Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného
Avantgardní umělec G. Lucas (*1954, Syracuse, USA) patří k nejuznávanějším světovým kytaristům.
(foto: )

Třebíč navštíví světový kytarista Gary Lucas

15.02.2011

V rámci mezinárodní konference „Americký sen, útěk ze staré Evropy“ (ČR, Goethe Institut Praha, únor 2011) zavítá do Třebíče projekt - umělecké nadžánrové představení Svobodná místa. Performance kombinuje živou hudební improvizaci Garyho Lucase, recitaci poezie čelného představitele českého undergroundu Pavla Zajíčka (DG 307) v jeho vlastním podání, komponované hudební plochy klávesového virtuosa Michala Nejtka, a to vše na pozadí projekcí dobových dokumentů s prvky stínového divadla, zpracovaných scénografem Ivanem Acherem. Gary Lucas, který je uznáván alternativní i bluesovou scénou, nepřijíždí do ČR poprvé, do Třebíče však ano. Horácké noviny dostaly souhlas k exkluzivnímu rozhovoru.


CARMEN
Jak dlouho pátráte po svých evropských kořenech?

Touto otázkou jsem fascinován od doby, kdy jsem byl malý, a stále jsem nenašel všechny odpovědi, takže pokračuji v pátrání.

Jak vnímáte židovské tradice a společenství v České republice?

Existují, jsou tu. Vzpomínkové cesty v Josefově a památník Terezín pomáhají jistě udržovat odkaz pro židovské turisty a také pro všechny ostatní z celého světa. Ale je potřeba si položit otázku, jestli je židovská populace tak aktivní, jako bývala dříve. Doufám, že ano. Hádal bych, že aktivních ubývá. Někdo asi čeká na oživení Golema.

Víte o existenci židovské čtvrti v Třebíči, která je na seznamu památek UNESCO?

Pouze jsem o tom četl. Rozhodně bych ji chtěl navštívit.

Jaký je váš názor na Českou republiku, Čechy a jejich vztah k národnostním a kulturním menšinám?

No, mám Českou republiku hrozně rád a mám tu kořeny. Pochází odtud otec mého otce. Jmenoval se Lichtenstein. O Češích si myslím, že jsou neuvěřitelně vřelí, přátelští. Miluji váš smysl pro humor. Zbožňuji české kulturní dědictví - umění, literaturu, hudbu a film. Ohledně vašeho vztahu k národnostním menšinám si myslím, že je to otevřený a tolerantní přístup, ačkoli po pravdě, při mém prvním pobytu zde jsem slyšel o nějakých antiromských postojích. Ale poznámky o nejrůznějších skupinách vycházející z předsudků jsem slyšel v každé zemi na světě, kde jsem pobýval a hrál. Takže si nemyslím, že je to specifický český rys. Je to pouze jeden z projevů hlouposti lidstva.

Kam směřuje vaše avantgardní hudební filozofie?

Tvořit hudbu tak volnou a divokou jako naprosto přirozený element. Ohromit a udivit lidi a zanechat je s pocitem zázraku.

Váš život byl úzce spojen s osobností Cpt. Beefhearta? Jak se cítíte teď, po jeho smrti?

Jsem neuvěřitelně smutný, že odešel. Myslel jsem, že nás všechny přežije. Myslím, že to byl jeden z nejúžasnějších umělců, jaké jsem kdy znal. Myslím, že svět je bez něj mnohem smutnější a chudší.

Kdy a jak jste se poprvé setkal s českým undergroundem? Která z jeho mnoha osobností je vám nejbližší?

Nejdříve jsem se v 80. letech potkal s hudbou skupiny Plastic People. Účastnil jsem se koncertu v NYC s místními muzikanty, saxofonistou Vratislavem Brabencem a jejich přáteli Pavlem Zajíčkem, Bovim a Davidem Němcem. Poté jsem krátce jamoval s Půlnocí, DG 307 a konečně s Plastic People v plné sestavě. Mám tyhle muzikanty hrozně rád a myslím, že jsou skutečně vyjímeční. Jsme si stále blízcí s Pavlem, Davidem, Vráťou a jejich krásnou basovou kytaristkou Evou.

Jak jste potkal Pavla Zajíčka?

V roce 1989 přijel do NYC, aby vystupoval na Poctě Plastic People pořádané společně s Giorgiem Gomelskym, bývalým producentem Yardbirds. Později Pavel zorganizoval můj rozhovor v klubu Zálesná. To bylo v roce 1995 při mém prvním sólovém turné v Čechách. Tehdy jsem také jamoval s jeho kapelou.

Co si myslíte o jeho vizuálním umění, poezii a hudbě?

Je to úžasné. Je skutečně mystický slovní a zvukový alchymista, velmi moderní, ale se smyslem pro vášnivou romantiku. Myslím, že DG 307 byla vůbec jedna z nejlepších kapel, zvlášť v době, kdy měla dvě čelistky. Jejich hudba je velmi temná a psychedelická. Mám rád magickou citlivost, která skutečně vede publikum do jiných sfér.

Proč se účastníte projektu Americký sen - únik ze staré Evropy?

Abych dále posiloval svůj vztah k české a evropské avantgardní muzice a uměleckým tradicím. A navíc, je to zábava spolupracovat s Pavlem a tvořit s ním něco nového pod sluncem. Mám vždy v úmyslu omámit lidi svou kytarou tak, že když odcházejí z koncertu, ví, že už nikdy neuslyší hrát žádnou kytaru stejně.

Co má podle vás Amerika a Evropa společného a v čem se naopak liší?

No, Evropa má stále něco jako duch kavárenské kultury a intelektuálských tradic, které se projevují ve skutečném zájmu o umění mimo hlavní proud. Uvědomuji si, že v Americe je toho nedostatek. To je asi největší rozdíl. Co mají společného, je bohužel maximálně industrializovaná společnost. Vzrůstají intriky a manipulace obrovských nadnárodních společností, což vede stále více k uniformitě myšlení. To potírá a pouští žilou většině umění a ničí přirozenou zvídavost ovládaných lidí.

Jaká doopravdy bude vaše role v představení Svobodná místa?

Budu kulturní katalyzátor, akustický rebel a kulturní provokatér.

Performanci Svobodná místa můžete navštívit v třebíčském klubu Béčko ve čtvrtek 17. 2. 2011 od 20 hodin.

Autor: Milan Noha
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk