Kočárkování jako relax, radost i způsob, jak zůstat v pohybu

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Martina Dědková Chromá

před 1 hodinou

TŘEBÍČSKO / VALEČ (mad) – Když se v zámeckém parku objeví skupinka asi dvaceti žen s kočárky, kolemjdoucí často zpozorní. V kočárcích ale neleží živá miminka, ale realistické panenky, takzvané reborny. Pro jejich majitelky však nejsou hračkou, ale koníčkem, který jim přináší radost, klid a leckdy i úlevu od zdravotních potíží.

„Jsme většinou maminky a babičky, které mají už děti velké. Vozily jsme kočárky jako malé holky a zjistily jsme, že nás to uklidňuje pořád,“ říká zakladatelka skupiny Reborn maminy a kočárkování Ivona Doležalová z Rosic, kterou jsme společně s dalšími kamarádkami z klubu potkali během nedělní vycházky v zámeckém parku ve Valči. Její skupina čítá na sociálních sítích více než 1300 členek, celorepubliková komunita pak přes 13 tisíc fanoušků.

Odpočinek od domácnosti i alternativa ke sportu

Pro mnoho žen je kočárkování s reborny především způsob, jak si psychicky odpočinout. „Je to únik od uklízení, vaření a všeho shonu. Sejdeme se, projdeme, popovídáme si. Je to takový skutečný oddech,“ vysvětluje Doležalová.

Řada členek má i zdravotní obtíže, kvůli kterým nemohou sportovat. Kočárek jim poskytuje pohodlnou oporu při chůzi. „Mám psoriatickou artritidu. Doktoři říkali chodítko, ale já jsem si to vyřešila po svém. Kočárek je stabilní, narovnám záda a můžu chodit bez bolesti,“ dodává.

Sraz ve Valči přilákal osmnáct účastnic

Na setkání ve Valči dorazilo 18 kočárkářek z různých koutů kraje – z Rosic, Brna, Jakubova, Třebenic, Znojma, Velkého Meziříčí, Třebíče, Hrotovic a dalších měst a obcí ze širokého okolí. „Máme kočárky historické, moderní, sportovní… žádná pravidla. Každá přiveze to, co má ráda,“ říká paní Ivona.

Některé ženy vlastní jediného rebornka, jiné mají doma celou sbírku. „Řeknete si: jedno miminko stačí. A za rok máte osm kočárků a sedm miminek,“ směje se Ivona. Jedna z kamarádek vlastní dokonce padesát kočárků. To paní Olina Pastorková z Jakubova má doma asi deset, zato realistických miminek tzv. rebornů má v polici vyloženou celou stěnu.

„Je to jako když někdo sbírá autíčka. My sbíráme panenky a kočárky,“ popisuje paní Doležalová. Některé kočárky byly zachráněny od popelnic, jiné se v rodině dědily, další byly koupeny z druhé ruky za nemalý peníz. Mezi kočárky jsou moderní kousky, ale i historická originální vozítka s poměrně vysokou hodnotou. Za kočárky jsou sběratelky ochotné utratit i desítky tisíc korun.

Na společnou vycházku je vše pečlivě doladěno – od výběru panenky (mají určeno pohlaví, své jméno a mnohé i certifikát), přes oblečky, ladící dudlík až po kočárek a peřinky. Mnohé ze sběratelek oprášily háčkování, pletení a šití, jiné se dokonce pustily i do renovace historických kočárků.

Radost pro seniory i retro slavnosti

Skupina ale nejezdí jen na vycházky. Dělají radost například i seniorům v domovech důchodců. „Pracuju v jednom z nich. Když jsme tam reborny přivezly, babičky byly nadšené. Mohly si kočárky pohoupat a vzpomínaly. Bylo to krásné,“ popisuje Jitka Svobodová, která bydlí v Kravsku u Znojma.

Reborn maminy se účastní také různých akcí – nedávno například retropouti v Okříškách, kde jejich kočárky budily velkou pozornost.

Koníček, který sbližuje generace

Nejde přitom jen o ženy. Na srazech se objevují i muži, někteří přijedou jen jako doprovod, jiní kočárkují sami. A některé rodiny jezdí doslova „v plné sestavě“. „My jezdíme pět – mamka, já, dcera a vnučky. Ani nepotřebujeme nikoho dalšího,“ říká Ivona.

Ještě před čtyřiceti lety bývalo běžné, že si odrostlá děvčata chodívala půjčovat k sousedům kočárek s miminkem a vozívala je na procházku. Dnes by jim dítě už nikdo nesvěřil, a tak mají dnešní odrostlé slečny své kočárky s reborn panenkami. Některé dámy ze skupinky chodí na procházky i sólo – třeba s manželem, anebo si s kočárkem zajdou na nákup.

Pro skupinu je důležitá především podpora a tolerance. „Jsou i ženy, které by jezdit chtěly, ale rodina to nebere. My máme štěstí, že nás doma podporují. Ať každý dělá, co ho těší,“ dodává Ivona Doležalová.

Setkání každý týden i několikrát měsíčně

Frekvence srazů je překvapivě velmi četná. Na vycházky se dámy vydávají téměř každý víkend. „Kočárků máme každá tolik, že je musíme venčit,“ smějí se ženy. Po vycházce následuje posezení u kávy a zákusku, o které je vždy zájem i u nejmladších účastníků – vnoučat.

Foto HoN: Martina Dědková Chromá