Partneři zpravodajství

Yashica Events

ROXY Club Třebíč

Bowling U Kmotra

Aquapark Laguna

Chci se stát partnerem

Petr Herbrych

před 51 minutami

Ubývají pouhé hodiny a dny od historického momentu, který proběhne v sobotu 6. června na brněnském výstavišti. Až zde kanadský kardinál a rodilý Brňák Michael Czerny přečte papežský dekret, stanou se komunisty popravení kněží Jan Bula a Václav Drbola oficiálně blahoslavenými. Jednak se bude jednat o první blahořečené z Brněnské diecéze, zároveň též o první mučedníky z období moderních českých dějin. O jak velkolepou událost, jež zde dosud neměla obdoby, se jedná, doložil i brněnský biskup Pavel Konzbul. „Vnímám to jako silný moment nejen pro věřící, ale pro celou naši společnost,“ uvedl biskup velký význam beatifikace. V rozhovoru pro Horácké noviny dále P. Konzbul zavzpomínal, kdy se poprvé s dvojicí Bula a Drbola setkal, či jakou nadčasovost nese jejich příběh.

V případě Jana Buly se proces blahořečení táhl více než dvacet let. Přiblížil byste prosím v krátkosti, jak letitý proces probíhal? Co vše bylo pro zdárné dokončení zapotřebí?
Proces Jana Buly začal 2004 a případ Václava Drboly k němu byl připojen o 7 let později. Proces blahořečení neboli beatifikace je velmi pečlivý a trvá dlouho, důkladně se při něm zkoumá život kandidátů – jejich jednání, postoje i okolnosti smrti. Shromažďují se nejrůznější materiály, dopisy, úřední dokumenty, svědectví pamětníků a další dostupné prameny. Proces má dvě hlavní fáze – diecézní, která probíhá na místní úrovni, a římskou, kdy se vše posuzuje ve Vatikánu. Závěrečné rozhodnutí pak vyslovuje papež.

Předestřel byste prosím nepříliš znalým lidem rozdíl mezi blahořečením a svatořečením?
Dalo by se říct, že blahořečení je vlastně první oficiální krok na cestě ke svatořečení. Ale to neznamená, že by kaž-
dý blahoslavený byl jednou prohlášen i za svatého. Blahořečením církev říká, že dotyčný může být vzorem pro ostatní věřící – zejména v regionu, odkud pochází. Lidé se také na přímluvu blahořečených mohou modlit. Zatímco u mučedníků stačí pro blahořečení doložit jejich mučednickou smrt, ke svatořečení je obvykle potřeba prokázat zázrak, který se stal na jejich přímluvu.

„Statečnost není ničím, co si člověk jednoduše naplánuje. Je to určitý dar v konkrétním okamžiku a my bychom měli být otevření, když nám Bůh tento dar chce dát, abychom neutekli, když nemusíme.“

Je možné, že kněží Bula a Drbola v budoucnu dosáhnou i svatořečení?
Teoreticky to možné je. Ale zatím jsou takové úvahy předčasné.

Proč dvojici nedoplnil také kněz František Pařil z Horního Újezdu?
Osobnost Františka Pařila do procesu blahořečení nebyla zařazena především proto, že se u něj nepodařilo dostatečně doložit mučednictví – tedy jasné svědectví, že zemřel výslovně pro víru, jak to církev pro beatifikaci vyžaduje. Zatímco u Jana Buly a Václava Drboly bylo možné jejich smrt jednoznačně vyložit jako oběť z nenávisti k víře, u Františka Pařila jsou okolnosti složitější a hůře prokazatelné. A to například i vzhledem k četnosti kontaktů se skupinou Ladislava Malého bezprostředně před babickými vraždami. To ale nic nemění na tom, že i on byl obětí komunistického režimu, byl popraven nespravedlivě a zaslouží si naši úctu i památku.Nutno dodat, že vedení diecéze přidání Františka Pařila do procesu s kněžími Janem Bulou a Václavem Drbolou kolem roku 2010 prověřovalo a konzultovalo i s odborníky ve Vatikánu. Nicméně výsledkem bylo objevení skutečností, které by postup procesu blahořečení velmi ztěžovaly nebo úplně zastavily.

O jak významnou událost se pro Brněnskou diecézi jedná?
Je to opravdu mimořádná událost. Poprvé v historii budou blahořečeni lidé, kteří žili a působili přímo na území brněnské diecéze. Zároveň se u nás vůbec poprvé uskuteční samotná slavnost blahořečení. Navíc jsou Jan Bula a Václav Drbola vůbec prvními oficiálními mučedníky moderních českých dějin. Vnímám to jako silný moment nejen pro věřící, ale pro celou naši společnost. Také bych byl rád, kdyby se tato slavnost stala setkáním věřících z různých míst nejen napříč diecézí – jako příležitost zažít, že tvoříme jedno společenství.

Vzpomenete si, kdy jste se vy sám s příběhem duchovních Buly a Drboly poprvé setkal?
Jako dítě jsem jezdíval na prázdniny s rodiči na faru v Horním Újezdě, kde kdysi působil i páter Pařil. Lidé z kostela o babických procesech občas s velkou obezřetností hovořili. Detaily jsem se pak dozvídal až daleko později.

Co je podle vás hlavním poselstvím jejich životů?
Mě na jejich příběhu nejvíce oslovuje statečnost. Ta není něčím, co si člověk jednoduše naplánuje. Je to určitý dar v konkrétním okamžiku a my bychom měli být otevření, když nám Bůh tento dar chce dát, abychom neutekli, když nemusíme. Jan Bula a Václav Drbola tohle dokázali a myslím, že to je výzva pro každého z nás.

Může být jejich příběh v lecčem aktuální také v dnešní době? Nese si v sobě nadčasovost?
Určitě ano. Jejich příběh má podle mě tři silné roviny, které jsou aktuální i dnes. Tou první je odvaha. Dnes sice nikdo není pronásledován za víru tak jako tehdy, ale i tak zažíváme situace, kdy není jednoduché stát si za svými hodnotami nebo názory. Druhou rovinou je věrnost pravdě. Žijeme v době, kdy je velmi těžké rozlišovat, co je pravda a co ne. I oni žili v prostředí, kde byla pravda překrucována. A třetím rozměrem je odpuštění. To krásně ukazují třeba dopisy Jana Buly z cely smrti, z nichž je patrné, že dokázal odpustit svým věznitelům. Domnívám se, že každý z nás má ve svém životě vztahy, které by si zasloužily uzdravení a odpuštění.

Co vše onen slavnostní den 6. června návštěvníkům nabídne?
Program bude rozdělen do několika částí tak, aby si v něm každý našel to své. Provázet jím bude moderátorka Bára Černošková. Dopoledne nabídne kulturní a duchovní program na hlavním pódiu, odpoledne vyvrcholí slavnostní beatifikační mší. Snažili jsme se také celou slavnost hodně uzpůsobit i pro rodiny s dětmi. Po celý den bude fungovat dětská zóna se sportem, hrami a dalšími aktivitami. I když se jedná o velkou akci, lidé se určitě nemusí bát přijít ani s malými dětmi – naopak, vše jsme se snažili připravit tak, aby rodiny mohly celý den prožít komfortně a společně.

Brzy po spuštění registrace se místa na výstavišti rychle zaplnila, je tak stále možné se na akci dostat?
Od samého začátku jsme chtěli, aby se slavnosti mohl zúčastnit opravdu každý, kdo o to bude stát. Proto jsme hned po naplnění kapacity pavilonu P otevřeli další prostor, kde je stále dostatek míst. Lidé se mohou jednoduše registrovat přes odkaz na webu buladrbola.cz.

Kromě zmíněné slavnosti ale diecéze chystá také plnou řadu dalších doprovodných akcí. Vypíchl byste prosím ty z vašeho pohledu nejzajímavější?
Těch akcí je opravdu hodně a mám radost, že mnohé vznikají z iniciativy místních lidí, spolků nebo farností. Zmínil bych například již proběhlou Noční pouť za Evropu z Třebíče do Lukova, která vedla po stopách mučedníků, nebo odbornou konferenci na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. A osobně mám velkou radost z ekumenické bohoslužby smíření v Jihlavě. Nespravedlnosti 50. let zasáhly mnoho rodin a vztahů a některé z jejich následků v regionu přetrvávají dodnes. Proto jsme se spolu se zástupci dalších církví modlili za hledání cesty k uzdravení a smíření minulých i současných křivd.

Relikviář mučedníků s ostatky P. Drboly bude po slavnosti blahořečení umístěn v kostele sv. Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou. Proč vedle Babic, Lukova a Rokytnice padla volba právě na Jaroměřice?
V Jaroměřicích se zajímavým způsobem potkávají příběhy různých kněží z tohoto regionu, kteří byli v letech 1951 a 1952 pronásledováni komunisty a leží v regionu, kde se všechny tyto události odehrávaly. Další důvod je ryze praktický – kostel sv. Markéty v Jaroměřicích navíc prošel před několika lety rozsáhlou rekonstrukcí, za kterou získal prestižní ocenění Stavba roku 2023, což podtrhuje mimořádnou hodnotu tohoto místa. Je v něm zázemí pro turisty, celodenní průvodcovská služba, což je velmi důležité. V blízkosti kostela v kapli sv. Josefa má také vzniknout moderní interaktivní expozice, která poutníkům a turistům přiblíží životní příběh blahoslavených i dalších obětí babických procesů. Věříme, že to bude místo, kam budou lidé rádi přicházet.