Po jednadvaceti letech Údolím včel zaduněla bitevní vřava

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Martina Dědková Chromá

před 1 hodinou

JACKOV (mad) - Údolí včel u Jackova se v sobotu 2. května stalo dějištěm obnovené tradice historických bitev. Bojová vřava tu zazněla po dlouhých jednadvaceti letech a do krajiny se na několik hodin vrátila atmosféra 15. století – s bubny, píkami, střelným prachem i lidskými příběhy.

Den před bitvou prošel středem města Moravské Budějovice průvod účastníků sobotní bitvy až na náměstí, kde jim starosta města Martin Ferdan udělil právo tábořit pod městem.

Sobotní program byl skutečně pestrý. Návštěvníci mohli obdivovat orientální tance, vyslechnout si výklad o 15. století, nahlédnout do temného zákoutí práva útrpného s mistrem katem Ondřejem z Kroměříže, sledovat vystoupení zlínské šermířské společnosti či si poslechnout výklad o landsknechtech. Nechybělo vystoupení alchymisty Bavora Radovského ani další taneční vstupy. V průběhu dne bylo možné zavítat také do stánku s ukázkou výroby dobové kosmetiky a dozvědět se více o tehdejší péči o tělo.

Posíleny byly rovněž spoje historického vlaku na trase Moravské Budějovice – Jemnice se zastávkou v Jackově, takže na bitvu bylo možné dorazit stylově – po kolejích, které k podobným akcím neodmyslitelně patří.

Akci pořádaly S.H.Š. Fracce Třebíč, MKS Beseda a SDH Jackov ve spolupráci s městem Moravské Budějovice, Jemnickou dráhou a všemi dalšími, kteří se podíleli na přípravě bitvy, doprovodného programu i zajištění celého odpoledne.

Kdo byli landsknechti?
Slovo landsknecht vzniklo spojením slov Lanz – dlouhé kopí, píka – a Knecht – sluha, žoldák. Pestrobarevní válečníci, kteří naháněli strach i obdiv. Právě jim patřila hlavní pozornost letošní bitvy.

Na evropských bojištích 16. století budili respekt i hrůzu. Tento typ žoldnéřské pěchoty vznikl koncem 15. století z iniciativy císaře Maxmiliána I. Měli být protiváhou švýcarských bojovníků, kteří tehdy dominovali evropským válkám. Landsknechti převzali jejich taktiku boje v sevřených čtvercových formacích a hlavní zbraní se stala až pět metrů dlouhá píka. Nechyběly halapartny ani obouruční meče, s nimiž ti nejsilnější proráželi nepřátelské řady.

Byli to profesionálové – bojovali za žold. Věrnost si kupoval ten, kdo zaplatil víc. A když peníze chyběly, přicházelo rabování. Průtahy jejich vojsk znamenaly pro civilní obyvatelstvo často utrpení, hlad i šíření nemocí. Landsknechti se nevyhnuli ani českým zemím. Objevovali se zde už na přelomu 15. a 16. století a výrazně zasáhli do dění během třicetileté války. Stejně jako jinde v Evropě po sobě často zanechávali spoušť.

Vedle bojových schopností zaujali i vzhledem. Rozstříhané rukávy, pestré látky a klobouky s pery z nich dělaly téměř módní ikony své doby. Okázalost byla součástí identity – sebevědomý voják měl být vidět.

Bitva s dějem i emocemi
V samotné bitvě se představilo na pět desítek účinkujících z celé České republiky. Přijeli šermíři ze Zlína, Liberce, Zbirohu, Ústí nad Labem, Pardubic, Hradce Králové, Slaného i pořádající Fracce z Třebíče. Skupina Fracce se mnoho let věnuje výhradně landsknechtům a dvakrát do roka vyráží na secvičnou do Německa, kde se tomuto specifickému období věnují ve velké míře.

„Němci si potrpí na preciznost. Když se během secvičné přidají flétny, bubny a dudy, to pak člověku na těle stávají chlupy, i ty které nemá. Je to úžasný zážitek,“ popisuje Aleš Bednář, vedoucí skupiny a spoluautor scénáře bitvy v Jackově.

Právě on oslovil starostu Moravských Budějovic Martina Ferdana s myšlenkou obnovení bitvy. Starosta nápad uvítal a dohodli se na spolupráci s Jemnickou dráhou i na posílení spojů.

Letošní bitva však nebyla jen sledem soubojů. Dostala vlastní děj. Dcera velitele landsknechtů Alenka se během tažení krajem zamiluje do místního mládence Vojtěcha. Předem pořízená zvuková nahrávka provedla diváky příběhem a dodala celé podívané divadelní rozměr.

„Vytvořili jsme scénář tak, aby se líbil mužům i ženám. Chlapi přišli na řežbu a pro dámy nechyběl příběh lásky, tedy trochu té romantiky. Jinak je postaven tak, že se klidně mohl přesně takto v 15. století odehrát,“ říká Bednář. „Já sám tímhle obdobím žiju. Začínal jsem od píky a teď střílím z ručnice, takzvané arkebuzy.“ Odtud známá fráze - „začít od píky“. Znamená začít úplně od nuly, od základů nebo z nejnižší možné pozice. Pikenýři byli vyzbrojeni píkou – dlouhou bodnou zbraní. Patřili k nejhůře placeným a nejníže postaveným vojákům. K lepším zbraním se museli postupně vypracovat.

Jednu z hlavních rolí si v Jackově střihla dvacetiletá Alena, dcera Aleše Bednáře. Historickému šermu propadla po tatínkovi. Manželka Jarka nevynechá žádnou akci a stará se o fotodokumentaci, syn Matěj se do kostýmu nehrne, ale pomáhá se vším potřebným. U Bednářů je tak šerm skutečně rodinnou záležitostí.

Koníček za desítky tisíc
Na bojišti se střílelo, a dokonce i z děla. „Není potřeba mít obavu. Jak ručnice, tak i dělo se ničím neláduje, neucpává. Jen se nasype střelný prach, který se udusá a zapálí se. Jde o zvukový efekt,“ vysvětluje Bednář. Dělo si členové skupiny stavěli sami. I když je určené pouze pro historické bitvy a zvukový efekt, muselo projít atestací u Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva. Vyšlo přibližně na padesát tisíc korun.

Pokud by někoho lákalo stát se jedním z hordy landsknechtů, musí počítat s tím, že jde o nákladný koníček. Kostým stojí okolo dvaceti tisíc korun, ručnice od patnácti tisíc výš, halapartna zhruba pět tisíc. Navíc je to fyzicky náročné a finančně se tím vydělávat nedá.

„Když jsem před lety začínal a řekl jsem někde, že se věnuju historickému šermu, sklízel jsem obdiv. Dneska to mladé moc netáhne. Je to fyzicky náročné, stojí to peníze a vydělávat se tím nedá. To si radši dají nějakou bojovou hru v počítači,“ dodává s úsměvem.

S.H.Š. Fracce se ale nevěnuje jen historickému šermu. V Přibyslavicích, kde má svoji domovskou scénu, se podílí na přípravách a organizaci řady kulturních akcí, pořádá karnevaly, oslavy a vystupuje například při tradičním vítání svatého Martina.

Sobota 2. května v Jackově ukázala, že i po více než dvaceti letech může historie znovu ožít naplno – s vůní střelného prachu, třpytem zbraní i příběhem, který dokáže spojit diváky napříč generacemi. A dle obrovského zájmu diváků, kterých dorazilo přes osm stovek, to vypadá, že se letitou tradici podařilo skvěle nastartovat a bitvu u Jackova čeká další pokračování.

Foto HoN: Martina Dědková Chromá