Létající vzpomínky z překližky, balzy a lišt

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Redakce

před 38 minutami

STŘÍTEŽ – Krásný letní den, ale spíš úmorné vedro připravilo sluníčko na minulou sobotu 1. srpna leteckým modelářům, kteří se sjeli na modelářské letiště LMK Třebíč
u Stříteže, aby tam soutěžili se svými RC historickými motorovými modely během akce nazvané TEXACO DAY.

Tak jako je už dlouhá léta mezi příznivci motorismu oblíbené sbírání a provozování automobilových veteránů, tak se mezi leteckými modeláři v posledních několika letech stalo oblíbeným létání s historickými modely letadel. Rozdíl je jen v tom, že letecký modelář si svého veterána musí nejprve sám postavit podle plánku z doby jeho vzniku, tedy mezi lety 1930–1956. Je dobrou praxí, že současní modeláři vepisují jména a data vzniku původních modelů na své dnešní stroje. A tak jsme na letišti u Stříteže mohli na trupech, křídlech i ocasních plochách modelů číst letopočty: 1937, 1938, 1941, 1949, 1952, 1954…

Polystyren? No fuj!
Plány pro stavbu modelů jsou původem většinou z USA, Argentiny ale i z Československa. V té době byla samozřejmostí konstrukční stavba z letecké překližky, balsy, borovicových a smrkových lišt. Na potah křídel, trupů a ocasních ploch modelů se používal jen papír, pro větší pevnost nalakovaný. Takže žádný polystyren, uhlíkové kompozity pro zpevnění konstrukce nebo termoplastické fólie na potah křídel. Snad nejstylověji působí modely zbarvené v různých hnědých tónech použitého dřeva, evokující krásnou „nábytkářskou práci“ let dávno minulých.

Miniaturní Vltavan
Také dřevěné dvoulisté vrtule těchto malých letadel jsou poháněny spalovacími motory z doby původního plánku – buď originály, nebo replikami motorů. Takže u Stříteže byly slyšet v chodu miniaturní spalovací motorky staré přes 70 let; třeba vzduchem chlazený československý motorek Vltavan 5 o obsahu válce 4,84 ccm se zapalováním žhavicí svíčkou. Výkon měl podle použité vrtule 0,40 až 0,70 KS při 12 000 až 16 000 ot/min. Jediný válec měl vypouzdřen vložkou z jemnozrnné litiny, jemně opracovanou a lapovanou. Jeho klikový čep unášel rotační diskové šoupátko vylisované z bakelitu. Palivo pro závodní účely se v případě motorku Vltavan 5 skládalo ze 40% metylalkoholu, 35% nitrometanu a 25% motorového ricinového oleje.

Volně už se nelétá
Nejzásadnější změnou v provozování historických modelů je způsob létání. Dnes jsou to letadla řízená rádiem, tedy vysílačkou v rukou pilota a v modelu vybavená přijímačem a servomotory pohybujícími výškovkou, směrovkou a ovládáním motoru. O něčem takovém se dávným stavitelům těchto strojů samozřejmě ani nesnilo, jejich aparáty létaly volně nad krajinou. Bez vysílačky by se dnes za nimi během větrného dne modelář od Stříteže někam ke krahulovskému silu hodně naběhal. Ani dálkové řízení modelů ale není absolutní zárukou úspěšného letu. A tak jsme byli na začátku soutěže také svědky dvou těžkých havárií, kdy se modely vymkly kontrole svých pilotů a s vyjícími motory narazily do země. Smutný byl pohled na ty polámané trupy a potrhané potahy rozdrcených křídel.

Hledali stoupáky
Pravidla pro létání v jednotlivých kategoriích modelů se liší také v omezení doby chodu motoru. Podstatou soutěžení bylo dosažení co největší výšky v motorovém letu ve stanoveném čase a poté plachtění
s modelem v termice oblohou po určenou několikaminutovou dobu. Ideálem bylo vyhledat pro kroužení teplý stoupavý proud vzduchu a v něm kroužící model ustředit. Proto často padala otázka: „Je to tam?“ Odpověď nervózního pilota zněla: „Někde to tam je, ale nevím kde.“ Jak se na to musí, ukazoval všem přítomným pořadatel soutěže, předseda třebíčského letecko-modelářského klubu a čerstvý mistr Evropy v létání s historiky Miroslav Dvořáček mladší. V některých chvílích daly nabízené výjevy na letišti se zprahlou trávou vzpomenout na obrazy, grafiky a kresby známého malíře dětství automobilismu i letecké techniky, Kamila Lhotáka. Inu: Letu zdar!!!

Text a foto: Arnošt Pacola