Příběh o emocích i odvaze: Lucie Sára Havlíčková představuje knihu Za očima

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Martina Dědková Chromá

před 2 hodinami

TŘEBÍČ (mad) – Pětadvacetiletá Lucie Sára Havlíčková pochází z Třebíče a pracuje jako AR analytička ve společnosti Mann+Hummel. Vedle své profesní dráhy se však věnuje i světu příběhů – psaní je její dlouholetou vášní, která ji provází už od školních let. Nyní přichází s knižní prvotinou Za očima, romantickým příběhem pro mladé čtenáře, jenž se citlivě dotýká i tématu duševního zdraví. V rozhovoru otevřeně mluví o své cestě k psaní, o odvaze vydat vlastní knihu i o tom, proč je důležité dávat prostor emocím, které často zůstávají skryté.

Co vás přivedlo k psaní?
Psaní je můj velký koníček. Už od školy jsem měla sloh moc ráda, byl to jeden z mých nejoblíbenějších předmětů – spolu s dějepisem. Texty mi šly přirozeně, nápady přicházely rychle. Samozřejmě bylo potřeba se k nim vracet a upravovat je, ale nikdy jsem neměla problém začít. Možná právě proto mě psaní tolik bavilo.

Už na základní škole jsem si psala vlastní příběhy. Dostala jsem notýsek s pejsky na obálce a začala jsem do něj psát příběhy o skupině psů. Možná ten sešit někde ještě je u rodičů – díky vydání knihy jsem si na něj vlastně po letech vzpomněla.

Kdy se z psaní „pro sebe“ stala touha něco skutečně vydat?
Vždycky jsem chtěla něco napsat, ale přišly jiné zájmy – třeba koně – a psaní šlo na čas trochu stranou. Zlom přišel ve chvíli, kdy jsem si začala psát znovu jen tak pro sebe, a najednou mi došlo, že tohle chci dotáhnout. Mám ráda, když věci dokončím – přináší mi to velkou radost. A tak jsem si řekla, že to zkusím a že knihu opravdu vydám.

Jak dlouho trvalo psaní?
První verzi jsem psala necelý rok. Pak následovaly úpravy. Člověk by měl text na chvíli odložit, získat odstup a vrátit se k němu později – třeba po čtrnácti dnech. Celkově mi vlastní úpravy zabraly zhruba dva roky. Text je teď ještě před odbornou redakcí, ale mými korekturami už prošel několikrát.

Co je na psaní nejtěžší?
Jednoznačně korektury. Neustálé vracení se k textu a hledání chyb nebo slabších míst je asi ta nejnáročnější část. Celkově pro mě bylo také těžké vyjít s tím ven a snažit se to dostat mezi lidi.

O čem vaše kniha je?
Je to romantický příběh pro mladé čtenáře. Primárně cílím právě na mladou generaci. Vedle romantické linky se ale věnuji i vážnějšímu tématu – psychickým problémům, se kterými se potýká jedna z hlavních postav.

Nejde o odborný text, to bych si ani netroufla. Spíš se snažím přiblížit, co postava prožívá, co cítí a jak se s obtížemi vyrovnává. Občas se objeví i lehké vysvětlení toho, co by mohlo stát za jejím stavem, ale důraz je hlavně na emoce a prožívání.

Proč právě téma duševního zdraví?
Je mi blízké. O psychologii se zajímám a myslím si, že je důležité o těchto věcech mluvit. I když se nepovažuji za odborníka, přijde mi smysluplné otevírat témata, která mohou čtenáře přimět k zamyšlení – nad tím, jak lidé reagují, co prožívají, a že v tom nemusí být sami.

Byla bych ráda, kdyby kniha někomu dodala odvahu vyhledat pomoc nebo si alespoň přiznat, že nějaký problém existuje. Zajímavé je, že psychické obtíže jsem nakonec svěřila mužské postavě. Původně to tak být nemělo, ale přišlo mi důležité ukázat, že i muži mohou prožívat těžké věci, i když se to na první pohled nemusí zdát.

Proč by si měli čtenáři vaši knihu přečíst?
I když se dotýká vážnějšího tématu, je čtivá a srozumitelná. Není to těžké ani odborné čtení, ale příběh, který má spád. Psala jsem ho tak, aby mě samotnou bavil – aby to byla kniha, po které bych sama ráda sáhla.

Máte literární vzory?
Ráda čtu romantické příběhy, ale nevyhýbám se ani detektivkám nebo biografiím. Nejsem vyhraněná na jeden žánr. Nemám konkrétní autorskou „ikonu“, podle které bych chtěla psát. Spíš mě těší představa, že by si mou knihu přečetli lidé z mého okolí, třeba z Třebíče.

Jakým způsobem knihu vydáváte?
Rozhodla jsem se pro vydání přes nakladatelství Pointa, které spadá pod Albatros. Funguje to formou crowdfundingu – čtenáři si mohou knihu předkoupit ještě před jejím vydáním. Z vybrané částky se hradí náklady na redakci, korektury, grafiku, sazbu, tisk, distribuci i skladování.

Cena knihy v předprodeji je 319 Kč, přičemž jsou k dispozici i zvýhodněné balíčky. Celková cílová částka je 111 600 Kč. Pokud by se nepodařilo částku vybrat, peníze se podporovatelům vrátí.

Načtením QR kódu si v předprodeji můžete zakoupit knižní prvotinu mladé autorky Lucie Sáry Havlíčkové

Zvažovala jste klasickou cestu oslovení nakladatelství?
Ano. Dokonce jsem rukopis do několika z nich poslala, ale už tehdy jsem chápala, že dnes je obrovské množství rukopisů a prosadit se jako debutující autor není jednoduché. Nakladatelství často sáhnou po známých jménech. Jedno mi ale poslalo moc pěkný rozbor – co je podle nich dobré a co zlepšit, což mi udělalo velkou radost. Crowdfundingová cesta mi pak přišla jako kompromis – část prostředků investuji sama a část získám díky podpoře budoucích čtenářů.

Jak se jmenuje vaše kniha?
Jmenuje se Za očima. Dlouho jsem hledala název, který by vystihl podstatu příběhu. Nakonec jsem vybírala mezi dvěma možnostmi a tenhle mi přišel tajemný a symbolický – něco, co se odehrává pod povrchem, v nitru postav.

Četl už rukopis někdo další?
Ano, využila jsem takzvané betačtení. Několik blízkých lidí si rukopis přečetlo a dali mi zpětnou vazbu. Některé připomínky byly velmi přínosné a pomohly mi text posunout dál. Reakce byly pozitivní, což mě moc potěšilo a dodalo mi odvahu pokračovat.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů a spokojených čtenářů!

Foto HoN: Martina Dědková Chromá