Sametový zpěv pod zářivkami s lehkou vůní oleje

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

před 5 hodinami

TŘEBÍČ (juh) – Industriální prostory rodící se Galerie G34 na Soběnově ulici v Zámostí hostily zahajovací koncert Třebíčského hudebního festivalu 2025. Na programu byl výběr motet především z tvorby významného německého skladatele barokní éry Georga Philippa Telemanna, zpestřený motety Telemannových předchůdců Heinricha Schütze a Andrease Bödeckera. Koncert si hojné publikum vychutnalo v podání SILENTIUM! ensemble.

Tento vokální soubor je třebíčskému uchu obzvlášť milý, byť vznikl teprve letos. Pod vedením sbormistryně Terezy Válkové dokonale propojuje historickou hudební tradici s moderním přístupem. Nabízí programy, které sahají od renesance a baroka až po současné skladby, a účastní se významných hudebních festivalů a projektů. Publikum oslovuje jednak hloubkou historické interpretace, jednak citlivě vybraným repertoárem. Navazuje na bohaté zkušenosti Czech Ensemble Baroque, kde se Tereza Válková podílela na mnoha uměleckých úspěších.

Zajímavý a k zamyšlení stojící je výběr místa konání koncertu právě s tímto programem. Industriální prostředí bývalé fabriky je v dokonalém kontrastu s motety, tedy vícehlasými vokálními skladbami duchovního charakteru, které jsou původně určeny k provozování při bohoslužbách. A přece tam, alespoň podle mě, sedla přímo náramně! Čtvrtek byl možná posledním letním dnem a představa, jak se z otevřených oken staré továrny line překrásná duchovní hudba ve skutečně mistrovském podání SILENTIUM! ensemble a tiše se nese nad řekou, mě naplňovala steskem, že nemohu být zároveň dole u řeky a užívat si končícího léta, které spolu s vodami řeky Jihlavy plyne z města pryč… Podobný nápad, ale z druhé strany, měl i malý ptáček, který během koncertu vlétl dovnitř a třepetavým letem nad hlavami publika ještě podtrhl krásu večera.

Odolal jsem pokušení vyběhnout ven a zůstal až do konce, abych mohl spolu s ostatními vzdát hold zpěvákům i hudebníkům, kteří nám připravili vskutku lahodný duchovní pokrm. Škoda jen, že alespoň část nadšení a obětavosti souboru neprojevil majitel Galerie G34 a více neuklidil. Jak jsem napsal na začátku, galerie se rodí. Porod je to však dlouhý a bolestný. Prostor je nesmírně inspirativní a pro Třebíč má velký potenciál, který by si zasloužil větší péči. Prostory jsou vybaveny několika skvělými kusy překrásného industriálního nábytku, který sem dokonale padne. A kdyby bylo uklizeno, krásně by vynikl a sílu místa ještě podtrhl.

Foto HoN: Jan Uher