Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného
Další fotografie
Kdo zná Štěpána Raka, ví, že na kytaru se nehraje jen brnkáním na struny.
(foto: Jan Uher)

Na Hromnice o hodinu více

04.02.2011

Třebíč - Dvojici umělců Alfred Strejček a Štěpán Rak nemusíme představovat. To také dokládá zcela zaplněné foyer divadla Pasáž. Místo konání koncertu bylo změněno až po vytištění plakátů a snad se dá říci, že nikoli ke škodě věci. Původním místem konání bylo kino Pasáž.


CARMEN
Vyjádřil se k tomu také Alfred Strejček, který vyjmenoval tři nejdůležitější aspekty těchto prostor. Důstojné prostředí s překrásným výhledem na město: „Kdyby nebyla tma,“ pokynul k temné skleněné stěně. Výborná akustika, kde je radost hrát. Třetí aspekt je však v případě koncertu Štěpána Raka vyloženě nešťastný. Tohoto umělce je rozhodně zážitek slyšet, ale můžete-li zároveň i vidět jeho ruce... V tomto případě má však tuto možnost v podstatě jen první řada. Alfred Strejček proto v žertu navrhl, aby se po každé skladbě první řada přesunula až dozadu a všichni se šoupli o jednu dopředu. Všichni se zasmáli, ale nikdo se nešoupl.

Poetický večer sice začal Hromnicemi a dalšími pranostikami, ale postupně se texty měnily a čerpaly od Hippokrata až po sv. Františka Saleského. Na ruce jsme Štěpánu Rakovi sice neviděli, ale i tak byl poetický večer krásným a hlubokým zážitkem. Opravdovost textů, vřelost Strejčkova hlasu a zpívající Rakova kytara, to je zklidňující balzám.

Krátká vzpomínka a upozornění na připravovaný projekt patřila Eduardu Ingrišovi. Rak zahrál jeho nejslavnější píseň Temně hučí Niagara, kterou si někteří odvážlivci střihli společně. Ingriš byl nejen hudební skladatel, ale navíc cestovatel takového kalibru, že mezi své přátele počítal Thora Heyerdahla, v jehož šlépějích přeplul na balzovém voru z Peru do Polynésie. Ale počkejme si na pořad, který mu Rak se Strejčkem připraví.

Přídavek věnovali umělci zcela Ivaně Řídké. Spolupráce s ní trvala třicet let a je jasné, že po takové době se nemůže jednat pouze o obchodní vztahy. Alfred Strejček vysekl paní Řídké poklonu, jaké se hned tak někomu nedostane. A ve spojení s hrou a recitací se jednalo o poctu přímo královskou. Neutuchající potlesk stojícího publika pak patřil všem třem.

Autor: Jan Uher
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk