Po stopách zaniklých trampských osad a mlýnů v údolí Jihlavky

KOZLANY (juh) - Ve čtvrtek dopoledne se před bývalou prodejnou a co by kamenem dohodil od bývalé hospody U Zelenků sešla skupinka nadšenců milujících historii zmizelé krásy údolí řeky Jihlavky. Muzeum Vysočiny Třebíč zde společně s Českou akademií věd uspořádali vlastivědnou komentovanou vycházku po stopách zaniklých mlýnů, chat a trampských osad. O odborný výklad se podělili amatérský badatel Zdeněk Prukner a Petr Herbrych z Muzea Vysočiny Třebíč.

Hned na startu Zdeněk Prukner připomněl, že kozlanská hospoda manželů Zelenkových byla pro trampy legendou už od 30. let. V zimě je Zelenkovi nechávali přespat ve stodole i v kuchyni. Trampové na „bábinu a dědka Zelenkovy“ vzpomínají dodnes a na jejich hrob v Koněšíně nosí svíčky. Výklad sahal od prvních skautů až k „divokým skautům“, z nichž vyrostl třebíčský tramping. Ocitoval i dobovou trampskou píseň Do Vladislavi přijel vlak, z něj se vyvalil trampů mrak….

Petr Herbrych, který se věnuje zatopeným mlýnům, ukázal, že mlýny nebyly jen pohádková stavení s vodním kolem. Většinou šlo o velké hospodářské usedlosti a místa, kde se potkávali mlynáři, chataři i trampové. Mlynáři trampům prodávali pivo z dalešického pivovaru a vajíčka a brzy jim začali pronajímat pozemky pod chaty. Ve 20. století mlýny postihla válka, v roce 1951 zrušení živností a nakonec stavba přehrady. O vystěhování se jejich obyvatelé dozvídali v letech 1967 a 1968. Z dvanácti zaniklých mlýnů se podrobněji mluvilo o Mollově mlýně pod Koněšínem a o mlýnech Zarážkově (Svobodově) a Hartvíkovickém. Připomínkou zůstala mimo jiné socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1810, kterou od Zarážkova mlýna převezli do Chroustova.

Trasa vycházky vedla z Kozlan nejdříve k Maxovu kříži. Je to pietní místo brněnských trampů, kteří kříž postavili na památku Jiřího Hynka zvaného Max. Tento Max byl šerifem Svazu brněnských osad a zahynul při horské túře ve Vysokých Tatrách. Narodil se 22. února 1923 a zemřel 17. února 1952. Byl členem trampské osady T. O. Caro v Brně a zastával funkci II. šerifa Svazu brněnských osad.

Třebíčští trampové mají podobné místo na skále Halířce, která leží několik kilometrů proti proudu řeky Jihlavky a je podstatně mladší. Podle Pruknerova soupisu stálo v údolí v době zatápění asi 290 chat, od Čermákova mlýna u Číměře až k Mohelnu. Patřily živnostníkům, trampským osadám i klubu oldskautů, například Ohnivákům, Fafejtům nebo Vyděděncům. U zátoky zvané Jokohama, kde bývala louka plná stanů, a u základů chaty osady Rio de la Plata vyprávěl tramp a badatel Prukner příběh první trampské chaty v údolí z počátku 30. let. Před zatopením ji kamarádi rozebrali a postavili znovu výš na skále nad řekou. Ani tam ale nepřežila a kvůli chybějícímu stavebnímu povolení musela být v 80. letech zbořena. Dlouhá léta se zdálo, že informace a památky první chatu a osadu Rio de la Plata odvál čas nebo vzala voda. Díky projektu se však náhle ze soukromých archivů vynořila fotoalba a kroniky z osady.

S údolím se lidé loučili různě. Zármutek nad sebraným rájem prožívali všichni, někteří se však rozhodli chovat  se pragmaticky a chaty i mlýny před oceněním “vyšperkovali” a nechali je patřičně ocenit. Pak odvezli, co šlo, a zachráněný materiál použili při stavbě nové chaty, v případě mlýnů nového bydlení v přilehlých obcích. Pro některé však byla bolest tak veliká, že chatu raději sami zapálili. Poslední rozlučkový oheň (potlach) hořel na ostrůvku zvaném Kamčatka pod Kozlovem.

O den později pokračovalo setkání na Šmeralově statku – Centru tradiční lidové kultury v Třebíči. Muzeum tu s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR uspořádalo workshop Zaniklá sídla v okolí Jaderné elektrárny Dukovany, jejich dědictví a stopa v kulturní krajině II. Dopolední blok patřil zaniklým sídlům v celé republice, od Ječmeniště a Mušova až po Sudety. Odpoledne se řeč vrátila k Dukovanům a Dalešicím. David Kovařík z ÚSD AV ČR představil archivní prameny k zaniklým vesnicím Heřmanice, Skryje a Lipňany a Jaroslav Bašta předměty ze zaniklých obcí ve sbírce muzea. Excelentní byly přednášky studentek z Filozofické fakulty UK, které představily svůj náročný projekt Domov očima pamětníků: Rekonstrukce krajiny metodou participativního mentálního mapování.

Na čtvrteční vycházku navázal Petr Herbrych přednáškou Domleto, vysídleno, zatopeno o mlýnech na Jihlavě a Zdeněk Prukner dobovými fotografiemi zaplavených chat mezi Vladislaví a Mohelnem.

Obě akce patří do projektu regionální spolupráce Akademie věd ČR s Krajem Vysočina, který podle Davida Kovaříka běží od roku 2025 do roku 2027. Výsledky výzkumu a rozhovorů s pamětníky představí třebíčské muzeum příští rok na výstavě. „Kromě výstavy, která bude časově omezená, vyjde i katalog, takže opravdovým zájemcům zůstane v rukou i knížka,“ uvedl na závěr Zdeněk Prukner.

Foto HoN: Jan Uher