Jan Uher

před 6 hodinami

Ekocentrum Chaloupky, o. p. s., je pro většinu obyvatel regionu známým pojmem. Loveckého zámečku vykukujícího nad Novou Brtnicí si musel všimnout každý projíždějící. A kdo se tam zastavil třeba na Ovčí den, který je zde každoročně na podzim pořádán, shledal, že se jedná o moderní instituci vsazenou do romantického zámečku rodu Collaltů z nedaleké Brtnice. A komu se jako dítěti školou povinnému poštěstilo účastnit se některého zdejšího výukového programu, pamatuje si i na prima lektory, kterým se může tykat i říkat vlastní názory.

Chaloupky však už dávno nejsou jen toto jedno místo. Tvoří síť ekologických center na Vysočině, která se zaměřují na environmentální vzdělávání, osvětu a udržitelný životní styl. Patří sem i Lesní mateřská školka v Třebíči a najdeme je v Balinách, Velkém Meziříčí, Krátké nebo Horní Krupé. Ředitelství, pod které všechna jmenovaná ekocentra patří, sídlí v Brtnici. Každé z těchto míst má své programy zaměřené na ekologii, přírodu a tradiční řemesla a především své lektory a osobité kouzlo. Vše dohromady vytváří pokrm, který dobře chutná a dlouho se tráví. Někdy celý život.

Součástí Chaloupek Kněžice, o kterých dnes bude řeč, je i vzdělávací centrum zaměřené na zpracování mléka a vlny, welfare a chov ovcí při mléčné farmě v Zašovicích.
V Chaloupkách Kněžice nedávno došlo k zásadní změně ve vedení ekocentra. Novým vedoucím se stal čtyřiatřicetiletý Matěj Man, který má za sebou dráhu výzkumníka v oddělení Geoekologie na Ústavu botaniky akademie věd v Průhonicích. Je specialistou na ekologii mechorostů a vlivu mikroklimatu na jejich výskyt. Za svou práci získal Cenu Vojtěcha Jarošíka za vynikající studentskou publikaci. Působil také jako pedagog na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

Jak se z vědeckého pracovníka z Karlovy univerzity stal vedoucí ekocentra v zapadákově na Vysočině? A jste na tuto práci připraven?
Na akademické půdě to funguje podobně jako tady v neziskovce. Vedl jsem několik projektových týmů, které si vždy podávaly nějaký grant, zpravidla u technologické agentury. V roli šéfa těchto týmů jsem byl několikrát. Takže zkušenosti s vedením kolektivů celkem mám, ale tady je to trošku jiné. Zde je to celé středisko a vedení je mnohem širší. Je to hodně i technické a člověk má pod sebou i kuchařky, uklízečky, celý barák…, takže musí řešit provoz.

Není škoda, že jste opustil slušně našlápnutou vědeckou kariéru?
Ten náš tým byl součástí velkého vědeckého konsorcia, ve kterém jsme pracovali na tématu, který je teď hodně populární i skrze změnu klimatu. A měli jsme velké úspěchy. Já jsem dokončil doktorát, a to je takový začátek té opravdové vědecké kariéry. Takže v tomhle smyslu jsem vědeckou kariéru zařízl. Tato krásná práce mně však příliš připravovala o čas s rodinou.
Deset let jsme bydleli v Praze. Pak však přišel covid a my jsme si řekli, že jestli máme být někde zavření, tak na Vysočině. Oba s manželkou odtud pocházíme a máme tady všechny kamarády, rodinu. Vrátili jsme se sem a já jezdil tři dny do Prahy a dva dny trávil na home office. To trvalo tři roky a pořád mě to strašně obíralo o rodinu. Tak jsem vážil, jestli vědecká kariéra, nebo rodina.

A vyhrála rodina…
Ano. Rozhodl jsem se pro rodinu. Já jsem učitelský typ, kterého vždycky hodně zajímala popularizace. Proto mě velice bavilo učit právě i na té Karlovce, kde jsem rozbíhal i vlastní výukové kurzy. Takže z tohoto hlediska pro mě vždycky Chaloupky byly hodně zajímavé. V rámci své kariéry jsem na ledasčem spolupracoval s Martinem Křížem, kterého jsem teď tady vystřídal. Vždycky jsme se navzájem 'zlobili'. Říkal mi: 'Až tě to nebude bavit na akademii, zavolej.' Tak jsem mu z legrace zavolal. A on říká: 'Jo, tak super, tak já tě teda beru.' Takže si to sedlo.“

Je to na jedné straně sestup ve smyslu vědecké práce, ale na straně druhé růst v úplně jiném smyslu. Připadá mi, že věda má velký dopad na vědeckou komunitu, ale práce tady na Chaloupkách má mnohem větší dopad na mladé lidi, na děti, na budoucí generaci… Práce zde mi dává ohromný smysl.

V jakém stavu jste Chaloupky vlastně nalezl?
V takových dvou stavech. Programově lidský stav byl skvělý: lektoři i programy. Myslím, že jsou hodně inspirativní i pro ostatní podobná střediska ekologické výchovy. Chaloupky mají ohromné jméno. Mohu to posoudit, protože dosud jsem byl mimo. Jsou vnímány tak, že odtud prýští znalost a inspirace do celé republiky. Takže to bylo strašně příjemné nastoupit do něčeho, co skvěle funguje a je to příkladem pro ostatní. A vlastně spousta lidí z vědecké sféry Chaloupky zná a respektuje. Spíš mám takovou vnitřní obavu, abych to dokázal udržet v takovéto skvělé kondici.“

A pak zde je technický a administrativní stav, kterého jsem byl v akademii ušetřen, a z toho jsem byl trochu zaskočen. Je tu hodně věcí, které sice nejsou na první pohled vidět, ale musí se neodkladně řešit. Máme ale také novou šéfku údržby, se kterou mám hodně podobný pohled na věc, a myslím, že to všichni společně zvládneme. Bude to ale vyžadovat investice.

Co zůstane a co se změní?
Znal jsem to tu vlastně docela dobře, protože když jsem si dělal pedagogické vzdělání, závěrečnou práci jsem dělal zde. V rámci jednoho z výukových programů jsem připravoval část o krajině, protože jsem se věnoval mapám a dálkovému průzkumu země. Až teď při nástupu jsem ale pronikl do toho, jak je programová nabídka vlastně široká. Některé programy jsem samozřejmě vůbec neznal. Některé programy jsou naopak velice staré a samotní lektoři mají pocit, že je musíme už změnit. Takže teď designujeme nový zimní program. A tohle je vlastně další skvělá věc na Chaloupkách. Lektoři jsou zde tvůrci a strážci programů, které mají hodně dobře v rukách. V tomto směru do toho nemusím zasahovat. Jsem u toho jen aktivně účasten, a to bohatě stačí.

Kolik lektorů zde pracuje?
Tady jsou tři: Vendula Šimková, Martina Munduchová a Jakub Jansa. A dole v Zašovicích na farmě, která k nám patří, jsou Veronika Hlávková, Tomáš Kružík, Iva Suchá a čerstvá posila Petra Březinová. Je to v podstatě nový tým, který je velice dynamický, snažíme se to tam s ním nyní víc rozjet. Dosud Zašovice fungovaly hlavně přes letní sezonu, ale ideál je fungovat i přes zimu, což doteď bylo jen v omezené míře. Teď potřebujeme zabrat a udělat reklamu, říct: jsme tady i přes zimu, můžete klidně přijít. Bude tady teplo, příjemně a umíme to i v zimě. Zatím to budou jen denní programy, ale výhledově bych tam rád dělal i programy pobytové. Stojí to jen na ubytovací kapacitě. Je tam ale nádherná půda, kde by mohlo vzniknout pohodlné podkroví. To ale potřebuje investici tři až pět milionů. Ale to je otázka budoucnosti.

Hodláte využít svoji odbornost v nových programech o klimatické změně?
Ono už se to částečně děje. Třeba v rámci programu Školní les. Tam se třeba uplatňují mikroklimatické stanice, které jsme v botanickém ústavu vyvinuli. Stojím za softwarem, který z nich vyhodnocuje data. Už jsem měl nějaké workshopy pro středoškoláky, jak s tím pracovat a jak ta data vyhodnotit. Připadá mi skvělé naučit mladé lidi trošku datovou analýzu. Mohu jim ukázat, že je spousta dat, která jsou k dispozici a která státní instituce poskytují. A když se člověk trochu zajímá o životní prostředí, může jít i do těch tvrdých dat a nemusí se spoléhat na to, co někde v novinách vyjde. Připadá mi důležité naučit lidi nebát se čísel, tabulek a trošku s nimi víc pracovat. Tak to je část mé odbornosti, kterou bych tam rád dostal.
Další věc je, že já jsem „ovocnář“. Myslím si, že místní zahrada má ohromný potenciál a rád bych se zaměřil i na toto. Vůbec se nepoužívá produkčně, což tak ale historicky bývalo. Takže tohle je třeba jedna z mých vášní, kterou bych zde rád zúročil.

Když vás tak poslouchám, nebudete měnit věkovou strukturu dětí, které sem převážně jezdí?
Myslím si, že určitě ne. Ty programy, jak jsou tady teď, jsou docela široce rozkročené, že tady dokážeme obsloužit všechny. Zaměřujeme se hlavně na základní školy a jen pár věcí je pro ty střední. Je to především klimatický program, který bych rád třeba lektoroval. My jsme ale hodně obsazeni mladšími dětmi a mně to připadá v pořádku. Myslím si, že není potřeba násilím to nějak měnit. Je příjemné, že ta možnost tady je, že ty programy máme. Ale naše klientela jsou hlavně děti mladší. Nadchnout je pro lásku nebo vášeň k přírodě a k bádání je vlastně důležitější než ukázat něco středoškolákům.

Změní se tedy nějak Chaloupky?
Líbilo by se mi, pokud bychom mohli být více aktivističtí. Mohli bychom být více partnerem, který je schopen se nějakým odborným způsobem vyjádřit k některým velkým záměrům tady v okolí nebo dokonce k legislativě nebo k nějakým krajským plánům. Zatím jsme pouze konzumentem hotových koncepcí. Myslím si, že máme potenciál k tomu být relevantním partnerem už při jejich tvorbě. Chaloupky to doteď moc nedělaly, ale připadá mi, že by toho dělat mohly víc. Že na to máme dobrou odbornou i (a)politickou pozici.