Když kostelem duní africké bubny, nesou dobrou zprávu

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

před 6 hodinami

HORNÍ VILÉMOVICE (juh) – V nedělní odpoledne na mně leželo těžké rozhodnutí. Ve stejnou dobu se konaly dva krásné koncerty, které bych rád slyšel. Oba v kostelech – jeden v Třebíči a druhý v Horních Vilémovicích. Zatímco u sv. Martina koncertoval Thomas Ospital na varhany, do Horních Vilémovic zavítal soubor Nsango Malamu z Prahy.

Soubor je sice z Prahy, ale do Vilémovic tak trochu patří. Jeden z jeho zakladatelů, Leonardo Teca, zde totiž dlouhá léta sloužil jako mladý farář. To bylo znát i na návštěvnosti, neboť kostel byl zaplněn takřka do jednoho místečka.
Nsango Malamu, v překladu dobrá zpráva, je česko-africká vokální skupina, kterou založili hudebníci z Angoly a Konga – Leonardo Teca, Jacques Moliba a Pedro Macaxi. V Praze se spojili s českými zpěváky a společně hrají africkou duchovní hudbu i tradiční folklorní písně.

Skupina zpívá převážně v jazycích lingala, kikongo a svahilštině, doprovází se na djembe a další perkuse. Jejich koncerty jsou plné energie, rytmu a radosti, kterou přinášejí písně s duchovním poselstvím.

Cílem kapely je představit africkou kulturu českému publiku jinak než jen prostřednictvím bubenických show – ukázat Afriku autentickou, zpívanou a prožitou. Nedávno vydali nové album Embenga Yemba, které představuje průřez jejich tvorbou.
Teca před publikum předstoupil se dvěma ženami, a ještě jedním mužem – a spustili. Rytmické písně, při kterých se vám před očima vlní tráva savany, ze které vystrkují hlavy rychlé antilopy, a při nichž se jen těžko zůstává v lavici. Ale protože jsme ve střední Evropě, zůstali jsme spořádaně sedět. Vlnili se, přešlapovali a do rytmu tleskali pouze zpěváci Nsango Malamu.

A co teprve, když se Teca s jednou zpěvačkou posadili k bubnům. To kostel hned tak nezažije – ale zcela jistě se mu to líbilo. Jeho návštěvníkům tedy zcela jistě ano.
Foto HoN: Jan Uher