Krojová tradice opřená o staletou historii

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

před 1 hodinou

BŘEZNÍK – Poosmé se vydáváme pátrat po lidových krojích obcí na Třebíčsku. Tentokrát jsme zamířili do Březníka. Přiznám se, že jsme netušili, jak bohatou a dlouhou tradici vlastních lidových krojů zde mají. Na obecním úřadě na nás čekaly tři sympatické dámy, které nedávno převzaly pomyslnou štafetu v udržování tradic, a společně s nimi i jejich předchůdkyně paní Hana Bábuňková a pětaosmdesátiletá paní Marie Růžičková, která byla členkou souboru od svých 14 roků. Ta je velkou pamětnicí a znalkyní místních krojů, historie a tradic. Připravena byla doslova přehlídka krojů na stojanech i na stole, kroniky a fotoalba. Některým krojům nebo jejich součástem bylo dobrých 120 let! A aby se nám lépe povídalo, nechyběly koláče a pořádný hrnek kávy.

Tanečníci z Březníku
Zaznamenaná historie folklorního života v Březníku sahá do padesátých let minulého století. V roce 1952 ho založili paní Věra Dobrovolná a učitel Bohumil Coufal. Jeho prvními tanečníky a zpěváky byla březnická omladina narozená po roce 1930. Soubor se zúčastňoval různých kulturních akcí v Březníku i okolí a jeho první velká akce byla na první spartakiádě, kde vystupoval mezi krojovanými skupinami. To, že v Březníku umí tančit, se brzy rozkřiklo, a soubor tak dostal pozvání ke spolupráci při natáčení celovečerních filmů Náš dědek Josef a Rodáci. Ve Strážnici vystupoval pod vedením Dr. Jelínkové v pásmu Ta brněnská brána.

Padesátými léty však úspěchy souboru neskončily. Za okres Třebíč vystupoval v maďarském městě Debrecen na květinových slavnostech i v soutěži folklorních souborů ve Velké nad Veličkou a v Rešicích. Taneční soubor Březník vystupoval společně s Třebíčanem a Vysočanem Jihlava na nejrůznějších kulturních akcích. Březnické kroje ve skříních moc nelenoší. Jak nám řekla babička Růžičková, dříve vystupovali co nejčastěji – klidně i dvacetkrát za rok: estrády k různým příležitostem, výroční schůze, MDŽ, setkání důchodců aj. I dnes je soubor součástí kulturních programů na setkáních rodáků, hasičů, byl u svěcení praporu a znaku…

Střídání stráží
Po paní Dobrovolné se ujala nácviku a vedení souboru Jaro paní Hana Bábuňková v roce 1991. Tanečníci vystupovali na různých oslavách okolních obcí, na Jízdě králů v Ketkovicích, každoročně na hodech ve Velké Bíteši a v Ostašově, pořádali horácké bály a zahajovali plesy v Březníku i širokém okolí. Také se účastnili Festivalu kultury a sportu v Medzilaborcích na Slovensku. Folklorní, taneční, textová a hudební náplň jejich repertoáru plně čerpá z místních podhoráckých a březnických zdrojů. Dříve se tančily různé místní tance a tzv. kola, která tančily ženy. „Každý rok jsme měli jiné vystoupení, všechno vlastní tvorba,“ vzpomíná paní Bábuňková. Soubor se skládal z osmi párů mladých tanečníků a 12 žen ve věku 40–80 let. „Našla jsem i knížku s písničkami z Březníka – jsou tam přesně ty tance a kola, co jsme dřív tančili“, dodává. Dnes už mladí dávají přednost besedě – je to jednodušší a zároveň tradiční tanec, který se tančí všude.

Kroje si v Březníku nejen šijí, ale i ručně vyšívají. V jednadvacátém století nevídané!

Jak jsme však psali na začátku, Březničtí se mohou pochlubit skutečně prastarými kroji, které si předávají z generace na generaci. Při obnově krojů tak odpadlo sáhodlouhé pátrání a improvizování.

Opravdu stará tradice
„Doložená tradice nošení krojů v Březníku sahá až do období po první světové válce,“ vzpomíná pamětnice, babička Růžičková. (viz. foto z roku 1919 v příloze) První hody po válce se konaly v roce 1948. Ještě předtím, v době první republiky, se v obci pořádaly slavnosti spojené s hasičským nebo sokolským spolkem, na kterých se také chodilo v krojích. Tři děvčata na koních – mezi nimi Slávka Jarolímová, Božena Kudláčová a Jarmila Kačírková – jela vždy v čele průvodu. Jarolímová měla bílého koně, ostatní černé, a za nimi šly menší děti a poté muži – hasiči, sokoli a další spolky. Po roce 1948 začala chodit děvčata v krojích především na hody. „Já jsem šla poprvé v roce 1954, to mi bylo čtrnáct,“ vzpomíná paní Růžičková.

Krojová očista
Až do sedmdesátých let používali Březničtí kroje jak místní, tak kyjovské. Díky iniciativě Věry Dobrovolné, která vše konzultovala s etnografkou Zdenkou Jelínkovou, obnovili původní kroje a ty kyjovské přestali používat. V obci se dodnes dochovalo několik originálních součástí starých krojů – sukně, šátky nebo zástěry, často po maminkách či babičkách. „Ten šátek mám ještě po mamince,“ ukazuje s láskou krásný šátek babička Růžičková.

Vlastnictví krojů řeší v Březníku podle potřeby. Spousta jich je v osobním vlastnictví, ale i soubor jich dostatek vlastní a došívá další. Aktivní členové mají kroje doma a pečlivě se o ně starají.
V současnosti má obec ve svém vlastnictví přibližně šest dívčích a kolem patnácti chlapeckých krojů. Nové kroje šije přímo v Březníku paní Batelková, místní švadlena, která je i vyšívá – většinou strojově. S ručním vyšíváním jí pomáhají další ochotné a zručné starší ženy.

Při našem pátrání po lidových krojích jsme se často setkali s tím, že obce obnovily tzv. pracovní kroj, ženský a mužský, nebo improvizovaly s dětským krojem, odvozeným od dospělého. V Březníku je to jinak. Rozlišují zde několik typů krojů – dívčí (pro svobodné dívky), ženský (pro mladé ženy) a tzv. „babský“ (pro starší ženy). Na rozdíl od některých jiných oblastí zde dívky nenosí věnečky, pouze mašle nebo šátky.

Pro malé děti Jablíčko
Při folklórním souboru vzniklo kolem roku 1960 i tancování pro malé děti pod názvem Jablíčko. Nejprve fungovalo při mateřské škole, kde děti nacvičovaly jednoduché písničky a tance. Jeho zakladatelkou byla, jak jsme již uvedli, paní Věra Dobrovolná. Po ní převzala od roku 1991 vedení paní Bábuňková a od roku 2013 navázaly v roli vedoucích Jana Babčanová Řezaninová, Lenka Krčmová a Kateřina Křivánková. Všechny tři prošly výchovou v souboru od patnácti let, a tak jim připadalo samozřejmé štafetu převzít.

Písničky a tance čerpá soubor ze starých zpěvníků i z materiálů, které za léta shromáždili. „Jsou to převážně písně z okolí a podhorácka, ale přiznáme se, že nevíme přesně, které jsou původně březnické,“ doplňují. Tanečky Jablíčka pravidelně doprovází rodina Pemčákových na harmoniky se zpěvem.

Pro starší děti Hruška
K dětskému folklórnímu souboru Jablíčko se připojil i soubor Hruška. Jablíčko je pro děti od dvou až tří let, do Hrušky chodí děti od deseti do patnácti. A pak už tančí v souboru dospělých. „Je vidět, že se zájem o kroje zvedá,“ říká jedna z vedoucích.
„V souboru Jablíčko máme teď asi dvacet dětí. Před hody chodí na nácviky každý týden, jsou moc šikovné. Ve skupině Hruška je osm holek, dohromady tedy čtyři páry. A dospělých tanečníků máme na hody nejvíc – teď jsme měli čtyři kola po osmi lidech,“ říká Krčmová.

Hody se v Březníku konají pravidelně třetí sobotu v říjnu odpoledním chozením po dědině s muzikou a večerní zábavou v sokolovně.

Po obci chodí v posledních letech kolem čtyřiceti krojovaných dospělých a asi dvacet dětí. Ti nejmenší z Jablíčka měli svůj krátký taneček, Hruška se připojila k mladým párům do Besedy.

Ke krojům patří muzika
Četnost nošení krojů je dnes menší než dřív. Dnes se nosí hlavně na hody. Když se někdo z tanečníků žení nebo vdává, drží se mu brána. „Já jsem se vdávala před třemi lety a taky mi ji drželi,“ vzpomíná Babčanová.

Březník má i další přednost – dechovku Polužanku. Založil ji pan Chadim už na začátku minulého století. K souboru sice přímo nepatří, ale hraje na hodech i při jiných akcích, a když tanečníci potřebují, současný kapelník Jiří Křivánek nikdy neodmítne.
Folklor má v Březníku velice pevné základy a do budoucna hledí s optimismem. „Jsou silné ročníky dětí a rodiče je k tanci vedou, stejně jako nás kdysi vedli naši rodiče. Dokud budou rodiče pomáhat a děti mít chuť, tradice v Březníku nezmizí,“ libují si společně všechny dámy bez ohledu na věk.

----------------------------------------------------------------------------------

Máte v obci kroj a jestě jste nebyli v Horáckých novinách?
Ozvěte se na mail: [email protected]