

NÁRAMEČ – Leží v pěkném místě na severu okresu Třebíč, nedaleko silnice spojující Třebíč a Velké Meziříčí. Krajina s členitým terénem, menšími lesy a rybníky – v čele s malebným Gbelem – láká turisty i milovníky přírody. Obcí procházejí dvě značené turistické trasy, nedaleko je i železniční stanice Budišov. První písemná zmínka o obci Nárameč pochází z roku 1104 a je spojena se zakládací listinou třebíčského kláštera.
Historie obce je bohatá na změny majitelů i významné události – ve 14. století se zde připomínají první šlechtici, ve století šestnáctém zpustla místní tvrz, kterou opravila a donedávna obývala rodina Tůmových. Samostatnosti se Nárameč dočkala roku 1874, kdy zde vznikla i první škola. Významnou událostí byl i ničivý orkán v roce 1984, který zásadně poznamenal ráz místní krajiny. Od roku 1982 je obec součástí Přírodního parku Třebíčsko.
Na obecním úřadu nás přijala laskavá paní starostka Ludmila Jelínková, která je v úřadu úctyhodné páté období. Až do toho posledního pracovala jako neuvolněná, ale pro nárust agendy již pracuje jako starostka na plný úvazek. Svoji profesi projektantky elektro si však stále trošku drží, protože jak říká, z této práce se nedá na čas odejít. Vyvíjí se tak dynamicky, že by se nešlo znovu vrátit.
Máte zajímavý obecní znak s uťatou rukou. Máte k němu nějakou legendu?
Znak Náramče vychází z původní pečetě. Na té je věž, z jejíhož cimbuří vyrůstá strom. Ten nejspíše znázorňuje živou současnost a budoucnost, která vyrůstá z minulosti představované starou věží naší tvrze. V místě brány se nachází uťatá ruka, která byla znakem vladyků z Náramče, kteří obec vlastnili ve 14. a 15. století.
Škoda, žádná krvavá historka se nekoná. Jaká v Náramči probíhá spolková činnost?
Máme zde hasiče a sportovce. Tedy Tělovýchovnou jednotu Nárameč, ale mluví se o nich jako o sportovcích. Hlavním sportem je tady fotbal. A pak tady jsou ještě myslivci.
Který z těch spolků se nejvíce věnuje dětem?
Rozhodně hasiči. Často je to společně s naší mateřskou školou. Pořádají dětský karneval, dětský den. A třeba zrovna včera měli hasičskou soutěž, kde byly opravdu malé děti z mateřské školy. Soutěžily, jako by byly velké. Takže fakt běžely i s těmi hadicemi, stříkají na terče. Samozřejmě, že to mají tady pro ty malinké děti uzpůsobené.
A třeba myslivci?
Myslivci pomáhají například při těch dětských dnech. Připraví různé úkoly a podobně. Ale pravidelnou činnost formou kroužku ne.
Jak zde funguje dopravní spojení?
Budete se divit, ale tady přejede 24 autobusů za den! Jsme tady na takovém dopravním uzlu. Autobusy tudy jedou do Budišova, kde lidé přestupují. Některé linky pokračují až do Velké Bíteše a na Třebíč…
Takže někdy jedou po hodině, někdy po dvou v obou směrech. Takto je to už asi tři roky a je to výborné. Můžu říct, že lidé si na to pomalu zvykají. Například když jedou k doktorovi, můžou jet třeba v devět, v jedenáct zpátky. Myslím si, že to je dobrý.
Jaké zde máte možnosti nějakého sportovního vyžití, kromě organizované činnosti? Kam si tady člověk může jít zacvičit, zablbnout, zahrát fotbal…
V obci je dětské hřiště – je trochu „zastrčené“ a je spíš určené malým dětem: jsou tam různé prolézačky, lanové prvky, houpačky a podobně. Pro dospělé funguje víceúčelové hřiště, které je hned za vesnicí. Tam si partička může domluvit nohejbal nebo tenis na venkovních kurtech. A ještě je tady standardní fotbalové hřiště, kde trénují a hrají zápasy místní fotbalisté.
A co koupání? Kam se lidé v létě chodí osvěžit?
Hned na kraji vesnice máme rybník Gbel. Na jedné straně rybníka stojí dřevěný hastrman a koupat se lidé sem chodí z té opačné strany rybníka.
To je logické, kdo by se chtěl koupat s vodníkem?
No, hlavně je to u silnice a rybník je tam mělký. Koupání je tam příjemné, voda bývá celkem čistá. V obci je rybníků hodně, ale na koupání si místní vybrali právě Gbel. Jinde spíš zůstávají rybníky jako chovné.
Jak je to u vás se vzděláním? Kam děti jezdí?
Máme tu mateřskou školu, ve které je nyní zhruba 28 dětí. V bývalé základní škole právě sedíme, je z ní z části i obecní úřad. Děti odjíždějí především do Budišova, kde je základní škola. Paní ředitelka nám říkala, že tam chodí asi 27 dětí právě z od nás. Některé děti však jezdí i do Třebíče s rodiči, kteří tam jedou za prací.
A co zaměstnanost? Kolik lidí pracuje v obci, nebo spíše jezdí za prací jinam?
V Náramči není moc pracovních příležitostí. Několik lidí pracuje v zemědělském družstvu v Budišově, jiní dojíždějí především do Velkého Meziříčí, Třebíče nebo dokonce do Jihlavy.
Blíží se prázdniny. Dělá zde někdo něco pro děti o prázdninách? Příměstské tábory, kroužky, cokoliv?
Přímo v Náramči žádné příměstské tábory neprobíhají. Děti navštěvují programy ve školách v Budišově, v Třebíči či jiných blízkých městech. V obci se ale každoročně pořádá hezká akce – stanování za kulturním domem, kterou organizuje ředitelka mateřské školy a trvá přibližně čtyři dny.
Zajímalo by mě, jaké zde máte tradiční akce?
Na začátku roku jsou to plesy – myslivecký a hasičský. V únoru tu máme tradiční masopustní průvod obcí. V únoru nebo březnu bývá dětský karneval, pak setkání důchodců, vítání občánků (podle toho, kolik se nám narodí dětí) a od roku 2022 pořádáme novodobou Náramečskou pouť, která se vztahuje ke kapličce sv. Jana Nepomuckého. Letos se pouť konala o víkendu 16. až 18. května. V pátek myslivci pořádali myslivecké hody, v sobotu to byla Vinná Nárameč – soutěže a prezentace vín, a v neděli se neslo sousedské posezení s harmonikou a mší.
Na začátku září slavíme dožínky, což je krásná obnovená tradice, kdy je průvod obcí, tančí se moravská beseda v náramečských krojích.
A pak už jsou Vánoce, kdy se děti od mateřské školy po deváťáky podílejí na živém betlému. Vystoupení bývá v kulturáku a je o to ohromný zájem. V Náramči nerozsvěcujeme strom, ale vyřezávaný betlém na návsi. Ten nám zhotovil místní občan pan Trojan. Nesmírně šikovný řezbář. Jeho díla vidíte třeba na rybníku Gbel. S betlémem mu pomáhal i místní truhlář pan Komínek.
Během sezony se různé akce konají v areálu Doubí, který nedávno rekonstruoval pan Vrba (pocházející z Náramče), k pódiu pro kapely a tanečnímu parketu přibylo příjemné srubové posezení.
Máte v obci hospodu. A funguje dobře?
Ano, máme klasický hostinec, otevřený večer kromě pondělí. Je to místo, kde si lidé dají pivo a posedí. Když hospoda funguje, je to pro naši obec velké plus – v okolních vesnicích často podobný podnik chybí. Řada lidí říká, že po covidu mnoho společenských míst zaniklo, ale u nás ještě stále funguje.
Jaké máte v obci turistické a historické zajímavosti? K čemu stojí za to vyrazit?
Obcí prochází dvě turistické značky: zelená a modrá a také cyklostezka, která pokračuje kolem Kobylince až na Trnavu, kde můžete spatřit koniklecové lokality. Nejvýznamnější historickou památkou je zcela určitě místní tvrz. Ta i s vesnicí byla roku 1373 prodána Bohušovi z Vanče, v roce 1379 patřila Buškovi z Náramče. Pak to šlo dál, až ji v roce 1690 zakoupila rodina Tůmova, která ji od té doby vlastnila a upravila ji k obytným účelům. Tůmovi tvrz drželi až do roku 2023, kdy ji po 333 letech odkoupil místní občan pan Svoboda z Náramče.
Další památkou je kaplička sv. Jana Nepomuckého, náramečský kříž a pomník padlým v první světové válce, který je dnes v parčíku na návsi. K turistice patří i síť rybníků – hlavně rybník Gbel, kam se jezdí za koupáním.
Jaká je v obci infrastruktura a připravujete nějakou modernizaci obce?
Vodovod máme veřejný, teď napojený na Mostiště, a před nedávnem jsme dokončili výstavbu obecní kanalizace s vlastní čističkou odpadních vod. Práce na kanalizaci začaly už v roce 2019, stavba byla dokončena v roce 2024 a od té doby byla rok ve zkušebním provozu – lidé za stočné neplatili. Teď, po kolaudaci, začínáme vybírat poplatek. Samozřejmě máme plyn a internet je zajištěn optickým kabelem přivedeným do vesnice a šířen je vzduchem. Kabelovou TV jsme jako obec zrušili, jelikož v dnešní době technologie přenosu TV signálu jsou už někde jinde.
Jak to máte v obci s pozemky a výstavbou?
V jedné lokalitě jsme měli pozemky, ale ty už jsou rozparcelovány a rozprodány. Všechno je již zasíťované a hotová je i komunikace – včetně asfaltu. Nedávno jsme měli kolaudační prohlídku. Někteří stavebníci už mají domy dokončené, jiní před dokončením. V územním plánu máme ještě pár rezervních parcel, ale obecních už moc nebude.
Cítíte se jako mládnoucí, nebo stárnoucí obec?
Myslím, že trochu mládneme. Díky tomu, že jsme před pár lety prodali pozemky mladým rodinám, přišli sem lidé, kteří zakládají rodiny nebo mají malé děti. I ve školce máme teď plno a obec se tím oživila, a to je sympatické.
Jaké jsou největší radosti a starosti starosty?
Nejvíc radosti je, když se něco podaří – ať už dokončíme důležitou investici, nebo proběhne úspěšná akce, kde se lidi sejdou a jsou spokojení. Starosti nastanou, když něco nefunguje nebo když někde není dohoda a také když musíme řešit neopodstatněné stížnosti. Obec má omezený rozpočet a nemůžeme nakládat s penězi jakkoli – rozhoduje rozpočet i zastupitelstvo.
Foto HoN: Jan Uher