Chotěbudice jsou jednou z členských obcí Jemnického mikroregionu, který vznikl v lednu 2000. Víska se rozprostírá přibližně 35 kilometrů jihozápadně od Třebíče a asi 5 kilometrů severně od města Jemnice. Podle údaje z roku 2025 má ves 104 obyvatel a její rozloha je téměř 6 km2. Obcí prochází cyklostezka Jihlava – Třebíč – Raabs. Součástí vesnice je osada Chotěbudický mlýn, která stojí na říčce Želatavce. Nejvyšším zdejším bodem je kopec s názvem Kukáč (538 m).
V obecním katastru byla vybudována údolní retenční nádrž Sedliště, která se nachází severně od sídelní části Chotěbudic. Kousek za západní hranicí vsi leží obec Budíškovice a začíná zde Jihočeský kraj. Dříve se víska nazývala, například Chotyebudycz, Chotěbudiczie, lidově i Choťabudice. Název je odvozen od jména Chotěbud (Chotěbudovi lidé). V průběhu novověku se v písemných pramenech objevil i německý zápis Drei Eichen (Tři duby). Na převážné většině katastru Chotěbudic najdete zemědělsky obdělávanou půdu. Zalesněná je jen část okolo výše jmenovaného kopce Kukáč. V dávné minulosti Chotěbudice byly jednou z nejstarších slovanských osad, která byla vystavěna staroslovanským způsobem okrouhle do tvaru podkovy. Při rekonstrukci polních cest během roku 2008 proběhl archeologický průzkum, který objevil zlomky grafitové keramiky z období mladohradištního (11. - 12. století). To dokládá, že Chotěbudice existovaly již asi o 200 let dříve, než-li je dokládána první písemná zmínka z roku 1351. V průběhu 14. století obec patřila markrabětům moravským. Později byly tamější statky navráceny Joštovi Moravskému (braniborský kurfiřt a zvolený římský král). Ten na začátku 15. století prodal Chotěbudice a Hrádek (pozdější Červený Hrádek) Petrovi Šturmovi z Kamenice. O století později majetky převzali Zahradečtí na Hobzí. V roce 1585 Chotěbudice získala Alžběta Višňovská z Petrovice a ty se tak staly součástí budíškovického panství. Kolem roku 1781 byla ves přifařena k Horní Slatině a tamní farář nechal o 2 roky později vybudovat školu. Během 19. století (1801 a 1877) vesnici zpustošily velké požáry. V roce 1897 byla do Chotěbudic přivedena silnice z Jemnice do Budče. Ke zdejším pamětihodnostem patří kaple sv. Václava, která byla v roce 1777 postavená jako dřevěná. O 31 let později byla původní kaple zbořena a nová již byla zděná. Pomník padlým občanům v 1. světové válce je dílem Jaroslava Šlezingera (1911–1955), jemnického rodáka, akademického sochaře a aktivisty druhého čsl. odboje. Je nositelem in memoriam ocenění Rytíř české kultury – ocenění a titul Ministerstva kultury ČR z roku 2015. V současnosti je v Chotěbudicích činná místní knihovna, sbor dobrovolných hasičů a Český červený kříž. Soukromí zemědělci zde hospodaří od roku 1992. Mezi další ve vsi zastoupené služby patří kamenosochařství a truhlářství. V příštím díle se Toulky po Třebíčsku budou toulat nedalekými Oponešicemi. Pavel Janega
