TŘEBÍČ (juh) – Taekwondo, korejský pop, ale i tradiční gastronomie se vrací do Třebíče. Pod patronací společnosti KHNP do města opět přijela více než padesátičlenná skupina korejských dobrovolníků, kterou tvoří zaměstnanci firmy, vysokoškoláci i fotbalisté z města Kjongdžu. V čele výpravy stál Chun-jung Park. Třebíčané si tak mohou na vlastní kůži vyzkoušet řadu asijských tradic a akce se prolne i s fotbalovým turnajem mládeže Třebíč Open 2026.
Na organizaci pestrého programu se aktivně podílí i místní základní umělecká škola (ZUŠ) pod vedením ředitelky Evy Vaňkové. Ta si na nás udělala čas a provedla nás školou, která se na sobotu a neděli proměnila v kypící a krásně vonící kotel korejských zvyků a pochutin. Podle jejích slov se jedná již o čtvrtý společný projekt v rámci spolupráce, kterou pro společnost KHNP koordinuje česká organizace Vice Versa a korejská organizace Betty Ward.
„Prvním projektem byl listopad 2024, kdy jsme vlastně úplně poprvé společně navázali spolupráci,“ vzpomíná ředitelka na začátky, kdy si obě strany připravily představení reprezentující jejich vlastní kulturu. Následoval ambicióznější projekt spojený se společným muzicírováním a třetím krokem byla dokonce návštěva třebíčské ZUŠ přímo v Jižní Koreji.
Spolupráce funguje natolik dobře, že se třebíčští umělci zapojili i do doprovodných aktivit v Týně nad Vltavou. „Vzali jsme studenty tanečního oboru a korejské dobrovolníky jsme naučili českou polku,“ usmívá se Eva Vaňková nad tím, jak se podařilo nacvičit společné číslo během jediného dopoledne. Odpoledne pak následovalo společné vystoupení na náměstí v Týně.
V době konání festivalu Třebíč Open korejští dobrovolníci tradičně pořádají workshopy pro veřejnost a ZUŠ jim k tomu opět poskytla zázemí. Zájemci se na workshopy hlásili elektronicky. Zdaleka je nezaplnili jen žáci umělecké školy, ale i široká veřejnost. „Korejská kultura je pro současnou mladou generaci poměrně atraktivní,“ všímá si ředitelka a jako obrovské taháky zmiňuje moderní hudbu K-pop i tradiční asijské jídlo.
Z Koreje přijíždějí do České republiky vždy jiní dobrovolníci, protože o účast v tomto programu je v jejich domovině obrovský zájem a probíhají tam přísná výběrová řízení. Vždy tak dorazí ti nejlepší – letos opět nechybí mistři taekwonda, muzikanti z řad studentů i samotní zaměstnanci KHNP. Do Třebíče zavítal i viceprezident společnosti KHNP, který umělecké škole předal štědrý finanční dar ve výši 60 tisíc korun.
Setkávání odlišných mentalit přináší podle ředitelky obrovské obohacení. Asijská nátura je podle ní vedena k enormní kvalitě a velké pracovitosti, zároveň se s nimi ale dá najít společná řeč. „Dovolím si tvrdit, že máme poměrně dost podobný smysl pro humor,“ prozrazuje s úsměvem Eva Vaňková. Svou roli a roli školy vnímá jako pomyslnou bránu korejské kultury do regionu, která může pomoci odbourat případné obavy. „Mohou pro nás být zkrátka příkladem v mnohém,“ dodává na závěr ředitelka s tím, že už se rodí nápady na pravidelnější aktivity, do kterých by se výhledově mohly zapojit i bývalé žákyně ZUŠ, které si korejskou kulturu oblíbily a tento jazyk si dokonce aktivně osvojují.
Král, který ušetřil čas sedlákům
Jedním z velkých lákadel letošních česko-korejských dnů je workshop tradičního písma hangul. Lektorkou tohoto stanoviště je Nela Otáhalová, studentka koreanistiky v Praze, která návštěvníkům vysvětluje fascinující historii vzniku tohoto jazyka.
Korejské písmo je podle ní unikátní tím, že vzniklo uměle. „Strašně dlouho se v Koreji používaly čínské znaky. Jenže korejština a čínština jsou dva naprosto odlišné jazyky,“ vysvětlila lektorka s tím, že obyčejní sedláci prostě neměli čas učit se deset tisíc složitých čínských znaků.
Změnu přinesl až panovník Sejong Veliký, kterého Nela Otáhalová přirovnává k našemu Karlu IV. „On to písmo sám vymyslel a sám o něm řekl, že to je písmo, které by měl být každý schopen naučit se za víkend,“ usmívá se Otáhalová. Korejská abeceda není složitá a má dokonce méně hlásek než ta česká. Těžší je podle lektorky spíše naučit se skládat jednotlivé znaky do slabik. Návštěvníci workshopu tak dostali jedinečnou šanci poskládat a nazdobit si slova jako rodina, štěstí nebo radost.
Foto HoN: Jan Uher