Redakce

24. 07. 2025

JINOŠOV (juh) – Lednicko-valtický areál je pojem, který zná celá Evropa. Krajinný celek o rozloze 28 300 ha v okrese Břeclav je od prosince 1996 zapsán do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Jedná se o nejrozsáhlejší komponovanou krajinu v Evropě a možná i na světě. V průběhu 18. a 19. století byla Lichtenštejny přetvořena do přírodního parku, který zahrnuje množství kulturních i přírodních památek. Podle místostarostky Jinošova Martiny Vlachové je možné, že místní park – obora je inspirovaná tím valtickým také. Samozřejmě v poněkud kapesním vydání. Jinošovská obora čili bývalý park u zámku Schönwald má výměru pouhých 35,40 ha. Kvůli vyvlastnění komunisty a postupné devastaci v naší zemi tak obvyklé nám zbyly jen fragmenty. Ale i ty stojí za návštěvu.

S paní místostarostkou, která je rodačkou a patriotkou, jsme si o parku a jeho historii povídali dlouze a díky paní Vlachové i zasvěceně. Jak říká, v parku si hrávala už jako malá holka a na procházky tam chodí ráda dodnes. Když návštěvník dodržuje pravidla plynoucí ze současného statutu obory, může se potěšit nejen památkami zašlé slávy šlechtického rodu Haugwitzů, ale tiše pozorovat plaché daňky.

V průběhu druhé poloviny 18. století si nechali majitelé u zámku Schönwald, který si nechali vystavět jako letní byt, založit anglický park obehnaný kamennou zdí dlouhou cca 2,5 km a vysokou 2 m. Původně stála na místě zámku jednoduchá bažantnice s rybníkem a přízemním stavením s pavlačí, doložená v pramenech k roku 1775. V parku nechali vybudovat tři klasicistní altány: chrám Apollónův, altán bohyně lovu Diany a altán boha lesa Silvana. Komponovanou krajinu doplnil menší rybník, sloužící jako reprezentativní prvek šlechtických slavností.

Zámeček Schönwald byl postaven podle projektu vídeňského architekta Josefa Kornhäusela v letech 1827–1829, což dokládá latinský nápis na fasádě: Amicitiae et musis Henricus comes ab Haugwitz MDCCCXXVII (Přátelství a múzám, Jindřich hrabě z Haugwitz, 1827). Zámeček i park sloužil od května do září jak šlechtické rodině, tak jejím hostům jako důstojné reprezentativní prostory.

„Po roce 1945, kdy byl majetek Haugwitzů Benešovými dekrety zkonfiskován, přešel do majetku státu. Zajímavé byly dva roky 1946 a 1947, kdy zde v letních měsících byla skautská lesní škola. V padesátých letech probíhala na zámku dělnická přípravka pro zájemce o studium na vysokých školách. Tu vystřídal Ústav sociální péče pro dospělé, který tam fungoval až do roku 2008, kdy se v prostorách hlavní budovy propadl strop nad jedním z pokojů. V průběhu roku 2010 došlo k úplnému opuštění areálu sociální službou a zámek Schönwald byl v roce 2010 prodán soukromému majiteli z Brna. Ten ho následně rekonstruoval a přeměnil na společensko-kulturní areál, který je však společně s nejbližším okolím zámku o rozloze přibližně 4 ha pro veřejnost nepřístupný.
„Dnes už můžeme vidět jen zlomek toho, co v parku bylo,“ povzdechla si paní místostarostka. „Představu o bývalé kráse si můžeme udělat nad mapou, která je uložena v knihovně náměšťského zámku. Digitální mapu mají i v depozitu Národního památkového ústavu, územním odborném pracovišti v Telči. Staveb bývalo v parku mnohem víc. Například z oranžérie už zbylo jen pár cihel na obvodu bývalých zdí. Součástí areálu býval i japonský parčík… Musela to být krása, kterou se patrně obnovit nepodaří,“ říká s lítostí v hlase paní Vlachová.

Velmi zajímavou stavbou je i tak zvaná Kůrová bouda. Dřevěná stavba pobitá kůrou různých stromů. Prameny uvádějí, že ji postavili právě skauti v letech 1946-47. Stojí ovšem na podezdívce ze štípaného kamene, která je typická pro Haugwitzovy stavby. Na mapě v náměšťské knihovně stavba zakreslena je. Je pravděpodobné, že skauti stavbu obnovili na původních základech,“ uvažuje místostarostka.

Tři altány, které nám v parku zbyly dodnes, plní svou úlohu, kterou měly od začátku. Celková koncepce už ale nefunguje stoprocentně, les se za desítky let změnil, dospěl. Průseky, které původně jednotlivé stavbičky propojovaly a umožňovaly výhledy na zámek, zarostly. Naštěstí se ale Lesy České republiky, které jsou majiteli, snaží oboru udržovat. Obnovují průseky i historické pěšiny včetně dvou dřevěných mostků a sedmi laviček pro turisty. Renovací prošlo také 110 metrů historické oborní zdi včetně vstupní brány a branky.

Nájemcem honitby v oboře však nejsou LČR. Jsou to dvě věci, které se prolínají a které se musí skloubit, abyste věděli, kdy a jak můžete do obory vstoupit. „Obora byla založena v roce 1983 jako taková malá obůrka k chovu daňčí zvěře, která byla darována z ciziny,“ vysvětluje nám vznik obory místostarostka.

„Park si stále uchovává zbytky své krásy. Když si stoupneme k Silvanovu chrámu, což je osmisloupový kruhový altán s kopulí a skvělou akustikou, vnímáme průseky, které byly a jsou vedeny do všech stran. Přes bývalou bránu z obory ven bylo údajně vidět až na rozhlednu Babylon, na dubový kříž na Strážích, po kterém jsem pátrala, ale nenašla ho, na zámek a na ostatní pavilony. Vaše návštěva parku se tak může proměnit v napínavou hledačku, kde si tedy přijdou na své jak milovníci přírody, tak historie.