Nejen nástupnictví na trůn

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Petr Herbrych

před 1 hodinou

TŘEBÍČ (herb) - Cestovat časem se dá momentálně pouze skrze knihy a představivost každého jednotlivce. Avšak návrat do nejrůznějších dějinných etap přináší každoročně Muzeum Vysočiny Třebíč skrze Dějepravné soutěžení. Letos se třebíčský zámek v rámci 20. ročníku mezi školami oblíbené akce opětovně ocitl v dobách počátků správcovství rodu Osovských z Doubravice. Realitu tehdejší doby tu vedle historických kostýmů přiblížil také tým ze školy v Čáslavicích. Ten si díky uzavření sňatkové dohody zajistil nejen panovnický trůn, ale také jej tato politika dovedla k prvnímu místu v soutěži.

Píše se rok 1526 a starý kontinent už přes sedmdesát let čelí hrozbě ze strany Osmanské říše. Od dobytí Konstantinopole roku 1453 Turci postupně expandovali směrem na sever, až se dostali k uherským hranicím. Vzájemné soužití dvou odlišných kultur se však po pár letech sousedského žití vyhrotilo a osmanský sultán Sulejman I. začal proto podnikat výpady směrem do Uher. Ke klíčovému střetnutí pak došlo na konci srpna 1526, po které se Turkům otevřel prostor ve střední Evropě a poměrně nedaleko Vídně se usadili po následujících více než sto padesát let. Zmíněná bitva u Moháče je nejen brána jako předěl mezi středověkem a novověkem, začátek nové dějinné epochy. Událost se zásadně promítla také na vývoji tuzemských dějin. V moháčské bažině tehdy utonul král Ludvík Jagellonský, čímž osiřel český trůn. Na něj pak po volbě stavů usedl Ferdinand I. Habsburský, jehož rod zde vládl po následující čtyři staletí.

Do těchto časů před pěti sty lety se během pondělního dopoledne přesunula stovka žáků v třebíčském zámeckém areálu. Dějepravné soutěžení, tradiční akce Muzea Vysočiny Třebíč, si tentokrát jako své téma zvolilo právě rok 1526 a vstup do novověku. Ovšem pětisté výročí od bitvy u Moháče a nástupu Habsburků na český trůn nebylo jediným jubileem při letošní dějepravě. Také samotná událost oslavila kulaté narozeniny, a to dvacáté. Muzeum Dějepravné soutěžení sice pořádá od roku 2004, vinou covidových restrikcí se ale musely dva ročníky zrušit, a ony dvacetiny tak připadly až na rok 2026.

Dějepravné soutěžení je zářným dokladem, jak se v posledních dvaceti letech posunula funkce a vnímání muzeí. Ta dnes nejsou pouhým místem, kde se ve vitrínách nachází vystavené exponáty. Jistě, návštěvníci sem nadále míří za poznáním kulturního a přírodního dědictví. Mimo to jsou ale muzea prostorem k dialogu, nositelem regionální identity, ale také místem k odpočinku a setkání. Co však nelze opomíjet, je úzká spolupráce muzeí se školami v rámci vzdělávacích programů. Pro příklad stačí zůstat v hranicích Třebíčska, kde je pro zdejší školy každoročně skvělým doplňkem při výuce dějepisu probíraná akce pod taktovkou Muzea Vysočiny Třebíč. Soutěž zaměřená pro žáky 8. a 9. tříd základních škol a jim odpovídajících ročníků víceletých gymnázií má každým rokem obměněné téma. Zatímco v dřívějších letech se okolí zámku kupříkladu ocitlo v pravěku či se navrátilo do časů první republiky, letos se organizátoři obrátili k významnému roku 1526. Ať už je téma jakékoliv, pro žáky zůstává soutěžní postup stejný. Nejprve se ve škole věnují stanovenému tématu a nabyté vědomosti poté zúročí na jednotlivých stanovištích Dějepravného soutěžení.

Historického zápolení se v pondělí 4. května zúčastnilo celkem 23 družstev ze škol napříč Třebíčskem i lehce za jeho hranicemi. Žáci však nebyli konfrontováni pouze svými znalostmi stanoveného tématu, ale též museli na některých stanovištích předvést své fyzické dovednosti, zručnost, nebo dokonce taneční um. Navíc v uplynulých týdnech si také soutěžící lámali hlavu nad originálními kostýmy dané doby a úvodním vystoupením. Například žáci vítězného týmu z Čáslavic se proměnili ve svatební dohazovače a názorně představili sňatkovou politiku mezi Habsburky a Jagellonci. Hravě tak odkázali na dohodu šlechtických rodů z roku 1515, na základě které se Ludvík Jagellonský oženil s Marií Habsburskou a Anna Jagellonská si zase vzala Ferdinanda Habsburského. A tím si tak rody zajistily vzájemné nástupnictví na trůn, ač třeba čeští stavové nebrali tyto úmluvy v potaz.

Vedle vznešených pánů a dam ale zámecký areál například plundrovali horkokrevní Osmané z Předína, církevní dohled zase nad akcí držely moravskobudějovické žákyně v přestrojení za mnichy. Obecně se však okolí zámku zaplnilo předně renesančními kostýmy vyšších společenských vrstev. Však také kdo by si nechtěl vyzkoušet být na jeden den šlechticem. A že jich tedy čtvrtého květnového dne na třebíčském zámku bylo možná více než za celou historii a přítomnost rodů Pernštejnů, Osovských z Doubravice a Valdštejnů. V této nabité konkurenci škol se nejlépe ale vedlo sňatkovým stratégům z Čáslavic. Za nimi pak na medailových pozicích následovala dvě družstva velkomeziříčského gymnázia, čtvrté a páté místo pak bralo Gymnázium Třebíč.

Avšak s nadsázkou lze říct, že s pocitem vítěze odcházeli všichni. Svlečením kostýmu se žáci z renesance navrátili do dnešní a pro ně klidné, až bezstarostné doby. Nikdo z nich nebyl během dopoledne odsouzen za čarodějnictví, nikoho nepostihla morová epidemie a všechny naštěstí minulo následující 17. století a hrůzy třicetileté války. Ovšem kdo ví, jaké historické období přinese 21. ročník.