strany. Dle Hutterové je otevření jemnického muzea krásnou ukázkou spojení schopných lidí na dvou stranách hranic. „Nově otevřené muzeum je známkou toho, co dokáže přeshraniční spolupráce, protože při ní vzniká přidaná hodnota pro obě strany. Jak pro vás tady na Vysočině, tak i pro nás v regionu Waldviertel, a spolu můžeme tuto hodnotu dále rozvíjet. Společně jsme pak schopni opravit a spravovat historické budovy a pečovat o kulturní dědictví,“ dávala znát své nadšení rodačka z Waidhofenu.
S ohledem na historickou zkušenost nese nová expozice název Život na pomezí. Trefný výběr odůvodnil Zábrš následovně: „Nedaleko odsud je hranice, která místní region formovala dříve ve středověku, ve 20. století a formuje ho i v dnešní době. Někdy to formování nebylo úplně pozitivní, teď ale věříme, že je tomu právě naopak.“ Zatímco mezi dvěma zeměmi jsou hranice jasně dané, ty kulturní tak zřejmé nebývají. Spíše jsou pozvolné a kolikrát se i odlišné kultury dokonce prolínají. Na probíraném Jemnicku o tom vědí své. Uvnitř regionu se po čas historie vzájemně potkávaly tři různé kultury – česká, německá a židovská. I tato pestrost je patrná uvnitř nové expozice v Muzeu Jemnicka, kde návštěvník postupně prochází dějinami Jemnice a jejího okolí od středověku až do minulého století. Hned na samém začátku lze například narazit na známou Kamennou pannu, kterou jemničtí občané historicky vnímají jako ženu Jemnu. Ta dle legendy dala název královskému městu Jemnici, její sestra Drozda zase rakouskému Drosendorfu. Jak ale při prohlídce uvedla etnografka Jana Lochmanová, ve skutečnosti se jedná o muže. Hned následující místnost je věnovaná Barchanu a skrze dobovou kuchyň dojde člověk až do 19. a 20. století. Na samém závěru putování dějinami nechybí ani rozdělení dvou blízkých zemí ostnatým drátem.
Expozice je nápaditě laděna do modro-červené, tedy do barev města. Muzejní exponáty zde dále doplňují textové panely a také velké množství historických fotografií. Návštěvníci z okolních vsí tak jistě ocení snímky svých rodišť a možná že dokonce na některých fotografiích objeví své předky. A jelikož muzeum myslí také na nejmenší návštěvníky, součástí expozice jsou i tematické herní prvky. Autory scénáře expozice jsou vedoucí moravskobudějovické pobočky Petr Beránek, etnoložka Jana Lochmanová a historik Michal Stehlík. Slova díků však na slavnostním otevření nemířila pouze ke zmíněné trojici odborníků, ale také k projektové manažerce Mileně Petz a výstaváři Petru Kolajovi. Ředitel Zábrš taktéž vzpomenul na někdejší stálici jemnického muzea, paní Boudovou.
„Muzeum je místem, kde se spojuje přeshraniční partnerství a historie,“ řekla Hutterová. Vedle výše probíraného historického propojení Jemnicka a Dolních Rakous nelze opomenout, že samotný projekt byl realizován z unijního programu Interreg Rakousko – Česko. Právě jeho cílem je také posílení vědecké spolupráce mezi oběma zeměmi. „Pod všemi projekty je podepsán můj předchůdce Jaroslav Martínek, který stál také u zrodu myšlenky rekonstrukce jemnického muzea. Ten také před odchodem říkal, že chce projekt dostat do takového stavu, aby už nešel zastavit a byla jistota, že proběhne. Což se povedlo,“ poodkryl letitý proces Zábrš. Jak se muzejní projekt vydařil, se může veřejnost aktuálně přesvědčit od úterý do neděle v časech 9:00–12:00 hodin a 13:00–17:00 hodin.
