Indiáni z 2JCP obsadili mysliveckou chatu

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

za 3 dny

VÝČAPY (juh) – Podnikové tábory byly kdysi za starého režimu běžným způsobem dětské rekreace. Po sametové revoluci v podstatě vymizely, ale jak se zdá, postupně se zase vracejí na scénu. Jeden takový jsme navštívili na myslivecké chatě u Výčap. I když tábor vedou dvě zkušené myslivecké vedoucí Kristýna Dolíhalová a Natálie Chadimová, o myslivecký tábor v pravém slova smyslu se nejedná. Jak jsme se dozvěděli, je to tábor přímo indiánský! Malými indiány jsou tu děti zaměstnanců z třebíčské pobočky společnosti 2JCP.

Když jsme tábor navštívili, právě končilo výtvarné tvoření drobné bižuterie z korálků a drátků. Komu se zdá tato činnost málo indiánská, měl by vědět, že indiáni milovali skleněné perly a jejich výrobky byly opravdovými skvosty. Ale ani výrobky dětí nevypadají vůbec špatně.

Legenda
Celý příměstský tábor se nese v duchu celotáborové hry Hledání ztraceného talismanu Slunce. Zlý duch talisman ukradl a čtrnáct malých dětí-indiánů ve věku od pěti do dvanácti let teď musí dokázat svou zdatnost, aby jej získaly zpět. Každé ráno děti vyzvedne autobus před třebíčskou fabrikou, doveze je do lesa u Výčap a odpoledne je zase vrací rodičům, kteří končí dopolední směnu.

Aby bylo pátrání po talismanu úspěšné, rozdělili se dětští účastníci do tří kmenů: Červení indiáni, Žlutí bludišťáci a kmen s velmi neobvyklým názvem Modré avokádové kozy.

Kmeny
Při korálkování jsme vyzpovídali děvčata Elu a Ninu právě ze zmíněného avokádového kmene. „Nečekala jsem, že to tady bude tak dobré. Myslela jsem, že to bude obyčejný tábor, ale je to o mnoho lepší,“ usmívá se Ela. Holky už za sebou mají zkušenosti z jiných táborů, ale tenhle výčapský si nemohou vynachválit. Nejvíce je baví získávání ptačích pírek do čelenek za vyhrané soutěže i lesní běhací hry. „V pondělí jsme vyhrály běhačku v lese. A jak jsme přišly na náš název? Chtěli jsme být kozy, pak jsme k tomu přidaly avokádo a originální název byl na světě,“ vysvětlují s nadšením.

To u Červených indiánů panuje chlapská přímočarost. Trojice Jirka, Albert a Marek se podělila o své bezprostřední dojmy. Albert, který už prošel plaveckým táborem, hodnotí prostředí bez příkras: „Docela se mi tu líbí, i když úplně, úplně nejvíc ne. Ale je to tu dobrý! Hlavně oceňuju, že nejsme celý den zavření v budově, jako jsem to zažil jinde. Tady jsme skoro pořád venku!“

Chlapci si pochvalují stavění lesních opičích drah, zdobení papírových týpí i výrobu kmenových totemů. Při sbírání odměn za soutěže je však Albert pragmatický: „Pírka v čelence mít nemusím, bál bych se, že je ztratím. Stačí mi jen čistá čelenka a tu nosím kolem krku. Je to tak daleko praktičtější.“

Finále
Program indiánského týdne je nabitý od rána do odpoledne. Děti se učily stopovat zvěř podle otisků tlap a luštit zprávy zapsané v kmenovém písmu, vyráběly dřevěné koníky na indiánské závody a cvičily paměť při indiánských šifrovacích hrách.

Vrcholem celého týdne je čtvrteční přespávačka přímo na myslivecké chatě. Během noční výpravy budou muset malí bojovníci sebrat klíč samotné Temnotě, která talisman ukrývá. V pátek pak s jeho pomocí odemknou truhlu s pokladem a s diplomem a přehledem indiánských dovedností se vrátí domů. Podle spokojeného shonu v lese u Výčap je už teď jasné, že obnovená tradice podnikových táborů byl dobrý nápad.

Foto HoN: Jan Uher a Krystýna Dolíhalová