Krásná oslava na počest stých narozenin Zdeňka Voltra

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

za 4 hodiny

MYSLIBOŘICE (juh) – Dvě stovky jednou ranou, tak by se s troškou humoru a nadsázky mohla nazvat oslava narozenin mlynáře, myslivce, hasiče… ale především dobrého a moudrého muže Zdeňka Voltra, který v Diakonii Českobratrské církve evangelické v Myslibořicích oslavil neuvěřitelných sto let.

Druhá stovka pak patří samotnému sociálnímu zařízení. Diakonie ČCE – středisko v Myslibořicích sice vzniklo 1. prosince 1991 jako jedno z mnoha středisek Diakonie ČCE, svojí činností ale navázalo na tradici sociálních ústavů v Myslibořicích, jejichž vznik se datuje k 13. červnu 1926. Myslibořické středisko i pan Zdeněk Voltr se těší báječné kondici.

Narozeniny má pan Zdeněk přesně 8. srpna, což letos vyšlo ideálně na sobotu, takže ty „pravé“ narozeniny s rodinou a myslivci oslavil právě v tento den. Sté narozeniny ale nelze odbýt jen jednou oslavou, protože milých známých a kamarádů člověk za život nasbírá nesmírné množství.

A což teprve, když se na závěr života ocitnete v tak příjemném zařízení, jako je diakonie v překrásném prostředí myslibořického zámku. Aby nápor gratulantů oslavenec ustál, stál mu po celou dobu po boku jeho syn Zdeněk Voltr mladší se svou ženou Stanislavou.

Zahájení se ujal sám oslavenec, který přivítal všechny přítomné a vedení střediska dokonce jmenovitě. Co na tom, že se občas podíval do papíru – ve sto letech? Místní jsou na jeho skvělou formu zvyklí, ale kdo pana Zdeňka neznal, nevěřil, že stovka v čele sálu patří právě jemu. A pak už přišly na řadu gratulace, které symbolicky zahájil starosta Myslibořic Milan Palát, hudba a s ní i vtipně vybraná blahopřejná píseň Za 100 let. V podání personálu diakonie byla jednoduše skvělá.

Jak se to dělá, abyste se dožili takto požehnaného věku? Rozhodně to není snadný život lenocha a permanentního relaxu. Zdeněk Voltr to neměl v životě vůbec lehké a má se za čím ohlížet.

Životní příběh oslavence
Zdeněk Voltr se narodil 8. srpna 1926 v Martinicích v okrese Kroměříž. Po vychození měšťanské školy v Jaroměřicích nad Rokytnou se po vzoru otce a staršího bratra vyučil mlynářskému řemeslu a pracoval v rodinném mlýně ve Výčapech.

Slibný začátek rodinné živnosti přerušilo znárodnění v roce 1951. Pan Zdeněk však u svého oboru zůstal – nejprve působil jako vedoucí mlýna a od roku 1961 jako referent krmiv podniku ZZN Třebíč. Od roku 1966 vykonával stavební dozor při výstavbě moderní velkovýrobny krmiv v Krahulově, kde následně strávil 25 let ve funkci vedoucího střediska až do odchodu do důchodu.

V roce 1958 se oženil s Marií Nedvědickou a společně vychovali syna Zdeňka a dceru Aničku.

V 70. letech se panu Zdeňkovi po velkém úsilí podařilo získat zpět znárodněný rodinný majetek. Zdevastovaný mlýn a strojovnu vlastníma rukama přestavěl na obytná stavení, která se stala domovem pro celou rodinu.

Život mu přinesl i těžké zkoušky – v roce 1988 rodinu zasáhla smutná událost, když náhle zemřela jeho dcera Anička. Manželé Voltrovi se tehdy obětavě zapojili do výchovy malého vnuka Martina.

Přes všechny životní překážky si pan Zdeněk po celý život zachoval pracovitost, obdivuhodný elán a nadhled, které ho doprovázejí i do jeho druhé stovky.

Foto HoN: Jan Uher