Vánoční vzpomínka Květoslava Syrového

Betlemářství má v našem městě téměř dvousetletou tradici. Ve druhé polovině osmnáctého století vznikl první třebíčský betlém namalovaný řemeslníkem Hartmanem starším. To byl počátek třebíčského betlemářství. Obyčejní ševci, tkalci, soukeníci - samouci začali malovat a během několika desetiletí bylo v Třebíči přes tři sta betlémů, které vždy v čas vánoční bývaly stavěny. Bylo to tehdejší módou mít vlastnoručně malovaný betlém.

Řada betlemářů malovala betlémy až do konce druhé světové války, ale potom toto lidové umění upadlo, snad pro svůj náboženský ráz. Ale nemylme se, vždyť ti prostí umělci vyšlí z lidu vykouzlili kolem jeskyně s Jezulátkem obyčejný denní život těch nejubožejších, a proto bychom neměli zapomínat.

Věřím, že na půdě některých starších třebíčských domů odpočívá pečlivě zabalen starý betlém po tátovi či dědečkovi a jenom neznalost a snad i ostych brání majiteli toto pěkné umělecké dílo lidové tvořivosti postavit a tak si připomenout, že i naši předkové v Třebíči byli „šikovní lidé“.

Květoslav Syrový, 1979

Tento úvod napsaný v uvedeném roce jsem našel v objemném svazku o betlemářích a betlémech, který patří k tatínkovým vzpomínkám, tehdy psaných. O pár listů dál k mému velkému překvapení jsem hleděl na starý již zažloutlý list papíru, kde na levé straně nějakého kostelního účtu s datem 29. prosince 1895 a podpisem Antonín Čeloud kostelník byla studie anděla v tužce. Přes podpis potom v tužce obrácená další skica klečící postavy. Dál pak pokračovaly fotografie, pohlednice, výstřižky z novin, články, a jedním z nich byl tento, napsán 14. prosince 1967 do podnikového časopisu Tepu Boroviny:

Betlémská legenda

Tak zní stará koleda, kterou zná jistě dobře každý z nás, při jejichž tónech vzpomene na dětství, kdy rozzářenýma očima si prohlížel betlém. Betlém, jehož stavění se v Třebíči udrželo až do dnešní doby. Jsou domácnosti, kde by nebylo Vánoc bez betlému. Vždyť je to vlastně projev lidové umělecké tvořivosti, který má tady dlouholetou tradici. Proto mnohý z občanů našeho města i okolí si o Vánocích zajde do muzea a navštíví třebíčské kostely, kde tyto betlémy jsou.

Jeden podvečer i já jsem si zašel do kostela na Jejkově. Bylo tam prázdno, jen několik svíček hořelo u betlému. Zastavím se a prohlížím tu krásu?

V tom uslyším hlahol hlasů. To pastýři a obyvatelé městečka Betléma rozprávějí a všichni míří k jednomu místu. K polorozbořené jeskyni, kterou si vybrali dva poutníci, rodiče Jezulátka, za své obydlí když nenašli místa v hospodě. Vysoké palmy rostoucí okolo jeskyně se mírně pohupují vánkem a vůně cizokrajných rostlin dráždí nos. Tam výše na kopcích vesele pobíhají ovečky a jejich bečení se ozývá dokola po krajině. Pastýři vytrubují na dlouhé trouby a v koutě pod převislou skálou čadí a praská oheň. Kolem polehávají pastýři. Z jeskyně se line zvláštní narůžovělá záře. A v ní, v pozadí osel a vůl přešlapují u korýtka, v němž leží malé děťátko, usmívající se na svoji matičku a pěstouna, sklánějících se nad ním v tichém štěstí. Z obláčku nad jeskyní se ozývá zpěv, to snad andělé zpívají. Matka tichounce pobrukuje, pěstoun do vousů přitakává. A všude okolo jeskyně, na kopečcích a v dálce spěchají lidé, aby se poklonili narozenému dítěti. Rozprávění a šum těch všech se nese až sem ke mně. Jejich řeč se točí o ovcích, královské zvůli, ale hlavně o tom, co se tady stalo. Narození děťátka, které prý má být, jak se proslýchá, nový král židovský.

A v tom se tu mezi nimi mihne kdosi, snad špeh krále Herodesa, který jde, aby svému pánu vše dle pravdy a skutečnosti vypověděl. Nepoznán vzdává úctu dítěti jako ostatní a rychle zpátky za tím, kdo ho poslal. Dav lidí neustává. Stále noví a noví přicházejí a každý něco nese. Ten ovoce, onen kus sýra, jiný zase malou ovečku, tamten ve džbáně mléko, krátce každý to, co má a co může dát. Vedle jeskyně dva dudáci vyhrávají veselou písničku děťátku a o kousek dál celá kapela na starodávné hudební nástroje hude. Hluku a křiku je již dost, zvláště vzadu na kopečcích, kde pastýři shánějí ovečky dohromady, neboť se již začíná šeřit.

Náhle však šum i ruch utichá, a jen klidná a tichá večerní obloha se sklání nad betlémskou krajinou. Děťátko usnulo a tak se ticho přeneslo i na zástupy kolem. Jen šumění blízkého palmového háje je slyšet. Pěstoun Josef zatím skládá v koutečku jeskyně dary a matka bdí nad synáčkovým klidným spánkem. I ovečky sehnané dohromady na stráních se uklidnily a ohně, kolem nichž pastýři usedají, žhnou do podvečera. První hvězdy se začínají rozsvěcovat na obloze a tam na východě nakukuje měsíček svou udivenou baculatou tváří.

„Pane, zavíráme kostel!“, ozve se mi za zády a je po idylce. Procitám do skutečnosti, dávám dobrou noc a odcházím. A v uších jako z dáli mi zní stará koleda: ?Štěstí, zdraví, pokoj svatý, vinšujeme vám?

Snad mé povídání nebude podivné, ale věřte, že to vytvořily ruce těchto často již zapomenutých a mnohdy i přezíraných lidových umělců a stojí to za trochu zamyšlení, zasnění i fantazie. A tak tímto článkem vzdávám dík našim předkům ? lidovým umělcům města Třebíče.

I já vzdávám dík našim předkům, kteří tato úžasná díla vytvořili a která jsou vidět v třebíčském zámku i leckde po domech. A také vzdávám dík svému tatínkovi, jenž samouk a milovník rodného města vytvořil dílo, které zdobí každé Vánoce náš domov.

Jeho třímetrový betlém rozšířený o půl metru bude zase vyplňovat celou šířku panelové místnosti i s oblohou, za kterou budou vonět čerstvé jedlové chvojky, a rovněž v čerstvém mechu v jeho zeleni s typickou lesní vůní se bude vyjímat vedle tisíce dřívek s figurkami jeskyně, město, „minaret“, zřícenina, studánka, most, studna a také pradědečkův starý hrad.

Jen jedna zvláštnost u tátova betlému nesouhlasí s betlemářskou tradicí. Jeskyně andělova Zvěstování spícím pastýřům je umístěna na pravé straně. A tuto sestavu dodržuju dodnes. Navíc letos bude betlém doplněn o borovinský „Větrník“ a několik přimalovaných figurek.

Nejdříve v sestavě adventní, jako každý rok, na spodním díle z levé strany bude k jeskyni postupovat mezi ovečkami s pastýři Josef a na oslíku sedící Marie, v sestavě štědrovečerní se oba objeví v jeskyni i s Ježíškem, oslíkem a volkem a spoustou „daráků“, tříkrálovou vyplní králové s dary a komonstvem a nakonec v postní sestavě, kterou ještě na závěr na nějakou dobu přikládám po Hromnicích, kdy se betlémy sklízejí, bude celá rodina postupně odcházet na pravou stranu, až úplně zmizí, aby opět další Vánoce přicházeli z levé strany.

Jak rychle ten čas utíká? už patnácté Vánoce není mezi námi třebíčský betlemář, který se na nás dívá z betlemářského nebe, kde se betlém nikdy nesklízí. A tatínek může být klidný. I v této zbytečně uspěchané a podivné době, plné hamižnosti a bezohlednosti některých jedinců v naší společnosti, jeho dílo v rodině pokračuje dál.

Opět se sejde celá naše velká rodina u tátova třímetrového skvostu a se vzpomínkami a jeho různými příhodami a moudry všichni budeme pospolu. A závěrem vám všem, až zasednete ke svátečnímu stolu, přání radostných a spokojených Vánoc a ? Pokoj lidem dobré vůle.