Za plot ústavu už se klienti vracet nebudou

Náměšť nad Oslavou - Klienti Ústavu sociální péče Jinošov se již nevrátí do izolovaného areálu zámečku Šenvald. Zřizovatel - kraj Vysočina - rozhodl o transformaci ústavu, který se v současnosti stará o 71 klientů.

by bylo možné zajistit integraci klientů do společnosti nenásilným ubytováním v nově postavených domcích včetně souběžné výstavby objektu se společným zázemím pro sociální služby a denní aktivity klientů,“ přiblížil nové řešení radní kraje pro oblast sociálních věcí Petr Krčál. Pro výstavbu nového chráněného bydlení byly podle jeho sdělení vytipovány lokality v první etapě ve Velké Bíteši a Náměšti nad Oslavou. Další výstavbu bydlení zvažoval kraj v Kralicích „Využitím prostředků z Integrovaného operačního programu nad Oslavou, Třebíči, Jaroměřicích nad Rokytnou, Hrotovicích a Mohelně.

„Vybírali jsme obce nebo města nad tisíc obyvatel, kde se žije společenským životem, kde je poliklinika, kde jsou v dosahu mimo jiné i lékařské služby,“ vysvětluje ředitelka Ústavu sociální péče Jinošov Alena Brožková, „takže v první fázi je to Náměšť nad Oslavou a Velká Bíteš.“

První část projektu Transformace pobytových služeb už kolektiv pracovníků ÚSP Jinošov zpracoval a odevzdal zřizovateli. „Smyslem transformace je tzv. deinstitucionalizace pobytového zařízení a začlenění našich klientů s mentálním postižením do společnosti,“ vysvětluje. „Smyslem je žít dále co nejpřirozeněji, přirozeným způsobem života,“ pokračuje. „Když postavíme domky, jeden nebo dva, v přirozené zástavbě, kde staví vilky nebo domky občané, a v takovém domku bude bydlet šest klientů, lidé si na ně spíše zvyknou, když budou vlastně chodit mezi nimi a budou využívat ty služby, jaké využívají ostatní. Půjdou k lékaři, budou se vídat v čekárnách, v cukrárnách, budou pracovat, budou-li moct, budou hrabat zahradu a uvidí souseda přes plot.“

Pohled těch druhých

Náměšťský starosta Vladimír Měrka tyto aktivity jednoznačně podporuje. „V podstatě lze říct, že ta nešťastná událost v Šenvaldu (havárie stropu v roce 2008 ? pozn. red.) uspíšila proces integrace lidí s mentálním postižením. Začali se zde pohybovat lidi, kteří se předtím v Náměšti objevili maximálně tak na nějakou kulturní akci, přijeli se podívat na nějaký koncert, divadlo a podobně. A najednou tady žili, chodili do jídelny do školy na obědy...“ líčí starosta, jak šel život města a jeho obyvatel poté, co se v bývalé vojenské ubytovně usadila část jinošovských klientů. „Pak armáda potřebovala ty objekty zpátky, takže jsme využili naše dvě ubytovny - TJ na zimním stadioně a fotbalový klub na fotbalovém hřišti. Takže oni se ještě více roztrhli, ještě se rozdělili. A Náměšťáci si ověřili, že integrace je záležitost, která nepřináší pro občany v podstatě žádná rizika. Ptal jsem se lidí, co bydlí na sídlišti, no a nesetkal jsem se s jediným negativním názorem, protože ti klienti jsou přátelští. A navíc je zde pocit, že prostě patří mezi ostatní lidi.“

Kavárna

„V Náměšti nad Oslavou bude i centrum denních aktivit, ve kterém budeme provozovat denní stacionář pro dospělé klienty s mentálním postižením, tři multifunkční dílny a kavárnu, kde budeme zaměstnávat klienty s mentálním postižením,“ říká s hrdostí v hlase ředitelka ústavu.

Krajský radní Krčál její slova potvrzuje: „V Náměšti nad Oslavou má mimo tréninkového bydlení vzniknout i stacionář, zázemí pro zaměstnance celého transformovaného ústavu a velice stylová kavárna. Bude to takové středisko pracovních a rehabilitačních možností pro lidi se zdravotním postižením. Kavárničku budou obsluhovat klienti z Jinošova, bude to místo, kde by každý měl najít nějaké pracovní uplatnění.“

V kavárně se počítá s tím, že zde budou pracovat někteří klienti s lehkou mentální retardací nebo klienti, kteří vyrůstali v dětských domovech. „Protože už jsou starší a nemají pracovní návyk, tak jim chceme pomoct a zaměstnat je v té kavárně postupně,“ vysvětluje Brožková, jak chce svým svěřencům usnadnit nástup do práce. „Výhoda té kavárničky je, že bude malá, asi dvacet míst,“ vysvětluje, „bude tam koutek pro maminky s dětmi, měl by tam být internetový koutek, bude tam zahrádka, která nebude u silnice, takže plánujeme, že to bude kavárna s cukrárnou. Zákusky do ní budeme kupovat. Ale určitě se klienti naučí dělat perfektní kafe. V tom chceme být nejlepší.“

Pokud jde o provozní dobu, je ještě příliš brzy na nějaká prohlášení, jasno má ovšem ředitelka v tom, že kavárnička nebude otevřena celý den. „Začneme třeba odpoledne od dvou asi do osmi a uvidíme, jak to půjde,“ prohlašuje realisticky. „No a bude tam prodej výrobků našich klientů. Výrobků, které dělají ve volnočasových aktivitách.“

„Paní Brožková přicházela s různými nápady,“ dodává k tomu Měrka, „no a z toho vykrystalizovalo využití bývalé budovy městského úřadu, potažmo budovy bývalého okresního soudu, kterou jsme opustili po výstavbě nového městského úřadu.“

Ve druhé etapě transformace, jejíž projekt chce ředitelka Brožková a její tým odevzdat do konce roku, se mají stavět domky v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde chtějí umístit šest klientů pocházejících přímo z tohoto města a okolí. Další dva domky se mají stavět v Třebíči, jeden v Hrotovicích, dva domky v Rouchovanech. Ty budou sloužit klientům s vysokou mírou podpory. „To jsou klienti, kteří potřebují celodenní péči,“ objasňuje Brožková.

„My totiž provozujeme vlastně dvě činnosti,“ zdůrazňuje, „chráněné bydlení, kde jsou klienti, kterým stačí de facto dohled. A potom domov pro osoby se zdravotním postižením, které potřebují celodenní péči. A v tom je ten rozdíl, to je důležité říct občanům, aby si nemysleli, že je dáme do domků a dáme je tam samotné.“

Cílem transformace je totiž podle ředitelky Brožkové dát každému klientovi takovou individuální péči, jakou potřebuje: „Jestliže umí sám vyprat, umýt nádobí, uklidit, vyžehlit, tak proč by to za něj měl dělat personál?“

Mezifáze

Než se ovšem všechny potřebné objekty postaví, nachází se ÚSP Jinošov v jakési mezifázi. Musí pro své klienty zajistit ubytování, protože zámeček Šenvald, kde v únoru 2008 došlo k havárii části stropních konstrukcí, byl ve veřejné soutěži prodán panu Radku Konečnému z Brna. „Náklady na rekonstrukci celého ústavu odhadujeme na zhruba 100 mil. korun,“ vysvětlil náměstek hejtmana pro oblast majetku Libor Joukl, proč se kraj rozhodl objekt prodat. Navíc podle něj budova zámku plně nevyhovuje ani potřebám budoucího provozu ústavu sociální péče.

„Máme tam třiatřicet klientů s vysokou mírou podpory, prádelnu, stravovací provoz a teď to musíme všechno opustit, tak jsme si začali pronajímat vilky, ubytovny v Náměšti nad Oslavou... Ale teď co s těmi klienty, kteří potřebují vysokou míru podpory, jsou imobilní, na plenách? Tak jsme si našli ubytovací prostory v Rouchovanech, kam jich k 1. listopadu nebo k 1. prosinci přesuneme třiadvacet. Pronajmeme si od 1. listopadu vilu ve Vícenicích, kam jich půjde osm,“ vypočítává Brožková.

Pilotní

Pak se spokojeně usměje, protože se ve svým výčtu dostává k šestici klientů, kteří už od 1. srpna bydlí v řadovce v Nerudově ulici v Náměšti. Probíhá zde cosi jako pilotní projekt pilotního projektu. „To je novinka,“ vysvětluje, „tady ta vila představuje už ten budoucí domeček pro šest. Domácnost, kde si budou sami prát, sami nakupovat na snídani a večeře a zhotovovat je - samozřejmě pod dohledem personálu - a kde budou chodit na obědy a na terapie, do práce.“

Peníze I.

„Přáli bychom si tady tuto vilu zahrnout do druhé etapy transformace,“ prohlašuje, „to znamená, že bychom ji koupili z peněz, které byly na transformaci získány z evropských fondů.“

Má to logiku, když už tam klienti bydlí, proč nezměnit nájemní smlouvu a nekoupit už hotový dům, navíc pro život klientů - s jejich nezanedbatelnou vlastní pomocí - už upravený.

„Každý kraj má k dispozici sto milionů na transformaci pobytových služeb,“ pokračuje ředitelka ÚSP, „a kraj Vysočina si vybral Jinošov jako první, Ledeč nad Sázavou-Háje jako druhý, Těchobuz a Křižanov. Je otázka, jestli těch sto milionů bude stačit i jenom pro dva.“

Krajský radní Krčál její slova potvrzuje: „Mimo Jinošova je do tohoto projektu zapojen i Ústav sociální péče v Těchobuzi, Křižanov a ústav v Ledči nad Sázavou-Háj. Pokud bude možno řešit další transformační projekty, velice rád bych chtěl podpořit transformaci Těchobuze, která se velmi intenzivně připravuje.“

Maximální soběstačnost

Na projektu je zajímavé to, že vlastně každý domek nebo někdy dvojdomek bude fungovat jako samostatný ústav. Bude si zajišťovat všechny služby v místě. „My nebudeme mít centrálního údržbáře, uklízečku, prádelnu,“ vysvětluje Brožková, „takže například v Hrotovicích si obyvatelé toho domku budou prát sami. Když to nezvládnou, tak si nasmlouvají prádelnu někde v Hrotovicích. Budou tam chodit k lékaři, nakupovat, budou si hledat práci.“

Jiná práce

Že tento způsob provozu bude klást značné nároky i na personál, který bude mít klienty na starosti, je jasné. Půjde o práci zcela odlišnou od podmínek ústavu izolovaného od okolního světa. „Ty pracovnice, které budou pracovat v těchto nových podmínkách, musí být flexibilní,“ líčí ředitelka, „měly by mít maturitu, musí mít řidičský průkaz. Někde budou devítimístná auta a ty pracovnice je budou muset umět řídit. Takže až postavíme ty domky, budeme vybírat pracovnice podle určitých kritérií, která si transformační tým určí. Nechceme hrozit tím, že někoho nevezmeme, ale na nové lidi, které budeme potřebovat, budou kladeny zvýšené nároky.“

Personálu samozřejmě bude potřeba více než v době, kdy byli všichni klienti soustředěni v areálu zámečku Šenvald. „Na jednu domácnost, kde bydlí šest klientů, potřebujete nejméně pět zaměstnanců,“ vypočítává Bc. Brožková. „Ti se tam budou točit i na noční. A zapomenout nesmíme na terapeuty.“

Co je málo a co je moc?

Na otázku, zda provoz takového zařízení nebude drahá záležitost, ředitelka Brožková odpovídá: „To se ještě neví. My jsme pilotní projekt, který se bude vyhodnocovat. A ono se zjistí, jestli to náhodou není levnější než v tom zámku, kde jsou sice všichni pohromadě, ale máme tam zdravotní péči, zdravotní sestry. V chráněném bydlení budeme využívat terénních služeb domácí péče z Třebíče. Ta bude podávat léky našim klientům.“

Nejdražší profesí v sociálních službách je totiž zdravotní sestra. Pro potřeby ÚSP Jinošov po transformaci jsou v podstatě ideální absolventky oboru sociální péče, který se vyučuje například v Moravských Budějovicích. „Sestry ale také potřebujeme,“ podotýká Brožková, „musí tady být někdo, kdo bude garantem kvality, odbornosti zdravotnické péče. Tu péči musíme osobám se zdravotním postižením poskytovat především vlastními pracovnicemi. A jestliže chceme, aby nám VZP ty výkony hradila, tak musíme mít nejméně pět sester v pobytovém zařízení.“

Ředitelka ústavu celou otázku drahoty provozu vidí ještě jinak: „Ono jde taky o to, jestli vůbec se má uvažovat o tom, aby to bylo levné. V globále by tyto tendence neměly rozhodovat, mělo by rozhodovat lidské hledisko.“

Peníze II.

Ekonomická situace celé naší země vyvolává mnohé obavy. Spousta dotačních programů byla zastavena, kdekdo se bojí, bude-li mít peníze nejenom na rozběh, ale i na dokončení investičních akcí již započatých.

Petr Krčál, radní kraje Vysočina pro sociální oblast, multikulturní spolupráci a prevenci sociálně patologických jevů, se k otázce financování projektu transformace jinošovského ústavu vyjádřil optimisticky: „Současné pozastavení financování projektů z regionálních operačních programů nebude mít vliv na financování projektu transformace Ústavu sociální péče v Jinošově. Ten je financován z jiného operačního programu ? Investičního operačního programu a je dlouhodobě garantován ministerstvem práce a sociálních věcí. Vysočina podala konečnou žádost na profinancování v červnu a ta by měla být projednávána v měsíci září 2010. Po schválení budeme druhým krajem, který tento projekt realizuje. Počítám tedy, že ještě do konce roku postavíme minimálně některé z domků pro tréninkové bydlení, a to ve Velké Bíteši, a začneme připravovat stavbu Stacionáře pro mentálně postižené v Náměšti nad Oslavou."