Trenér Petr Vašíček chce dát šanci svému oblíbenci Radku Durdovi

Třebíč - Se smíšenými pocity musí hodnotit sezónu Horácký fotbalový klub Třebíč. V dalším ročníku divizní skupiny D skončil na pátém místě. Horní polovina tabulky by podle mnohých mohla být úspěchem, s ohledem na kvalitu kádru a předsezónní ambice ale není jednadvacetibodová ztráta na první příčku Šardic příliš lichotivou vizitkou. Týmu, jehož pilíři měli být Pacholík a Komínek, nepomohla ani vynucená výměna trenéra. Po Liboru Zelníčkovi nedokázal z týmu vymačkat maximum ani Petr Vašíček.

Když jsem přebíral mužstvo, domluvil jsem se s panem Němcem na tom, že těch devět zápasů bude období, kdy budu mužstvo více méně poznávat. Cílem tady bylo snažit se hrát co nejvýš, a to se tak úplně nepodařilo. I proto jsme se už tehdy začali ohlížet na další sezonu.

Já bych to rozdělil na domácí a venkovní zápasy. Každému mužstvu se doma hraje daleko hůř a i my jsme doma naprosto zbytečně odevzdávali body. Doma se musí vyhrávat a my byli naopak v domácím prostředí slabší. Bylo to dané i tím, že oba mladí útočníci, kteří do Třebíče přišli v zimě, neměli ten brankový potenciál, jaký si funkcionáři slibovali. Ty šance jsme si sice vytvořili, ale chyběl nám hráč, který dá za sezonu dvanáct nebo patnáct gólů. To se projevit musí.

Venku jsme totálně propadli jen v tom úplně prvním zápase v Uherském Brodě, ale jinak jsme venkovní bilanci měli velice dobrou. Hráli jsme dobře organizovaně a stejně jako každý mančaft jsme se spoléhali na rychlé protiútoky. A jelikož jsme na to měli vhodné typy hráčů, tento styl nám svědčil.

Z mého pohledu se ta situace uklidnila, ale to je spíš otázka na hráče, jestli se jim trenér líbí, nebo ne? To, co se v Třebíči stalo, by se stávat nemělo, protože klub by měl zachovat určitou hierarchii. Nechci říkat, že v ní jsou hráči až úplně dole, ale je tam nějaké vedení a nějaký trenér a ti hráči by měli poslouchat. Na druhou stranu všichni dobře víme, že nikdy nemůže každý vyjít s každým. Někdo je spokojený, jiný ne, to je jasné. Já jsem do určité roviny demokratický typ, který si rád i s hráči popovídá, takže si troufnu tvrdit, že jsem si s hráči sedl.

Na tohle téma jsem se s některými funkcionáři samozřejmě bavil a ptal jsem se jich, jestli něco podobného v budoucnu dopustí. Pokud by to totiž takhle fungovalo, trenéři by se měnili po každém pátém kole. A to nejde o mě, ale o další. Věřím ale, že si to uvědomili a že se z toho dokážou poučit. Věřím, že pokud někdy nastanou podobné problémy mezi mnou a hráči, nebo mezi vedením a trenéry, že už se na to budou dívat trochu jinak.

Přesně tak. Když si vezmete, že pomalu naším nejlepším střelcem je obránce Komínek, tak je to zcela jasné. Pokud bychom měli střelce, který dá kolem patnácti gólů, mohli bychom teoreticky získat o nějakých dvanáct bodů víc. Pak bychom se posunuli na nějaké druhé místo tabulky. Takže tam nás nejvíc tlačí bota.

Moje filozofie je a byla i v Blansku taková, že osmdesát až devadesát procent mančaftu má být svázáno k regionu. Vždycky jsem se to snažil dodržovat, i když ve třetí lize už to nešlo. O to samé se budu snažit i v Třebíči. Procházka i Kratochvíl jsou mladí hráči a na ty se ještě jako na klíčové střelce příliš spoléhat nedá. Neříkám, že mě zklamali, ale prostě na sobě musí dál pracovat. Dohodli jsme se na tom, že si ponecháme Víťu Kratochvíla a rozloučili jsme se s Luďkem Procházkou.

Už když jsem před dvěma lety v Třebíči chviličku působil, jsem si celkem oblíbil enfant terrible třebíčského fotbalu Radka Durdu. Je to mladý kluk, se kterým už jsem mluvil a jasně jsme se dohodli, že půjde do přípravy. Dohodli jsme se, že ta spolupráce musí mít nějaké hranice, a pokud za tu hranici zajde, že se s ním i já rozloučím. Z dorostu přichází útočník Florián, který se v dorostu střelecky prosazoval a dva zápasy s námi absolvoval. Musí ale proniknout do mužské kopané, která je trochu odlišná. Vyhlédnutého máme ještě jednoho hráče, který zkušenosti má, ale to je ještě v jednání a bylo by předčasné o tom mluvit.

To je další věc, která nás zpočátku trápila, protože Michal, který byl jasná jednička, měl problémy s kolenními vazy a hrozilo to operací. Ta byla naštěstí zažehnána. S Michalem počítám na sto procent i dál. V této soutěži je nejdůležitější zaměstnání a zajištění rodiny, a pokud to hráč nestíhá, nic s tím bohužel neuděláme. Petr Koubek projevil zájem do klubu, kde by chytal, takže uvidíme. Vyšli nám brankáři z dorostu, něco máme v hledáčku. Takže Michalovi možná přibude nějaká konkurence, ale zatím není nic konkrétního.

Jedna z variant to je. Do přípravy s námi půjdou kluci, co vychází z dorostu, ale ten skok do mužského fotbalu je hrozně velký a to je potřeba si uvědomit. Šanci ale určitě dostanou.

V kádru připraveném na soutěž by mělo být šestnáct hráčů a dva brankáři. Když jsem přišel, bylo tady čtrnáct lidí, a to si myslím, že je hlavně kvůli konkurenci málo. Po tréninkové stránce se mi mančaft strašně líbí, ale konkurence být musí. Pokud má ale přijít někdo z venku, musí být lepší než ti domácí hráči. Já se těším na kluky, co vychází z dorostu, protože už poslední zápasy s námi hráli a třeba Štěpán Svoboda mě velice příjemně překvapil. Takže když by přišli dva kvalitní hráči, budu velice spokojen.

Michal Pacholík je kmenovým hráčem Třebíče, takže tam by to mělo být stoprocentní a podle posledních informací by se hráčem Třebíče mohl stát i David Komínek. Tyto opory by tak měly být k dispozici i do budoucna.

To ne, začátek soutěže se stále posouvá, a i když někdo tvrdí, že to je vzhledem k terénům dobře, já s tím moc nesouhlasím a trochu mi to vadí. Jsem člověk, který má rád dobře připravené mužstvo. Začínáme tedy 7. července a první mistrovské utkání nás čeká přesně za měsíc. Mezi tím absolvujeme pět týdnů přípravy, z nichž tři budou hrubšího rázu a dva týdny budou zaměřeny na konečné doladění na mistráky. Od 14. do 19. července nás čeká krátkodobé soustředění, které se bude konat v Třebíči, a také šest přátelských zápasů.