Cirkus Mrodry Ublues story II.

Stařeč - Už za necelý měsíc, v sobotu 7. srpna, vystoupí kapela CMU ve Starči na Nivě. Půjde sice o ojedinělý koncert, ale to nám nebrání sáhnout do historie a použít její tradiční motto: Cirkus Mrodry Ublues! Existuje!

Dnes volně navážeme na nezávazné říkání o skupině, které otiskly Horácké noviny 25. června ve svém 50. čísle jako první díl CMU story (www.horackenoviny.com). Vzhůru do minulosti.

Křičte, nahrává se...

Kapelu jsme opustili v roce 1998, kdy natáčí demo Ohambí (do diktátu pište raději ohanbí). Ve studiu vzmáhající se firmy Music Data ve Velkém Meziříčí se scházejí Jan Coufal, Kamil Foit, Luděk Konečný, Vlastimil Pastucha a Vladimír Dudek, tedy sestava, která pár let vydrží. Mládenci dávají dohromady peníze a pilně pracují. Občerstvují se v klubu Rock Depo, k čemuž je založen konzumační lístek, nadepsaný kdovíproč Férový hráč. Jak se ukáže, technickou chybou počítače mizí nahrávaný materiál a následně i peníze, které spolknul právě Férový hráč. Vše se ovšem brzy v dobré obrací, do Meziříčí směřuje další nájezd, a to včetně vokalistů Sylvy Petrové, Michala Kmenta a půltuctu dětí předškolního věku z Náměště nad Oslavou, které následně dostávají jako honorář „kindrvajíčko“ (čímž stále platný Férový hráč dále nakynul). Demo Ohambí nakonec přináší šest zdařilých opusů a na disku samém se objevuje obrázek klauna s červeným nosem ? nadlouho nedílnou součástí image Kamila Foita.

Živě a ještě živěji!

Cirkus v té době zkouší dvakrát týdně po garážích a kde se dá a čile koncertuje. Stojí u zrodu populárního náměšťského festivalu Rocksejšon, jezdí po celé republice, hraje na vedlejších scénách Zámostí, až se dostává i na hlavní pódium, kde překvapuje nejen dresy hokejových rozhodčích, ale hlavně písní Kasiopea s hostujícími „Matadory“ Ošmerou a Machátem. V jihočeské Blatné se hraje nonstop pět hodin a repertoár čítá na 70 čísel, podepsaných někým z kapely, mnohaminutové improvizace nejsou výjimkou. Valná část písní byla však ztracena, má-li kdokoli cokoli na čemkoli, nechť se přihlásí. V textové rovině si Kamil leccos pamatuje, tak si přejme, aby časem něco vydal, abychom nemuseli mávnout rukou za například takto šikovným textem: Kámen do vody padá, dělá na hladině kola, vyprávěj, proč tak a ne jinak často do vody kameny házím, myslím jen na to, co hladina dělá, proč právě kola...

Na toboganu

Máme na mysli časoprostorovou klouzačku, neboť přes veškerou snahu nelze zmapovat život Cirkusu logicky, chronologicky či vůbec nějak přehledně. Kapela totiž vždy dělala všechno pro to, aby tomu bylo naopak. Její poetika vychází z překvapení, nonsensu, dadaismu, koláže. Častá je práce s estetikou trapnosti, autoři nezřídka s chutí mystifikují a hojnými zásahy do pravopisu (ve vizuální poloze) uvádějí publikum přímo v omyl. Do tohoto spadá akce jako vystřižená z učebnice konceptuálního a akčního umění. Roku 1999 jsou muzikanti vyzváni, aby se podíleli na tradiční kompilaci zvané Třebíčský výběr. Do studia Skála však k překvapenému Petru Ošmerovi přicházejí bez nástrojů a svůj příspěvek - Písničku, kterou mám rád, pouze nazpívají. Jde o Coufalovu sekvenci textových a melodických repeticí na nápěv, o kterém byste přísahali, že jej znáte. Pís-nička, kterou mám rád se pak objevuje na řadovém (dosud však jediném) albu CMU ? Ksindl - z roku 2006.

V kalupu tohoto zrychleného sešupu ještě připomeňme úspěšný výjezd na multižánrový festival do francouzského Belfortu a personální změnu na postu baskytary, která předznamenává závěrečnou kapitolu.

Ksindl

Se vznikem skupiny Fru Fru nečekaně odchází z Cirkusu baskytarista Vladimír Dudek (dnes hraje ve Fru Fru na kytaru), aby byl okamžitě nahrazen Václavem Čudkou (ex Carmen). Ten přináší do kapely jiný úchop basové linky a neotřelé nápady i svébytný humor („...když ty řekneš gé, tak já stejně nevím, co to je...“). CMU vlastně bez zadrhnutí pokračují dál a směřují k natočení výše zmíněného alba Ksindl. V průběhu roku 2006 se porůznu v bytech, garážích a zkušebnách CD skutečně tvoří. Stěžejní roli sehrává na scéně se znovu objevivší Vláďa Dudek. Ten má mobilní nahrávací zařízení a s ním kapelu stíhá, aby nakonec odevzdal devět hotových písní, k nimž byly dále přiřazeny Polanka, živá nahrávka z roku 2004, a capella zpívaná Písnička, kterou mám rád (1999) a jako bonus amatérský klip k songu Lomikar z Vánoc 2004. Titul a grafickou podobu nachází cédéčko v dětské kresbě Foitovy dcery. Jedná se o jakýsi ciferník, hodiny či budík, nad který dítě buď v rozladění z nezdařeného výtvoru, nebo snad z nenávisti vůči věčně drnčícímu strojku před léty nadepsalo slovo Ksindl. Album je opatřeno papírovým obalem, vklad obsahuje všechny texty, fotogalerii i bohatý poznámkový aparát. Dodnes patří k tomu nejlepšímu, co kdy třebíčská rocková scéna vytvořila.

A co dál?

Mohli bychom se zeširoka rozepisovat o dalších hudebních projektech, kterými se někteří členové Cirkusu zabývají. Byť toho není málo a je to zajímavé, držme se CMU minimálně až do onoho 7. srpna, kdy zahrají, jak uvádíme v úvodu, ve Starči. Předskokany budou soubory Stařečské mužské pěvecké těleso Bambini má bratra aneb Truhláři z Marsu a vynikající Anča band z Blatné. Protože jeden jako druhý stojí za zmínku, do sedmého srpna o nich napíšeme.