Zoologové a surrealisté konečně spolu v Mohelském mlýně

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Redakce

před 57 minutami

MOHELNO – Neobvyklou dvojvýstavou, která je konfrontací či dialogem surrealistického a realistického (ba přímo přírodovědného) pohledu na svět zahájila 2. května svoji 20. výstavní sezonu galerie Čertův ocas v Mohelském mlýně.

Čertův ocas je jméno meandru řeky Jihlavy v údolí pod hadcovou stepí. A rovněž pojmenování galerie v blízkém Mohelském mlýně, jediné galerie na Moravě s výrazně surrealistickou orientací. V roce 2005 ji zřídil a v květnu 2006 otevřel za spolupráce s Arnoštem Budíkem velkou mezinárodní výstavou malíř, sochař a polygraf Lubomír Kerndl, člen parasurrealistické skupiny Stir up. Kerndl je nájemcem mlýnských interiérů a rovněž kurátorem většiny tam konaných výstav. Anglický název skupiny Stir up má několik významů - vyvolat neklid, nepokoj či vzpouru.

Symbióza umění a vědy
Důležité je také podotknout, že areál Mohelského mlýna využíval od 60. let minulého století Ústav biologie obratlovců Akademie věd České republiky jako svoji terénní stanici. Na přeměnu mlýna v galerii zavzpomínal při vernisáži výstavy současný ředitel ústavu Josef Bryja: „V 90. letech se ústav redukoval a Akademie věd se měla velmi zeštíhlit. Mělo se všechno vyklidit a někam odvézt a nevědělo se kam, takže se to všechno navozilo do mlýnice. Jako služebně nejmladší jsem tehdy navozil řadu nákladní aut s nejrůznějšími věcmi do mlýna odspodu až do stropu. Před více než 20 lety se ale náš tehdejší ředitel potkal s Lubošem Kerndlem a vznikla myšlenka na přeměnu mlýna v surrealistickou galerii. Tenkrát jsme tak trochu kroutili hlavou nad tím zvláštním nápadem… Věřím ale, že dvacetiletá symbióza umění a vědy zde bude fungovat dál. A po těch dvaceti letech zde opravdu poprvé vystavují i zoologové - jeden surrealista a jeden realista. Jsem moc rád, že se i zoologové zapojili do uměleckých aktivit, že tady tu galerii máme. A budu rád, když to tak do budoucna ještě nějakou dobu vydrží – dokud budu ředitelem.“

Vrabec v hrsti
Také Lubomír Kerndl při zahájení výstavy potvrdil, že je to poprvé, kdy dva zoologové staršího věku vystavují společně se skupinou Stir up. Galerie Čertův ocas má tři podlaží. Výstava výtvarně tvořících zoologů nazvaná Vrabec v hrsti, s podtitulem Souběžné obrazy k povaze živého světa, však začíná už ve krytém posezení v prostranství před mlýnem a pokračuje v polovině jeho druhého patra i ve třetím patře. V přízemí vystavují členové skupiny Stir up a hosté. Přelom mezi výstavami surrealistů a zoologů ve druhém patře tvoří na zemi položený artefakt z mosa a skla nazvaný Řeka ticha, dílo holandsko-příštěpského výtvarníka Walthera Smeitinka-Mühlbachera.

Kreslící i čmárající
Vystavující zoolog Jan Hošek je zřejmě náš nejvýznamnější ilustrátor přírodovědných atlasů a vědeckých monografií (celkem několika set publikací), režisér a scénárista více než padesáti dokumentárních filmů a seriálů. Zaměřen je na dokonalé zobrazení zjevných stránek přírody. To, co z jeho produkce vidíme na výstavě, ale není superrealismus (jak tvrdí plakátek k výstavě), ale „stará dobrá ruční“ vědecká ilustrace v zoologii. Evropané s pochopením pro věcnost ji rozvíjejí minimálně už od dob renesance.

Ivan Horáček je dlouholetým členem pražské Skupiny českých surrealistů. Jeho tvorba se odvíjí od obsedantní potřeby čmárání, z něhož se k jeho vlastnímu překvapení občas vynoří i nějaký ten realistický objekt. Kombinace zobrazovacích postupů obou autorů pak zohledňuje fenomén živého světa v šesti tematických blocích. V 5. bloku se například praví: „Univerzální smrtelnost je nejrobustnější společnou vlastností všech obyvatel živého světa. Setkání se smrtí-kmotřičkou se holt nevyhneme. V živočišném rozpuku mládí na to moc nemyslíme, dokud nám to všelijaké nádory a podobné věci se svou surovou názorností nepřipomenou.“

Nad čím žasne?
V podkroví mlýna následuje hlavní část výstavy přírodovědců, tvorba z velmi pozdního období profesora zoologie PřF UK Ivana Horáčka. Na popisce v pravém horním rohu jedné z jeho maleb čteme: „Podvečer starého muže aneb Tři věci mne uvádí v úžas: Hvězdné nebe nade mnou, mravní zákon ve mně a že se to všechno nezesere.“ Výstavu je možno si zpestřit doprovodným výběrem ze samizdatových hudebních alb. K tanci a poslechu tam hraje na el. kytaru, baskytaru a klávesy Yamaha do omrzení opět Horáček (vypínač je na reproboxu).

„Až v tom třetím patře končí nesourodost,“ konstatoval sebekriticky kurátor Kerndl a pokračoval: „Za skupinu Stir up musím vysvětlit i slova na plakátku k výstavě; asfodely jsou květiny z řecké mytologie rostoucí na druhém břehu řeky Styx. Tím jsme chtěli vyjádřit úctu k našim kolegům výtvarníkům, kteří dnes už s námi nejsou – Zdeněk Cibulka, Jan Wolf, Josef Kremláček a Arnošt Budík.

Příliš mnoho nesourodosti
Z kurátorského a výstavnického řemesla lze oběma výstavám vytknout mnohé, od přehuštěné a nepřehledné instalace až po neuvěřitelné lepení popisek přímo na vystavená díla. Surrealisté se z těchto nešvarů mohou pokusit vykroutit tvrzením, že surrealismus vlastně není uměním. Není tedy třeba se zatěžovat estetickými ohledy nejen k řemeslnému zpracování jednotlivých výtvorů, ale ani k instalaci výstavy, na které si divák může obrazy prohlížet i z jejich rubu?! A profesionální zoologové mohou argumentovat, že je to stejně všechno jedno, protože umělá inteligence už se připravuje na hubení parazitického lidstva. I takovou myšlenku se dočteme v expozici dvojvýstavy. Inu, pakliže měla výstava kurátora z řad členů skupiny Stir up vyvolat neklid či nepokoj, docela se to podařilo. Pokud to povětrnostní podmínky v neklimatizované budově bývalého mlýna dovolí, výstava potrvá až do poloviny října letošního roku.

Text a foto: Arnošt Pacola