Pojem „dálniční kaple“ není v naší zemi dosud příliš obvyklý – není divu, stojí zatím pouze jediná, a to u Plzně. V září 2008 jí slavnostně požehnal biskup František Radkovský, a Kaple smíření se tak stala vůbec první stavbou svého druhu v bývalém východním bloku. V západní Evropě jsou dálniční kaple poměrně běžné a většinou pojaté ekumenicky, aby jejich přístřeší mohl vyhledat každý poutník toužící po klidu, relaxaci či modlitbě.
Nedávno médii proběhla zpráva, že u dálnice D1 nad Velkým Meziříčím má vyrůst druhá dálniční kaple v České republice. Z malého obrázku, který zprávu doprovázel, nebylo příliš zřejmé, jak bude kaple pojata. Proto jsme se rozhodli přinést ucelenější představu o plánované stavbě a požádali autora návrhu architekta Zdeňka Bureše o zveřejnění jeho vizualizací. Pan architekt nám ochotně poslal tolik krásných obrázků, že jsme se kromě krátké informativní zprávy rozhodli popsat i příběh, na jehož konci je stavební povolení. Pokud vše půjde podle plánu, začne se stavět už letos v létě, a nenastanou-li žádné překážky, příští rok bychom do kaple mohli s pokorou vstoupit.
Obrátili jsme se na všechny, kteří stáli u zrodu tohoto mimořádného počinu – kromě již zmíněného architekta Zdeňka Bureše také na umělce Karla Rechlíka a především na emeritního brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho. Právě on byl myšlenkovým otcem projektu a nápad nosil v hlavě mnoho let. Všichni tři muži se dobře znali, architekt s výtvarníkem už od přelomu 80. a 90. let. Zájem o sakrální architekturu a související výtvarné umění je spojoval v době, kdy téma kostela ještě zdaleka nebylo chápáno jako prestižní úkol. Od 90. let společně absolvovali řadu studijních cest do zahraničí a zúčastnili se odborných setkání, sympozií a diskusí. Tvůrčí spolupráce vedla ke společným realizacím kostelních interiérů u nás i v Rakousku, například městského kostela ve Waidhofen/Ybbs nebo poutního kostela v Heiligenkreuz-Gutebrunn.
Dnes emeritní brněnský biskup vzpomíná: „Na cestách v zahraničí mě často upoutaly dálniční kaple jako místa klidu, kde lze načerpat nové síly k další cestě. Přemýšlel jsem, kde by pro ni bylo nejlepší místo v naší diecézi, a jako nejvhodnější lokalitu s krásným výhledem do krajiny a pohledem na nedaleký kostel i zámek jsem vybral odpočívadlo na D1 nedaleko Velkého Meziříčí. Na počátku mých úvah stál Karel Rechlík, autor uměleckého návrhu interiéru kaple, a pro architektonické řešení jsem oslovil Zdeňka Bureše. Jako patrony kaple jsem vybral sv. Kryštofa, patrona poutníků, a svatou Zdislavu, rodačku z nedalekého Křižanova. Stavba by měla začít letos v létě – po mnoha letech se mi tak začíná plnit sen.“
Díky pečlivému výběru místa bude kaple zasazena zcela přirozeně: řidiči jsou zde zvyklí na krátké zastávky, výhled je překrásný a vlastně tu něco takového trochu chybí. Dokonalost posouvá i volba patronky sv. Zdislavy, která je tu místní.
Kaple u Velkého Meziříčí bude jiná než stávající kaple na Plzeňsku, která připomíná oběti dopravních nehod. Jak je to ale jinde? Mezi evropské země s nejhustší sítí dálničních kaplí – katolických i evangelických – patří Německo, které jich má přes čtyřicet. Na jejich webových stránkách se dočteme o modlitebních setkáních, akcích pro řidiče kamionů, motorkáře a další. „Podle mého názoru nová dálniční kaple u Velkého Meziříčí může být i jistým místem vděčnosti, kde je možné děkovat za přežití autonehod a jiných nebezpečí, která na nás číhají na cestách. Současně se má stát místem klidu, modlitby a načerpání nových sil při cestování,“ míní brněnský biskup Pavel Konzbul.
„Výhled na město, který nabízí kaple umístěná na svahu vedle dálnice, není jen turisticky atraktivním bodem. Před prosklenou stěnou bude zavěšen vitrážový objekt, který vyhlídku svým výtvarným zpracováním obohatí a bude interpretovat. Čtvercová kompozice upomíná na obraz Nebeského Jeruzaléma, se kterým se setkáváme především v textech sv. Jana. Panorama Velkého Meziříčí s kostelem a zámkem tak dostává novou duchovní dimenzi, vyjádřenou také dvěma perutěmi, které k sobě směřují jako poselství a jeho odpověď. Na základní křesťanské symboly navazuje už samotný půdorys kaple v mandlovitém tvaru, který může současně být rybářským člunem i mandorlou – svatozáří, která na středověkých obrazech objímá celou postavu. Symbolickým prvkem u vchodu do kaple je v kamenném obkladu rytá kresba sv. Kryštofa v nadživotní velikosti, s Ježíškem na ramenou. Podle legendy přenášel mohutný Kryštof pocestné přes řeku a setkal se takto i s dítětem Ježíšem. Kryštof – Christophorus – nesoucí Krista – se proto stal patronem pocestných a dnes také řidičů, včetně těch spěchajících po naší D1. Kaple by se měla stát místem ztišení, zamyšlení a také našich proseb a díkůvzdání, které budou návštěvníci moci vyjádřit zapálením svíčky nebo svým osobním zápisem. Proměnu reálného výhledu na město ve světelný obraz symbolického významu podpoří večerní nasvícení venkovního kříže a také interiéru kaple,“ vysvětlil své výtvarné a symbolické prvky výtvarník Karel Rechlík. Na samý závěr patří nepochybně slova toho, kdo si kapli vysnil, a s pomocí nástupců dokázal myšlenku a přání dotáhnout až do konce: „Kdybych měl prozradit své velmi intimní prožitky, tak v průběhu uplynulých let jsem při návratu z cest mnohokrát na místě zamýšlené kaple zastavil, modlil se a přemýšlel. Stál jsem tam ve sněhu, v letním žáru i v obdobích mezi tím. Vnímal jsem hluk dálnice, ale také domy nedalekého města, místní kostel, zámek i měnící se přírodu. Vše, co mne obklopovalo, jsem promýšlel z prostoru budoucího sakrálního místa, které všemu dodá novou dimenzi a smysl. Kaple má nabídnout možnost do této jedinečné dimenze vstoupit. Pro někoho to bude třeba jen chvilka na odpočinek od řízení, někdo si jen prohlédne jakousi stavební zajímavost na cestě a někdo tady najde mnohem víc. Kaple, jejíž realizace je po letech čekání na dohled, je viditelným vyjádřením toho, čím jsem si přál obohatit druhé,“ vysvětluje emeritní biskup Vojtěch Cirkle.
Vizualizace nám laskavě poskytl architekt Zdenek Bureš
