KOSTARIKA / TŘEBÍČ - Kolem Vánoc jsem dostal pozvání na závody v Kostarice, kam jsem se již několikrát chystal, ale nikdy mi to nevyšlo. Poprvé se to stalo s narozením mého prvního syna a podruhé s vysokohorskou expedicí v Nepálu, ale tentokrát jsem měl volno v kalendáři. Přestože jsem si už několikrát řekl, že závody moc jezdit nebudu, toto místo mě fakticky lákalo a v Kostarice jsem nikdy nebyl a líbilo by se mi přidat si tuto zemi na seznam. Nechtěl jsem nad tím moc přemýšlet a víceméně jsem druhý den koupil letenku. Mám doma dvě malé děti, tak jsem nemohl a hlavně nechtěl vyrazit na nějak zbytečně dlouho. Nakonec jsem našel letenku z Mnichova od čtvrtka do neděle, takže to byla slušná rychlovka na otočku.

Leden a únor utekly jako voda a druhý březnový víkend byl přede mnou. Postavil jsem si na tuto akci nové kolo, ale krátce poté jsem onemocněl a kolo jsem moc nevyzkoušel. Neletěl jsem na tuto akci s nějakými přehnanými ambicemi, ale chtěl jsem si to hlavně užít, udělat nějaká nová videa na YouTube a potkat kámoše z celého světa. Hned po příletu jsme měli turistický den, jeli jsme na vodopády, absolvovali tour autobusem a ochutnali místní gastronomii. Během volné chvíle jsme všichni skládali kola a připravovali se na první jezdecký den. Kvůli tomuto závodu postavili ve stávajícím bikeparku úplně novou řadu velkých skoků. Po příjezdu na místo byli všichni v údivu a nemohli se dočkat, až začnou jezdit. Venku bylo 35 stupňů ve stínu, což nebylo úplně nejlepší počasí na nasazení chráničů a helmy, ale nadšení převažovalo a během prvního dne jsme zažili skvělou jízdu na kole.
Čas rychle utíkal a před námi byl poslední finálový den plný ježdění. Ráno trochu foukalo, ale měli jsme celý den, tak jsme lehce vyčkávali a ochlazovali se v bazénu. Kolem oběda se na trati ukázali první jezdci, já si šetřil síly, protože jsem věděl, jak dlouhý den to bude. Kolem 14. hodiny jsem se oblékl a začal trénovat, venku bylo šílené vedro. Kromě našeho závodu se konalo několik dalších soutěží, jako je skok do výšky, skok do dálky atd.

Kolem 17. hodiny začal náš závod jako vrchol tohoto festivalu. Tentokrát jsme zvolili formát JAM, což je 40 minut ježdění s vyhlášením vítězů. Hodně mi to sedlo, kolo bylo dobře připravené, a přestože jsem toho moc nestihl natrénovat, dařilo se mi. Poslední jízdu jsem si ještě dal osobní výzvu, odjet trik Tailwhip do barspinu na prvním skoku. Tailwhip je otočení rámu a barspin otočení řídítek. Měl jsem jen jeden pokus a v tréninku jsem to nechtěl riskovat zkoušením, protože je to dost technicky náročné a nebezpečné, hlavně na tomto typu kola, ale povedlo se mi to a dojel jsem svoji hodně vysněnou jízdu. Nakonec jsem obsadil druhé místo, za což jsem velmi rád, je to velká dávka motivace ještě těm mladým zatopit :) Nicméně po akci proběhla ještě exhibice na motorkách a nezbývalo mi než začít balit a řešit přemístění na letiště. Byl to náročný krátký výlet, ale jsem rád, že jsem vyrazil a viděl další krásnou zemi. Byl to super závodní víkend!
Text a foto: Tomáš Zejda