PŘIBYSLAVICE (juh) – Cimbálovou muziku si zatím většinou spojujeme s jižnějšími a východnějšími oblastmi, než je ta naše, podhorácká. Bůh ví, zda je to globálním oteplováním, díky němuž se i u nás čím dál víc daří vínu, na mysli mám pochopitelně možnost jeho pěstování, nebo prostě jen rostoucí oblibou jeho popíjení. Každopádně to spolu zřejmě všechno souvisí a cimbálová muzika je v našich končinách slyšet čím dál častěji.
Příkladem mohou být třeba nedaleké Přibyslavice, kde si cimbálovku zvou hned několikrát do roka. A pokaždé je plný sál, výskání, společný zpěv i tanec, které znějí dlouho do noci. Ani v uplynulou sobotu tomu nebylo jinak. Množství zaparkovaných aut bylo jasným znamením, že za folklorem nepřišli jen místní. Cestu sněhem a mrazivou nocí vážili i lidé z okolních obcí.
Tentokrát k tanci i poslechu hrála cimbálová muzika Vojara, mladé, ale výrazné uskupení, které do hudby přináší energii, nadšení a přirozenou pestrost. Muzikanti se sjíždějí z několika obcí a ve svém projevu propojují hned tři svébytné národopisné oblasti – eleganci hanáckého Slovácka, temperamentní Podluží i rázovité Kyjovsko. Právě tato kombinace dává kapele osobitý zvuk, který ctí tradici, ale zároveň působí svěže a živě. Vojara tak přesvědčivě ukazuje, že folklor není muzeální záležitostí, ale živým organismem, schopným spojovat lidi napříč kraji i generacemi. A právě toto je možná i důvod, proč tuto kapelu mají v Přibyslavicích tak rádi.
Těšme se tedy, že skvělé zahájení cimbálového roku budou následovat další podobné večery a že si tuto krásnou „anomálii“, která se pomalu stává zvykem, budeme moci užívat dosyta.
Foto HoN: Jan Uher