Jan Uher

25. 04. 2024

visibility 2106

SÁDEK (juh) - Světem vína se rozšířila zajímavá zpráva: Vinici na Sádku i s příslušenstvím odkoupila  Česká zemědělská univerzita v Praze. Toto místo určitě netřeba představovat. Vinice na Sádku je pojmem už mnoho let. Ale kolik vlastně? Na to jsme se zeptali Lubomíra Lampíře, který nejen tuto vinici, ale celý areál doslova vydupal ze země. Nyní po takřka čtyřiceti letech toto jedinečné místo částečně mění majitele.

„Začínali jsme v roce 1986, tedy ještě za starého režimu. Což znamená, že za dva roky to bude už čtyřicet roků. Pozemky jsem si pronajal od MNV (místního národního výboru) a s kamarády se pustil do práce. V prvních letech nezištně pomáhali J. Havel, M. Dobeš, L. Mucha, J. Slaný, T. Rygl, J. Bártik, F. Muška a mnoho dalších včetně rodiny. Poté vstoupil do vinařství L. Čech, který se díky budování objektů a vinařství stal významným partnerem a měl nemalé zásluhy o tento nádherný kout přírody. Nestříleli jsme ale úplně na slepo. Začali jsme totiž hospodařit na místě starých panských vinic, které zde měl rod Chorinských. Těm patřil hrad Sádek až do roku 1945,“ vzpomíná Lubomír Lampíř a převaluje přitom na jazyku víno z vlastní vinice. A pokračuje: „Takže o to jsme to měli jednodušší. Když už tu jednou byly, proč by tu nemohly být opět. A navíc se otepluje, což je pro tento obor samozřejmě lepší.“

Po 150 let dlouhé odmlce vysadili v tomto přírodním areálu prvních 300 keřů a ono to šlo. Nevěděli však, jaké odrůdy by byly pro tuto lokalitu nejvhodnější, a tak zkoušeli další a další odrůdy. Tím vznikl v podstatě unikát, který však pro produkci většího množství vína znamená nevýhodu, protože máte mnoho odrůd a malé šarže vín.

Když chcete založit vinici, musíte půdu náležitě připravit. Celé pozemky zrigolovali a bohatě prohnojili kravským hnojem. Tisíc metráků hnoje na hektar! Tehdy ještě hnoje bylo… prostě jako hnoje.

„Nosných odrůd, ze kterých děláme víno, je tak deset, což není tolik. Těch řekněme moštových máme 25, ale odrůd zde máme asi 100. Ale samozřejmě jsme to využili a vybudovali jsme zde vinařskou stezku, kde jsou odrůdy staré, autochtonní (původní), odrůdy vhodné k ekologickému pěstování… Dá se říct, že zde máme arboretum odrůd. Navíc zde máme různé pěstitelské tvary, takže to cennost a zajímavost stezky ještě umocňuje,“ popisuje vinař současný stav. Jezdí sem na zkušenou vinaři doslova z celé republiky, takže důvod k hrdosti zde rozhodně je.

Lubomír Lampíř není jen nadšený vinař. Je v tomto oboru uznávaným odborníkem, který jako docent vinařství a zemědělských věd vyučuje na zemědělské univerzitě a jeho kolegové Sádek dobře znají. A každá univerzita, chce-li vyvíjet kvalitní vědeckou činnost, potřebuje výzkumné plochy, do kterých může smysluplně a dlouhodobě investovat. Nejen peníze, ale především nápady a vědeckou práci. V současné době tato činnost probíhá na vinicích v Chloumku na Mělnicku, které však má pouze v pronájmu. A protože práce na vinici je namáhavá a také panu docentovi přibývá let, rozhodl se spojit příjemné s užitečným a svoje dítě, vinici na Sádku, vložil na oltář vědy. Má z toho dobrý pocit, protože vinice potřebuje práci i investice, které jeho již zmáhají. Univerzita potřebovala vlastní výzkumnou plochu a vinice na Sádku zase silného ekonomického partnera. Vlastníky jsou tedy nyní tři subjekty: ČZU, M. Dobeš, L. Lampíř. Zdá se, že došlo k ideálnímu spojení. A Lubomír Lampíř bude vyučovat doma, skoro na svém.



„Je potřeba vysadit 5000 nových hlav, je třeba investovat do technologií, spravit amfiteátr… zkrátka celý areál restrukturalizovat,“ vypočítává jen namátkou nejpalčivější záležitosti.

„Už dnes zde probíhají dva velké vědecké programy. Jeden se týká implementace vody ve vinohradnické krajině. To je dnes velký úkol v celém zemědělství. Druhý úkol se týká nemocí révového kmene GTD, které jsou dnes metlou vinic přinejmenším v celé Evropě. A třetí úkol bude diverzita fytopatogenních rodů hub vyskytujících se v kořenech révy vinné. Na těchto úkolech budeme spolupracovat i s institutem Bodeninstitut ve Vídni. Sádek je vlastně blíže k Vídni než k Praze. Výzkum bude probíhat na šesti hektarech, ale díky tomu, že areál je ucelený a kompaktní, je k potřebám školy jako stvořený. Dále by zde měl probíhat Erasmus, což je další program, který sem pasuje naprosto ideálně. Jsem přesvědčen, že takto dojde k záchraně tohoto unikátního kompletu vinohradnictví v přechodných areálech pěstování. Zkoušení a výzkum vhodných odrůd v přechodných areálech pěstování, to bude další směr výzkumu univerzity,” vysvětluje nám záměry zkušený vinohradník, který ví, o čem hovoří.

Lubomír Lampíř si před léty splnil sen a založil vinici. Díky své zvědavosti a touze po poznání, kdy sázel nové a nové odrůdy, bezděčně vybudoval areál, který se k výuce studentů i vědecké práci dokonale hodí. Jeho nejaktivnější léta jsou pryč. Jak sám říká, nechal ve vinici nejen pořádný kus života, ale také zdraví. Je to ideální čas, aby vědomosti nabyté praxí předával dál.

Během let se věnoval i křížení nových kultivarů z odolných odrůd a těší se, že se ještě dožije toho, že budou jako nové odrůdy uznány a že mu budou plodit, ale hlavně, budou distribuovány do celého světa. Trvá to ovšem 20 roků, takže zbývá ještě asi 13 roků. Za tím účelem si nechal 1 hektar vinice, kde, jak doufá, bude pěstovat a sklízet své víno. Doslova a do písmene. Jeho kultivary jsou nyní pěstovány a podrobovány zkouškám v Lednici na Moravě na Mendelu. Tyto nové kultivary by byly naše ze Sádku a vhodná k pěstování právě v našich přechodných oblastech. Kdyby to celé vyšlo bylo by to asi to nejhezčí, co může vinaře potkat.
Víno je významná plodina, která člověka prokazatelně provází deset tisíc let. Je výborná nejen na stole či ve sklenici, ale je také vysoce dekorativní a především je to plodina sociálně ekonomická. Zvláště v tzv. globálním jihu zajišťuje obživu milionům lidí.

Během našeho povídání o vínu jsme otevírali další a další témata, např., že p. Lampíř vydal více než 100 odborných článků, publikací, skript a knih o révě vinné. Konec konců jsme díky Sádku vinným krajem a nějakou tu hlavu na zahrádce a láhev ve sklepě má kde kdo. S vinařem Lampířem se tedy určitě velice brzy sejdeme znovu a v naší rozpravě o révě vinné při víně budeme pokračovat.