Jan Uher

04. 06. 2025

Bochovice leží přibližně 12 km severně od Třebíče. Obec má okolo 150 obyvatel a leží ve výšce 514 m n. m. Součástí obce jsou Batouchovice s 50 obyvateli. První písemná zmínka o Bochovicích pochází z roku 1353. V okolí obce jsou naleziště polodrahokamů – ametystů.

Starostou obce je Milan Vlach, který funkci starosty zastává již jedenáct let. Předtím však již pracoval jako místostarosta a ještě před tím zastupitel. Věnuje se všemu – od administrativy přes vyřizování dotací až po každodenní praktické záležitosti, jako je sečení trávy nebo údržba obecního majetku.

Máte opravdu neobyčejný obecní znak. Troufám si říct, že lopata není na znacích a erbech úplně obvyklá. Vy máte rovnou dvě zkřížené v zeleném poli. K tomu tři jednoduché kvítky do tvaru kříže a dole bílé vlnky. Jakou má váš znak legendu?
Máme to velmi pěkně a podrobně popsáno na obecním webu. Důležité je, že znak vychází z historické pečeti z osmnáctého století. Dvě lopaty ve znaku symbolizují naše dvě obce, soutok dvou potoků, rolnickou tradici a snad i hledače ametystů…
A jen pro zajímavost motiv zkřížených lopat používá také sousední Svatoslav.
Náš znak si vybírali v anketě sami občané z několika verzí.

Jakou zde máte spolkovou činnost? Předpokládám, že základem jsou hasiči.
Samozřejmě, přesně tak. Hasiči jsou skoro ve všech obcích a vždy jsou základem života obce. Tahounem sportu je u nás ping-pong. Naši kluci hrají okresní soutěž ve dvou třídách. Trénují v Batouchovicích v kulturním domě, který je k tomu přizpůsobený, protože od podzimu do jara se tam intenzivně hraje. Je to ideální, protože na zimní sporty to už v našich podmínkách není a děti a mládež mají pohyb a smysluplnou zábavu.

Takže hasiči a stolní tenis. Jinak nic?
Dá se říct, že ne. Před covidem jsme zde hrávali dvakrát týdně hokejbal, máme pěkné asfaltové a oplocené hřiště a jezdili k nám hráči z okolních vesnic, ale po covidu už se to neobnovilo. Přestože na sebe máme kontakty a pár pokusů bylo učiněno, už se to vrátit nepodařilo. Je to určitě škoda.

A jak si u vás mohou děti i dospělí užívat pohybu mimo organizovaný sport?
Máme zde hřiště s prolézačkami, asfaltové hřiště, kde se dá hrát cokoli. To samé v Batouchovicích. Podle nás je to ideální, protože je to univerzální prostor, kde můžete hrát, co chcete. Je tam samozřejmě koš na košíkovou, ale jinak je to v podstatě plácek vyhrazený pro hru, jako byl za našich mladých let. Máme tu i velké fotbalové hřiště, kde se však fotbal jako takový už dávno nehraje. Ale využívají ho hasiči
a pejskaři.

Kam jezdí děti do školy?
Do mateřské školy do Rudíkova a Svatoslavi. Na základku do Rudíkova, Velkého Meziříčí a dokonce i do Jihlavy.

Jaké je dopravní spojení?
Z Bochovic mají lidé dobré spojení jak na Třebíč, tak na Velké Meziříčí. Obsazené jsou ale jen školní autobusy, ty ostatní jezdí dost často prázdné. Lidé si zvykli využívat osobní auta. Naštěstí funguje také soudržnost mezi lidmi, takže na návštěvu lékaře či nákupu starších občanů ve městě se vždy někdo domluví.

Jaké zde držíte tradiční zvyky? Na mysli mám pouť, masopust, posvícení…
Pouť nemáme nijak okázalou, drží se spíš hlavně v rodinách. Pak máme takzvaný Bochovický výlet, což je v podstatě klasická tradiční zábava. Název vychází z historie, kdy se to dělalo venku a říkalo se tomu výlet. Největší akcí jsou srazy rodáků. V roce 2023 byl už desátý ročník, což je prý na Třebíčsku nevyšší počet srazu rodáků. Rozsvícení vánočního stromečku už je samozřejmostí a taky novoroční ohňostroj. Poslední dva roky jsme ho nahradili ohňovou show z Řehořova, abychom tak netrápili zvířata hlukem a trošku to ozvláštnili, ale letos se možná zase vrátíme ke klasice. Přemýšleli jsme i o laserové nebo dronové show, kvůli ekologii a zvířatům, ale je to zatím drahé.

Co zde naleznou turisté a poutníci? Jaké zde máte turistické a historické a přírodní zajímavosti?
Turistika jako taková, to je nic moc. Kraj jsme mimořádně malebný a krásný, ale houfy turistů zde nepotkáte. Naším největším a nejznámějším lákadlem jsou ametysty. A to vůbec nevím, jestli je to požehnání, nebo spíš prokletí. Pro naše zemědělce, kterých se to týká nejvíce, je to komplikace a samá nepříjemnost. Ale nikdo se jim nemůže divit, když se zlobí ve chvíli, kdy jim lidé lezou do vzešlého obilí. Pro ně je to obživa, a ne koníček. Oni se opravdu dost nadřou a najednou jim po jejich práci někdo šlape s motyčkou v ruce.

Taková pozitivní zajímavost je bezesporu Uni Dog Centrum Bochovice – kynologické cvičiště psů, na jejich akce sem jezdívají lidé z celé Evropy.

Další naší nechtěnou zajímavostí je bobr, který zde přehrazuje potoky a bohužel páchá škody. Připadá mně, že co nesežral kůrovec, sežere bobr. Je tu místo, kde ve vodě stojí sloupy s elektrickými dráty a okolo jsou nahlodané stromy. Až jednoho dne padnou do drátů, nebude to asi žádná legrace.

Cítíte se jako mládnoucí, nebo stárnoucí obec?
Myslím, že se dá říci, že máme setrvalý stav. Nepřibývá nás, ale ani neubývá. A přiznám se, že to nepovažuji za chybu. Jsme malá vesnice a byli bychom rádi, kdyby to tak zůstalo. Znám příklady, kdy obec vybudovala novou čtvrť, kde vznikl satelit, který se s původní obcí nesžil. Navíc to přináší problémy s infrastrukturou, která nárůst obyvatel nemusí vydržet.

Jaké jsou pro vás největší starosti a radosti starosty?
To je velice jednoduché. Mám radost, když všechno funguje a lidé jsou spokojení, a starost je, když je to naopak.

Foto HoN: Jan Uher