Světový mistr od výhně. Václav Noha tvoří ve Štěměchách nejen unikátní plastiky

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Redakce

za 7 hodin

STĚMĚCHY - Dvě tuny uhlí, čtyři tuny železa. Přibližně tolik materiálu ročně spotřebuje kovář Václav Noha. Ze železa a dalších kovů vyrábí plastiky, ploty, zábradlí, ale i poštovní schránky. Zúčastnil se také mnoha soutěží, ve kterých sbírá jeden úspěch za druhým. S kolegy vyhrál i mistrovství světa v italské Stii. V kovárně ve Štěměchách tak vznikají díla světového formátu.

Od sportu ke kovadlině

Co byla nejtěžší zakázka, na které jste pracoval?
Zezačátku bylo složité vymyslet třeba, jak uchytit hřbitovní bránu. Teď už nám to tak nepřijde. Nejtěžším úkolem zatím byla fontána v Loukovicích. Vznikla plastika znázorňující soudržnost mezi lidmi. Zároveň je to vodní pítko pro ptáky. Měl jsem vše nakreslené, ale musel jsem přijít na způsob, jak do díla zakomponovat vodu. Tak u tohohle jsem říkal, že jestli to uděláme, už uděláme všechno.

Jak jste se ke kovářství dostal?
Rodiče mě nahlásili na školu. Já jsem jenom sportoval a nic jiného mě nezajímalo. Ale zručný jsem byl. Takže mi to šlo tak nějak od ruky. Teď jim můžu jen poděkovat.

Jaká byla cesta od prvního výrobku po několikametrové plastiky?
To trvalo dlouho. Já jsem tady ve své kovárně přesně patnáct let. Posledních asi sedm let děláme větší zakázky.

Ve své kanceláři máte hodně menších výrobků. Co tam zabírá nejvíc místa?
Každý rok děláme deset, patnáct andělů. Někteří mají dvojitá křídla, někteří jednoduchá. Měníme i středy, s kamenem, s ocelí dole, s podstavcem… Takže těch je tu několik. Pak jsou tady modely. Hodně jezdíme na soutěže, takže tady mám soutěžní zkušební modely. Protože na soutěži máme většinou tři hodiny. Takže musíme zjistit, jestli se ten nápad dá vyrobit na místě za tři hodiny.

Jak si udržujete kondici?
Hrál jsem hokej dvanáct let. Myslím, že díky hokeji jsem dokázal vydržet s kladivem dlouho kovat. Aktivně lezu už 25 let po skalách. Máme prolezlý celý svět. Teď jsme se vrátili ze Španělska, lezli jsme u Malagy, tam jsou těžké cesty. Při lezení zapojuješ údajně přes 85 % svalů, to je na kondici super.

Každá akce má svůj špek

Co vás baví nejvíce?
Baví mě větší i menší zakázky. Když dělám velkou plastiku měsíc, tak je to zdlouhavé, ale pak se na tu velkou věc člověk přijde podívat a je to ono. Tím, že je každá akce fakt úplně jiná, tak vždycky je tam nějaký špek, který musíš vymyslet. To mě na tom baví asi nejvíc.

Máte nějaký sen, něco, co byste chtěl jednou vytvořit?
Menší plastiky se dělaly pořád, nějací andělé. Ale já jsem vždycky měl sen udělat nějakou velkou plastiku. A ono se to po těch letech splnilo. Začalo to Mařenkou. U té stojí anděl, kterého jsme dělali k výročí Mařenky. Tehdy se dělala velká akce na dva dny, kde jsme s partou kovářů kovali venku před lidmi. Samozřejmě jsme ho pak museli dokončit v dílně. Tím to tak nějak začalo a od té doby děláme stále víc velkých akcí.

Zlato z mistrovství

Pomáhají vám soutěže k propagaci vaší práce?
V roce 2019 jsme jeli do italské Stii na mistrovství světa. To je fakt obrovská akce, tam se kove od čtvrtka do neděle a my jsme tam s partou vyhráli. Máme zlaté medaile. Hodně nám to pomohlo. Díky tomu jsem dostal pozvání na setkání uměleckých kovářů do Německa na Tobiashammer. Tam jsme vytvořili vodní vílu, která je teď vystavená v jejich zahradě, kde jsou díla vyhlášených kovářů.

Kde berete inspiraci?
Z mobilu určitě ne. Žádný Instagram, žádný Pinterest. Člověk to musí mít tady (vysvětluje a u toho ukazuje na hlavu). Většinou je to tak, že se přijedu podívat k domu a po okolí. Vyfotím si to místo a nápad přijde třeba za týden, čtrnáct dní. Pak to nakreslím.

Znamená to, že podle místa se rozhodnete, co se tam hodí?
Určitě, podle místa a přání zákazníka vytvořím více návrhů.

Kreslení je nutnost

Jak probíhá příprava?
Po tom, co přijedu z místa a přijde nápad, tak to nakreslím. Ale ten nákres není jeden. Jsou dva, tři, čtyři… Zákazník z toho vybere dva. Pak se udělají vzorky. Zákazník se ještě popřípadě přijede podívat sem, nebo my přijedeme na místo se vzorkem a ukáže se, jak to vypadá. Zákazník řekne, co se mu líbí a vybere si.

Takže se musí vyrobit více vzorků, aby potom mohl člověk vybírat.

Ostatní mi vždycky říkají: „Ty to komplikuješ, když dáváš tolik na výběr!“ Jenže já to musím nakreslit, protože to mám v hlavě. Když mám vymyšlených několik variant, tak je nakreslím. Proto jsou dole na zdech všude samé papíry s nákresy a kovanými vzory.

Jak dlouho to zabere od chvíle, kdy se přijedete poprvé podívat na místo, až po finální montáž?
Když vezmu například výrobu dvaceti metrů plotu, může to zabrat i měsíc práce. Pak jsou složité povrchové úpravy. V zinkovně trvá povrchová úprava dva až tři týdny. Následně se to musí osmirkovat, aby na tom držely barvy. To už se rozjíždí další akce a vše musí navazovat, nemůžeme mít prostoje.

Dá se použít i jiný materiál než železo?
Dokážeme kovat klasickou černou ocel, mosaz a dostali jsme se i k bronzu. Na třebíčském náměstí jsme dělali bronzové pochozí rošty. Bronz nám odlévali v Číně. Speciální složení bronzu pro nás. Museli jsme se s ním naučit pracovat. Bronz se kove jinak než železo. Pokud to člověk udělá špatně, tak praskne.

Co je těžší – vymyslet projekt, zrealizovat, nebo všechno zkombinovat?
Všechno zkombinovat a naplánovat. V dílně jsou se mnou dva kolegové. Třeba teď dorážíme zábradlí do Opatova. A na další týden už máme v plánu kovářské práce na Březovou a pomalu plánujeme hlavní schodišťové zábradlí na zámeček do Krasonic.Foto HoN:

Dalibor Kocur