Vytvořit článek

Svatý Martin na bílém koni přijel, sníh však vyměnil za déšť


Petra Klementová

TŘEBÍČ (pek) - Vůně mladého vína, dozlatova upečené husičky a restaurace lákající na svatomartinské speciality. To může znamenat jediné. Je 11. listopadu a svatý Martin opět slaví svůj svátek. Pro mnohé milovníky dobrého jídla jde o jeden z nejočekávanějších dnů podzimu. A zatímco někdo se těší na pořádnou porci husy se zelím a knedlíkem, jiný už netrpělivě vyhlíží první skleničku letošního Svatomartinského vína. V Třebíči má tento den ještě jedno neodmyslitelné kouzlo. Karlovo náměstí se každoročně promění v místo plné dobrot, hudby a očekávání příjezdu svatého Martina na bílém koni.

Jedenáctý listopad má ovšem i vážnější význam. Připomínáme si Den válečných veteránů, který se váže k ukončení bojů první světové války v roce 1918. Symbolem úcty k padlým i žijícím veteránům se stal červený vlčí mák.

A kde se vlastně vzala tradice pečené husy a mladého vína? Podle jedné z legend se Martin, původně římský voják a pozdější biskup v Tours, ze skromnosti ukryl mezi husy, protože se nechtěl stát biskupem. Ty ho však svým hlasitým kejháním prozradily, a údajně si tak vysloužily místo na svátečním stole. Skutečné kořeny svatomartinského hodování jsou ale mnohem praktičtější. Jedenáctý listopad býval koncem hospodářského roku, kdy se vyplácely mzdy, uzavíraly dohody a lidé si po celoroční práci dopřáli pořádnou hostinu. Na podzim už byly husy pěkně vykrmené a ve vinařských oblastech nastával čas ochutnat první víno z nové sklizně. Svatomartinské tradice každoročně ožívají i v Třebíči, kde se ve středu 11. listopadu konaly oblíbené Svatomartinské slavnosti na Karlově náměstí.

Mnoho dobrot a hlavně mladé víno
Už od dopoledních hodin lemovaly náměstí dřevěné stánky tradičního Třebíčského jarmarku. Kdo měl chuť na něco pořádného, mohl zamířit k řezníkovi pro uzené dobroty. A protože ke svatému Martinovi neodmyslitelně patří husa, nechyběla ani možnost si ji na místě zakoupit. Milovníci sladkého zase vybírali z nejrůznějších pochoutek. Nechyběly sýry, med, domácí džemy, koření ani zázvorové výrobky. Vedle potravin nabízeli prodejci také výrobky ze dřeva či textilu.

Jak už ale název slavností napovídá, hlavní slovo mělo víno. Vinařské stánky nabízely nejen letošní Svatomartinská vína, ale i další odrůdy. Návštěvníci postávali se skleničkami v rukou, ochutnávali a někteří se vraceli ke svým oblíbeným vinařům. „Celý rok se na to těším, vždy na něj chodím sem k vám, máte nejlepší,“ zaznělo u jednoho ze stánků. A právě taková věrnost oblíbenému vínu ukazuje, že pro řadu návštěvníků nejsou slavnosti jen příležitostí k ochutnávce, ale tradicí, na kterou se každoročně těší.

Když ručičky hodin na městské věži ukázaly jedenáct hodin a jedenáct minut, přišla chvíle na slavnostní zahájení. Na pódiu se objevil starosta Třebíče Pavel Pacal společně s místostarosty Janem Burdou a Miroslavem Krupicou. Spolu s moderátorem Jožou Kolářem a zástupcem vinařství pozvedli skleničky, připili si mladým vínem, a symbolicky tak odstartovali letošní svatomartinské oslavy.

O hudební doprovod se postaral hot-jazzový orchestr Prague Rhythm Kings, který svými hudebními bloky zpříjemňoval slavnostní den. S blížícím se podvečerem pak dostali prostor nejmenší návštěvníci při Svatomartinské Čabíkově diskotéce.

Děti neodradil ani déšť
Právě dětský program dokázal přilákat pozornost i ve chvíli, kdy se počasí začalo zhoršovat. S blížící se sedmnáctou hodinou totiž mrholení postupně přecházelo v déšť. Mohlo by se zdát, že nevlídné listopadové počasí návštěvníky odradí, před pódiem však stále postávalo množství dětí.

Z reproduktorů zněly známé melodie z pohádek a malí posluchači hádali, odkud jednotlivé písničky znají. Pod pódiem bylo živo a děti si připravenou zábavu viditelně užívaly. Ať už měly na hlavách kapuce, nebo se před deštěm chránily jinak, o své oblíbené pohádkové melodie se připravit nenechaly.

Mezitím se náměstí začalo pomalu halit do tmy. Stánky se rozzářily drobnými světýlky a celé prostranství získalo téměř adventní podobu. Jako by se na chvíli přiblížily Vánoce. Lidé se zastavovali u skleničky vína, povídali si se známými a po pracovním dni si užívali společné setkávání. Přestože počasí nebylo ideální, Karlovo náměstí zůstávalo plné života.

Bílý kůň, pochodně a početná družina
S úderem sedmnácté hodiny se náměstím rozezněly mohutné údery bubnů. Od městské věže se začal přibližovat dlouho očekávaný průvod a pozornost přihlížejících se okamžitě obrátila jeho směrem. A jako by se nad svatým Martinem i počasí slitovalo, déšť během jeho příjezdu přece jen trochu polevil.

V čele průvodu kráčela žena se dvěma hořícími pochodněmi. Kolem ní se neustále pohyboval žebrák v chatrném oděvu, který se později stal důležitou součástí celého příběhu. Za nimi následovali bubeníci, jejichž rytmus se nesl náměstím a dodával slavnostnímu průvodu na působivosti. Početnou družinu tvořily i děti a uprostřed ní přijížděl samotný svatý Martin. Na nádherném bílém koni vypadal skutečně jako vystřižený z pohádky. Pomalu projížděl mezi přihlížejícími, kteří mu vytvořili špalír, a zdravil je máváním ruky.

Průvod obešel Karlovo náměstí a následně zamířil k pódiu. Přihlížející, mezi nimiž nechybělo množství rodin s dětmi, tak měli příležitost prohlédnout si svatého Martina i jeho družinu z bezprostřední blízkosti.

Ochutnal víno, husu a podělil se o svůj plášť
Po příjezdu vystoupal svatý Martin na pódium, odkud tradičně pozdravil shromážděné návštěvníky. Ve slavnostní řeči připomněl, že do Třebíče zavítá vždy rád, protože si ho zdejší obyvatelé už před dávnými časy vybrali za patrona svého kostela.

Přítomným připomněl konec hospodářského roku a čas zaslouženého odpočinku. „A ti, co poctivě pracovali, nyní veselí se a posvícení konají. K tomu mému, Martinskému, od nepaměti mladé víno a dobře upečená husička patří,“ pronesl slavnostně. A tak nezůstalo jen u slov. Martin vyzval vinaře, aby se pochlubili letošní úrodou a předvedli, zda se jim podařilo hrozny proměnit v lahodný nápoj. Svatomartinské víno následně ochutnal a přišla řada i na pečenou husu. Ani ta ho podle jeho pochvaly nezklamala.

Slavnostní hodování však vzápětí vystřídal okamžik, který připomněl jeden z nejznámějších příběhů spojených se svatým Martinem. Na pódium přišel žebrák, spoře oděný a potřebující pomoc. Martin jej nejen obdaroval, ale věnoval mu i část svého pláště, aby se mohl zahřát. Právě tento čin je dodnes symbolem Martinovy štědrosti a soucitu. Podle legendy se jako mladý voják rozdělil o svůj plášť s promrzlým žebrákem, kterého potkal u městské brány. A přestože se příběh odehrál před mnoha staletími, své místo má i při současných svatomartinských oslavách.

Zlaté penízky udělaly radost hlavně dětem
A svatý Martin nezapomněl ani na ostatní návštěvníky. Na závěr svého vystoupení totiž mezi přihlížející rozhodil zlaťáky. To pochopitelně vyvolalo největší nadšení mezi dětmi, které se okamžitě pustily do jejich hledání. Najednou se všichni rozhlíželi, kam který penízek dopadl, a snažili se nějaký ukořistit. Šlo o symbolické zlaté penízky, jejichž obaly zdobil motiv Třebíče. Pro děti se tak staly nejen drobnou odměnou, ale i památkou na slavnostní příjezd svatého Martina.

Program poté pokračoval vystoupením cimbálové muziky Lašár. Mezi rozsvícenými stánky se dál setkávali návštěvníci, kteří si vychutnávali víno i nejrůznější dobroty. Karlovo náměstí tak ještě na chvíli patřilo svatomartinskému veselí. A co by to vlastně bylo za svatomartinské slavnosti bez pořádné husy? Jak při své návštěvě Třebíče ostatně připomněl sám svatý Martin: „Inu, ne nadarmo se říká, že na svatého Martina husa nejlépe zpívá.“

Foto HoN: Petra Klementová